Zprávy památkové péče

Podrobnosti článku

LAVIČKA, Roman
„Udělati kazatedlnici tesným kamenem“. Studie k materiálu, typologii a funkci středověkých kazatelen na jihu Čech s přihlédnutím k sousedním regionům


Zprávy památkové péče 2016/76, číslo: Příloha, str: 78–86
Rubrika: In Medias Res
URL pro citaci: http://zpp.npu.cz/clanek-7283

K velkému rozvoji kazatelství došlo v Evropě 13. století, kdy se mendikantské řády zaměřovaly na rodící se městskou společnost, aby napomáhaly tak bojovat s kacíři. Mniši vydělili kázání z průběhu mše a začali působit jak kostelech, tak i pod širým nebem. Od poloviny 14. století však pozorujeme vzrůst oblíbenosti kázání ve farních kostelech, neboť stoupala nespokojenost se způsobem řádových projevů.
Kvůli přednesu pod širým nebem vznikla dřevěná přenosná kazatelna. O její podobě hovoří označení jako stolice, bedna, káď, bečka nebo sud, a také soudobá vyobrazení ukazující, že nejčastěji připomínala hranatou bednu na čtyřech podporách. Do klášterních kostelů byly určeny rovněž pohyblivé, ale přesto náročněji umělecky provedené dřevěné kazatelny. Velmi raná zmínka o pevně zabudované konstrukci pochází z roku 1388, ale první kamenné kazatelny se objevily až v poslední čtvrtině 15. století. Pro jejich umístění neexistovaly žádné církevní předpisy, takže při jeho volbě bylo nejdůležitější vždy optické, akustické a komunikační hledisko.
V pozdním středověku se ustálilo členění kazatelny hlavní část – korpus, koš neboli řečniště. To nesla jednoduchá nebo vícedílná podpěra nebo také noha. U tzv. refektářového typu funkci podpěry převzala výrazná konzola. Třetí částí byl přístup, pro který sloužil zprvu žebřík, později pevné točité nebo přímé schodiště uzavřené někdy navíc portálem. Jako poslední doplněk se objevil baldachýn, zavěšený nad řečništěm. Z materiálového hlediska lze kazatelny dělit na dřevěné a kamenné.
Český Krumlov, farní kostel sv. Víta: Ve smlouvě na dostavbu kostela z roku 1407 se kameník zavázal: „… udělati kazatedlnici tesným kamenem“. Ta se však dnes v interiéru nenalézá, takže buď nebyla zhotovena, nebo byla odstraněna. Řešení nabízí zazděný vstup na schodišti z přízemí sakristie do klenotnice nad ní. Vchod se nalézal nad nástěnnou malbou s Ukřižováním a umožňoval přístup na vyvýšené místo v koutu trojlodí, kde se nalézala malá pavlač nesená trámky nebo krakorci. Zaniklá konstrukce mohla sloužit nejen ke kázání, ale i k ukazování relikvií a ostatků, které se pak daly bezpečně uložit v klenotnici.
Jindřichův Hradec, bývalý klášterní kostel sv. Jana Křtitele: Nástěnná malba s kázajícím mnichem v lodi kostela bývá dávána do souvislosti s Janem Kapistránem a kladena do 50. let 15. století. Bez povšimnutí však zůstává charakter výjevu, důvod umístění a z toho vyplývající funkce. V jihozápadním koutu ambitu se ve stěně nalézá nika zazděného vstupu, který se v lodi otevíral v bezprostřední blízkosti malby s kazatelem. Z historických souvislostí a formálních znaků vyplývá, že tato malba se sousedním řečništěm vznikla až v 80. letech 15. století při klenutí křížové chodby a kostela. Pravděpodobně se jednalo o jednu z tzv. Kapistránových kazatelen, které se budovaly jako památka na jeho pobyt, jako např. na dómu sv. Štěpána ve Vídni nebo dómu sv. Petra v Brně. Podle tradice sem patří i kazatelna u kostela na Starém městě v Telči, která však vznikla až v první čtvrtině 16. století, takže na ní noha Kapistránova nikdy nevstoupila, pravděpodobně jako v Jindřichově Hradci?
Bechyně, bývalý klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie: V křížové chodbě bývalého františkánského kláštera se zachovala kazatelna na výrazné konzole, kterou lze vzhledem k absenci podpory zařadit k typu tzv. refektářových kazatelen. Původní umístění v době jejího vzniku kolem roku 1500 bylo zřejmě na jedné z bočních stran dvoulodního prostoru klášterního kostela.
Dolní Dvořiště, farní kostel sv. Jiljí: V první stavební etapě trojlodí mezi lety 1490–1500 byla zřízena rovněž kazatelna, která je pravděpodobně jediným zástupcem skupiny jednopodporových konstrukcí s polygonálním řečništěm v regionu. Kazatelna se mimo své hlavní funkce stala formálním vzorem pro křtitelnice a portály blízkých farních kostelů.
Studium kazatelen na jihu Čech prokázalo situaci, která byla obvyklá jinde v Evropě po celou dobu středověku. Zprvu se užívaly velmi prosté, přenosné kazatelny ze dřeva, které neměly kvůli materiálu a používání naději na uchování. Teprve koncem středověku se začaly objevovat kamenné kazatelny, přesto současně přetrvávala tradice budování dřevěných konstrukcí. Na jihu Čech tak dnes známe příklad jedné konzolové a dále jednopodoprové kazatelny. Někdy nám však po středověké kazatelně zbylo jen komunikační řešení spojené s výzdobou. Do budoucnosti se tak nedá vyloučit zjištění dalších pozůstatků kazatelen především ve formě zachovaných přístupů a schodišť v interiérech kostelů.


Klíčová slova: kazatelna – kazatelství – typologie – středověk – jižní Čechy – kostel – klášter


Návrat zpět