Zprávy památkové péče, 2024 (roč. 84), číslo 3

Editorial

Editorial

František Iša

Zprávy památkové péče 2024, 84(3):245

In Medias Res

Proměny velké věže hradu Okoře. K problematice výzkumu nemovitých památek

Vladislav Razím

Zprávy památkové péče 2024, 84(3):247-256 | DOI: 10.56112/zpp.2024.3.01

Diskusní a metodický příspěvek se zabývá otázkou kaple s raně gotickými okny v přízemí velké věže hradu Okoře. Na základě autorova průzkumu a rozboru dosavadních názorů vyvrací představu, že zde původně stála oktogonální kaple, jejíchž pět stran bylo teprve následně pojato do věže ze 14. století. Podle autora (s využitím dendrochronologické analýzy) vznikla věž zhruba v letech 1315–1320 jako jednotné stavební dílo, v jehož kapli byla druhotně využita starší, raně gotická okna, dovezená na staveniště z jiné, neznámé lokality. Na závěr autor upozorňuje na některé chronické problémy zkoumání historických staveb.

Kostel na Poušti. Ke stavebním dějinám kostela sv. Jana Křtitele v Chřešťovicích u Písku

Filip Facincani, Kryštof Loub

Zprávy památkové péče 2024, 84(3):257-269 | DOI: 10.56112/zpp.2024.3.02

Cílem studie je představení stavební historie kostela sv. Jana Křtitele v Chřešťovicích u Písku. Výzkum byl koncipován jako standardní nedestruktivní stavebněhistorický průzkum, jehož závěry jsou zde představeny v redukované podobě a za užití výběrových archivních rešerší. Průzkum dokázal, že nejstarší zachované zděné části kostela, tj. severní zeď hlavní lodi a její severovýchodní nároží, pocházejí ze 13. století, zatímco presbytář a s ním současná sakristie jsou až produktem druhé či třetí třetiny 14. století. Dříve diskutované přímé či nepřímé vazby chřešťovického kostela na zvíkovsko-píseckou huť či milevskou produkci 13. století tak nebyly potvrzeny.

Co viděl Bohuslav Balbín při své návštěvě Děčína? K otázce vzniku a proměny Dlouhé jízdy v raně barokním rozvrhu předzámčí

Jan Beránek

Zprávy památkové péče 2024, 84(3):270-284 | DOI: 10.56112/zpp.2024.3.03

Cílem studie je kriticky přehodnotit dosavadní názor, že raně barokní koncepce tzv. Dlouhé jízdy v předpolí děčínského zámku je výsledkem jednotné stavební úpravy dokončené někdy na počátku 80. let 17. století, jejíž výslednou podobu následně zachytila známá veduta Děčína z roku 1712. Na základě nového kritického rozboru dobového literárního pramene od známého jezuitského historika Bohuslava Balbína se podařilo prokázat, že vývoj byl složitější a odehrál se během dvou časově oddělených fází; první, dokončené v roce 1672, a druhé, započaté až na počátku 80. let 17. století, která vytvořila současnou urbanistickou podobu předpolí děčínského zámku. Spojení...

Stavební účty pražské Invalidovny (1731–1734) a jejich přínos k poznání každodennosti její výstavby

František Iša

Zprávy památkové péče 2024, 84(3):285-293 | DOI: 10.56112/zpp.2024.3.04

Text se zabývá dochovanými (a znovu nalezenými) stavebními účty pražské Invalidovny a jejich přínosem k poznání všedního provozu staveniště této evropsky významné vojenské špitální stavby. Tento specifický písemný pramen je zkoumán metodami diplomatiky a za přispění poznatků dějin účetnictví s cílem ukázat, jak moc je pro správnou interpretaci obsahu účtů i efektivní orientaci v nich důležité poznání geneze účtů i osob, které se na jejich vzniku podílely. Výsledkem je výrazné zpřesnění a obohacení informací o těchto účtech včetně doložení osoby tvůrce účtů. Rozbor formálních znaků účtů umožnil rozlišit kmenové zaměstnance, jejich předáky a externí...

Petr Parléř a sochaři svatovítské hutě

Michaela Ottová

Zprávy památkové péče 2024, 84(3):294-302 | DOI: 10.56112/zpp.2024.3.05

Příspěvek se zabývá problematikou autorství Petra Parléře, magistera operis a sochaře pražské katedrály sv. Víta mezi léty 1356–1397. Dosavadní historiografické konstrukce sledují Petra Parléře buď jako autora konkrétních sochařských děl, nebo jeho činnost neodůvodněně „rozpouštějí“ do neosobní činnosti sochařů při stavbě. Vnitřně strukturovaná kamenosochařská dílna ovšem pracovala pod jeho vedením s návrhy, které dovolují rozpoznatelnost „korporátního“ svatovítského Parléřova stylu, na druhou stranu ale nevylučují jedinečná autorská díla, jejichž význam a provedení jsou dány výjimečností objednávky. Dekonstrukce Parléřovy...

Klanění tří králů ze severní věže sv. Štěpána ve Vídni. Sochařské dílo mezi Prahou a Vídní ve světle materiálového výzkumu

Stéphane Vrablik

Zprávy památkové péče 2024, 84(3):303-310 | DOI: 10.56112/zpp.2024.3.06

Článek se zabývá sousoším Klanění tří králů ze severní věže katedrály sv. Štěpána ve Vídni. Pokouší se o zařazení díla do kontextu kamenosochařství vídeňské huti a jejích vztahů k pražské svatovítské huti na konci 14. století. Kromě formální analýzy byl zohledněn recentní pokus o optické určení kamenného materiálu sousoší. Zatímco stylové pojetí ukazuje na školení tvůrce v pražské huti, použité varianty vápenitého pískovce jsou charakteristické pro vídeňskou produkci – vylučují tedy možnost importu a situují vznik figur do vídeňské huti. Mírně formálně odlišná socha madony je zhotovena z jiného druhu kamene než trojice králů, což naznačuje, že...

Na okraj raného díla Jana Blažeje Santiniho

Martin Šanda

Zprávy památkové péče 2024, 84(3):311-321 | DOI: 10.56112/zpp.2024.3.07

Příspěvek přináší nové poznatky k několika Santiniho pražským realizacím. Nejpodstatnější se vztahují k nedochovanému paláci hrabat z Lissau, u něhož se na základě zatím nepovšimnutých archivních a ikonografických materiálů podařilo poznat podobu nádvorních fasád a rekonstruovat dispozici piana nobile. U Santiniho vlastního domu unikala pozornosti zajímavá úprava alkovny v prvním patře. V případě domu architektova bratra Františka příspěvek předkládá hypotézu, podle níž mohl při výstavbě doložený stavitel Haffenecker použít Santiniho návrh pro uliční průčelí, zatímco zahradní průčelí je jeho vlastní invencí. Santiniho archivně doložená účast na návrhu...

Architekti z Čech na Akademii výtvarných umění ve Vídni v druhé polovině 18. století

Kryštof Loub

Zprávy památkové péče 2024, 84(3):322-329 | DOI: 10.56112/zpp.2024.3.08

Předkládaný text pojednává o několika českých architektech, kteří studovali během druhé poloviny 18. století na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Patří mezi ně Jan Nepomuk Jiří Palliardi, bratři Jedličkové, Jan Kryštof Fabich či Josef Ignác Platzer. S výjimkou Platzera jsme o akademickém školení těchto umělců ve Vídni dosud nevěděli. Článek si neklade za cíl předložit vyčerpávající seznam architektů, stavitelů a jiných stavebních řemeslníků z Čech, kteří na zmiňované instituci studovali, ale upozornit na několik jmen, nejen z řad českých stavitelů, u kterých dosud nebylo toto studium známo či bylo sledováno neúplně. Zatímco bádání týkající se umělců...

Památkářská architektura – neviditelnost ve jménu symbiózy (?)

Lukáš Veverka

Zprávy památkové péče 2024, 84(3):330-339 | DOI: 10.56112/zpp.2024.3.09

Téma památkářské architektury bylo donedávna téměř opomíjenou oblastí poznání domácího vývoje architektury i památkové péče. Specifické postavení této architektonické vrstvy ve druhé polovině 20. století je neoddiskutovatelné. Pakliže se ovšem jedná o její hodnocení, to už je značně různorodé. Samotný soubor staveb a jejich případné teoretické pozadí nebyly dosud výrazněji definovány. Časový odstup, odlišné pojetí památkové péče dneška i pomalu se měnící názor na poválečnou architekturu tak nabádají k poznání a zhodnocení těchto staveb a jejich ideového základu. Následující příspěvek se pokusí ve stručných obrysech o základní vymezení takto načrtnutého...

„Písek v maltě“, „Přemalovaná orlice“, „Kdo je tu vlastně autorem?“ Tři exkurzy do metody stavebněhistorického průzkumu aplikované v rámci restaurování vybraných částí architektury nebo sochařských děl

Kateřina Adamcová

Zprávy památkové péče 2024, 84(3):340-348 | DOI: 10.56112/zpp.2024.3.10

Následující text tvoří tři krátké exkurzy přinášející z pohledu „velkých“ dějin umění pouze několik podružných zjištění. Tato zdánlivě marginální svědectví nás však znovu upozorňují na nutnost naší neustálé otevřenosti vůči tomu, jak různorodé a nečekané informace můžeme při průzkumu dané památky získat. A zároveň i na to, že tato okrajová zjištění mohou mít závažnější dopady na naše obecně používané kategorie, termíny a zažité představy o tom, jak umělecká díla vznikala a jaké okolnosti se do jejich definitivní podoby mohly promítnout. Jednou z klíčových koncepcí, která se vyznačuje touto otevřeností, je způsob zkoumání historických staveb známý...

Středověké nástěnné malby z Kozlova na Karlovarsku. Příspěvek k dialogu dějin umění a památkářské praxe

Petr Skalický, Daniela Prekop Staňková

Zprávy památkové péče 2024, 84(3):349-364 | DOI: 10.56112/zpp.2024.3.11

Příspěvek je věnován nedávno nalezeným středověkým nástěnným malbám v kostele Nanebevzetí Panny Marie v obci Kozlov na Karlovarsku. K jejich nálezu došlo mimoděk během zahájených adaptačních prací v presbyteriu, které vzápětí byly zastaveny. Autoři článku se zabývají jednak identifikací a základní uměleckohistorickou klasifikací těchto maleb (datace, styl, ikonografie), zároveň se snaží nalézt základní ideové mantinely pro v budoucnu stanovovanou koncepci restaurátorského zásahu. Nezabývají se proto omezeně jen malbami, ale ideovým pozadím možností rehabilitace celého presbytáře a také vnějšího pláště stavby. Cílem je upozornit na dnes mnohdy zapomínanou...

Dva přístupy k obnově sgrafitové výzdoby na zámku ve Frýdlantu. Pohled na různá koncepční východiska a možné perspektivy v restaurování sgrafita

Jan Fiřt, Petr Kadlec

Zprávy památkové péče 2024, 84(3):365-375 | DOI: 10.56112/zpp.2024.3.12

Příspěvek je věnován dvěma nedávným obnovám sgrafitové výzdoby na zámku Frýdlant. Ačkoli obě zkoumané fasády spolu sousedí, byl při jejich obnově zvolen radikálně odlišný přístup. První fasáda s původně neorenesančním sgrafitem byla obnovena v rámci záchranné akce na opravu střechy a v podstatě „nanovo“ přetřena, druhá s renesančním sgrafitem byla naopak konzervačním způsobem restaurátorsky ošetřena a prezentována ve své „staře“ působící vizualitě. Příspěvek se proto zabývá aktuálními okolnostmi, které mohou vést k takto odlišně pojaté koncepci prezentace obnovy památky, a to dokonce v rámci jednoho objektu. Vedle toho se autoři...

Miscellanea

K založení a vývoji kláštera kapucínů v Opočně

Michal Patrný

Zprávy památkové péče 2024, 84(3):376-380

Dva neznámé dopisy Johanna Lucase von Hildebrandta

Pavel Zahradník

Zprávy památkové péče 2024, 84(3):380-382

Ke Krčmě umělců U Nesmysla. Poznámka k jedné „hříčce“ na Výstavě architektury a inženýrství v Praze roku 1898

Roman Prahl

Zprávy památkové péče 2024, 84(3):382-388

Od benátského paláce po vilu Na Závisti. Kolínská etapa v životě a díle Čeňka Křičky

Jindřich Záhorka

Zprávy památkové péče 2024, 84(3):388-394

„Zanechat po sobě vábnou budovu jako památku.“ Řezníčkova vila v Hrubé Skále – Žantově jako ukázka ideového propojení stavebníka s architektem

Alena Řičánková, Jaroslav Zeman

Zprávy památkové péče 2024, 84(3):394-403

Vzpomínky

Hrst vzpomínek na ateliér stavebněhistorických průzkumů SÚRPMO

Martin Ebel, Drahomíra Šimková, Lucie Beránková

Zprávy památkové péče 2024, 84(3):403-408

Škola nezávistivé vědy. Petr Macek jako učitel

Jakub Bachtík

Zprávy památkové péče 2024, 84(3):408-409

Střípky z života Petra Macka

František Iša

Zprávy památkové péče 2024, 84(3):409-413

Semináře, konference, akce

Santini v Národním technickém muzeu

Jan Beránek

Zprávy památkové péče 2024, 84(3):413-415

Studenti Mackovi: studentská konference k 70. narozeninám Petra Macka

František Iša, Lucie Beránková

Zprávy památkové péče 2024, 84(3):415-416

Bibliografie

Jubilejní soupis bibliografie a průzkumů Petra Macka

František Iša

Zprávy památkové péče 2024, 84(3):416-428