Zprávy památkové péče 2017, 77(1-2):74-86

Barokní architektura Podkrušnohoří

Petr Macek

Ústav pro dějiny umění FF UK v Praze

Článek je přehledovým, chronologicky uspořádaným shrnutím nejvýraznějších architektonických počinů vzniklých v 17. a 18. století v oblasti Podkrušnohoří. Kromě všeobecně známých realizací se zabývá i pracemi zdejších regionálních mistrů a méně známými či přehlíženými stavbami.
Na začátku století v oblasti vzniklo několik realizací, které jsou dnes ve stínu tzv. Valdštejnské architektury. Jde především o významné stavební fáze v dějinách zámků Jezeří a Červený Hrádek - původ v raném 17. století má pravděpodobně i oválný tvar ambitu v Bohosudově.
Po třicetileté válce se v oblasti uplatňují všichni významní tvůrci v čele s Carlem Luragem, jehož kostel v Kadani je zajímavým mezistupněm mezi ranými a vrcholnými stavbami tohoto architekta. Pozoruhodné je také neprovedené průčelí kostela v Klášterci nad Ohří, komponované jako vyhlídka do zámecké zahrady. Giovanni Domenico Orsi se uplatnil jako stavitel poutního areálu a přilehlé rezidence v Bohosudově, Antonio Porta pak stavěl zámek v Bílině a v přestavbě zámku v Červeném Hrádku do Čech přinesl stěžejní téma ústředního pavilonu pro zámecký sál. Na konci 17. století se pak v oblasti významně uplatnil přední tvůrce své doby, Jean Baptiste Mathey zámkem v Duchcově, kostely v Litvínově, Horním Jiřetíně a Mariánských Radčicích a zejména pozoruhodnou trojbokou kaplí Nejsv. Trojice v Chlumci u Ústí nad Labem.
Na přelomu století v oblasti působil Jan Blažej Santini, o němž lze uvažovat v souvislosti s ranou fází přestaveb oseckého kláštera. Z významných pražských tvůrců se zde také uplatnil Marcantonio Canevalle, který převzal pro J. B. Matheyovi práce v Duchcově a který stavěl také kostel v Křemýži. Ve stejné obci se nachází také velmi zajímavý zámek, kterému dominuje pavilonově vystupující hmota ortogonálního sálu - stavba z let 1693-95 tímto motivem předchází významné realizace tohoto typu od G. B. Alliprandiho.
V první polovině 18. století zdejší oblasti dominoval zejména F. M. Kaňka, kterého zaměstnávali Valdštejnové. Kaňka pro ně navrhl přestavbu duchcovského zámku včetně novostavby špitálu, zámek v Litvínově a také unikátní, dnes bohužel zaniklý areál textilní manufaktury komponovaný jako velkorysá rezidence. Dosud zcela přehlíženou, ale mimořádně kvalitní stavbou, kterou lze s Kaňkou spojit, je také zámecký areál v Janově u Litvínova dochovaný dnes v torzu uvnitř zahrádkářské kolonie.
Skutečným stavitelským hegemonem této oblasti však byl litoměřický stavitel Oktavián Broggio, který oblast zaplnil množstvím převážně sakrálních realizací - podílel se jak na velkorysých projektech typu přestavby oseckého kláštera, tak na menších venkovských stavbách v Lipticích, Jenišově Újezdě, Vtelně a dalších.
Kolem poloviny 18. století se prosadily dvě významné regionální osobnosti. První byl Jan Kryštof Kosch, kadaňský stavitel, který ve své tvorbě cíleně a soustavně navazoval na práce K. I. Dientzenhofera, po němž dokončoval kostel v Březně. Jeho stavby v Klášterci nad Ohří, Doupově nebo Kadani (klášter alžbětinek) jsou poučenými variantami slavných Dientzenhoferových realizací, a to i těch dynamických. Druhou významnou osobností byl Jan Pavel Loschy ze Žatce. Jeho nejvýznamnější stavby - kostely v Novém Sedle a Libočanech a zámek ve Stekníku. Stavby typické užitím bohatého dekoru a relativizací architektonických forem by se téměř daly označit za rokokové.
Epilog slohu lze spatřit na stejném místě, kde jsme postřehli jeho začátky - v Jezeří. Vídeňský architekt Andrea Altomonte, mimo jiné autor výstavného kostela v Postoloprtech, zde vyprojektoval bohužel nedokončenou kapli v podobě zmenšeniny Pantheonu, s tvaroslovím, které se již hlásí ke klasicismu.
Závěrem lze konstatovat, že děje probíhající v tak malém regionu nečekaně plynule a úplně kopírují takřka veškeré proměny barokní architektury celé země. V regionu působili snad všichni slavní doboví architekti, a to od počátečních náznaků slohu až po jeho vyznění. Rovněž lze velice dobře sledovat odraz tvorby předních tvůrců v konkrétním místním přepisu. Nešlo však o jednostranné přejímání určitých koncepcí, ale o snahu se znalostí přijímané vzory samostatně a osobitě přetvářet. Zejména období druhé třetiny 18. století je v tomto směru výjimečné.

Klíčová slova: barokní architektura; Podkrušnohoří; Oktavián Broggio; Jan Pavel Loschy; Jan Kryštof Kosch

Zveřejněno: 1. březen 2017  Zobrazit citaci