Zprávy památkové péče 2019, 79(4):387-401 | DOI: 10.56112/zpp.2019.4.02
Díváme se skutečně na středověk? K nástěnným malbám v Menší věži na Karlštejně z pohledu druhotných restaurátorských zásahů
- 1 NPÚ, GnŘ
- 2 AVU
Středověké nástěnné malby v kostele Panny Marie a v kapli sv. Kateřiny v tzv. Menší věži na hradě Karlštejně představují jeden z pilířů příběhu dějin umění nejen v bývalých zemích Koruny české, ale v celém (minimálně) středoevropském regionu. Aktuálně realizovaný restaurátorský průzkum, který byl realizován v letech 2018 a 2019 a který měl za primární cíl určit jejich aktuální stav, přinesl řadu nových zjištění, která mají potenciál v mnohém posunout a korigovat dosavadní interpretace. Prokázalo se, že malířská a další výtvarná výzdoba v obou sakrálních prostorách vznikala ve víceméně dvou fázích, z nichž první byla omezena na kapli sv. Kateřiny, druhá a zcela výtvarně homogenní, která ovšem v průběhu sama procházela (místy radikálními) změnami koncepce, probíhala jak v kapli, tak v kostele. Mezi nejvíce markantními omyly, které byly tradovány v odborné literatuře, je třeba zmínit průkazné plošné "rudolfínské" přemalby postav tzv. Ostatkových scén, které byly v recentní literatuře připisovány tzv. Mistru lucemburského rodokmene, zakladatelskému anonymu umění druhá poloviny 14. století. Průzkum zároveň verifikoval relevanci výpovědní hodnotu kopií scén v rukopisech kopiářů Lucemburského rodokmene z Vídně a Prahy, které vznikly mezi léty 1569-73 a jsou asi dílem Matouše Ornyse. Nabízí se proto stejnou relevanci výpovědi vztáhnout i na kopie předků císaře Karla IV. v rukopisech, o níž se vedl v uplynulých desetiletích v odborných kruzích spor. Jako zvlášť důležité se ukazuje nutnost věnovat pozornost druhotným malířsko-restaurátorským zásahům do organismu historického uměleckého díla. Snaha klasifikovat a interpretovat tyto zásahy je jednak potřebná pro vlastní restaurátorský zásah (tzn. materiálovou interpretaci díla), stejně tak pro umělecko-historickou neinvazivní interpretaci a klasifikaci, která se nepřímo podílí na určení koncepce restaurování. Spolupráce Historika umění a památkáře se zkušeným restaurátorem by tak v současnosti měla být předpokladem a nutností. První druhotný výtvarný vstup do organismu výzdoby je spojen s úpravami prostory kostela Panny Marie před rokem 1597. Tehdy došlo patrně ke dvou vstupům, jak naznačují dvě odlišné technologie výstavby přemaleb, z nichž kvalitnější byla spojena s Ostatkovými scénami, druhá s dnes již těžko určitelným rozsahem plošných přemaleb Apokalypsy scénami ze Starého a Nového Zákona. Po dalších drobných vstupech byla pro současnost určující až puristická snaha o obnovu hradu Karlštejna jako celku, která se pojí se jmény architekta Josefa Mockera a jeho učitele Friedricha von Schmidta. Restaurování maleb v duchu doznívajícího historismu bylo Josefem Mockerem svěřeno v roce 1898 malíři Josefu Heřmanovi. Vzhledem ke změně společensko-odborného klima a akcentu na konzervační zachování historického díla vzbudilo jeho restaurování řadu kontroverzí a roku 1901 bylo zastaveno. V razantní restaurátorské revizi došlo poté až ve 20. letech 20. století Maxmilánem Duchkem, ovšem paradoxně přes snahu o vědecko-konzervační zásah stále v mnohém v intencích starších restaurátorských přístupů, které se pojily se značnými (byť výtvarně pro malířský a nikoliv kresebný přístup přijatelnějšími) přemalbami. Zásadní koncepční posun v přístupu k restaurování se tak pojí až s osobností Bohuslava Slánského, který v prostorách pracoval od 50. do 70. let 20. století a který v té době působil jako profesor na nově vzniklém restaurátorském ateliéru na Akademii výtvarných umění v Praze. V intencích jeho u nás zakladatelského přístupu k historické matérii výtvarného díla, které bylo nově chápané jako složitě vrstvená struktura a nikoliv jako dílo vzniklé a uplatňující se pouze v ploše, můžeme nahlížet všechny další restaurátory, kteří se tamním malbám doposud věnovali (Raimund Ondráček, Jan Pasálek, Michal Tomek, Petr Bareš s Jiří Brodský). Snaha o maximální možné určení starších restaurátorských zásahů (včetně užitých materiálů a technologií) hraje zásadní roli jak pro jejich odlišení od dochovaného fragmentu originálu historického díla, ale také pro stanovení optimální koncepce budoucího restaurátorského zajištění a ideálně též na to navazující ideové koncepce výtvarné prezentace celku. Příspěvek proto také v návaznosti na resumované malířsko-restaurátorské zásahy věnuje pozornost popisu aktuálního stavu výzdoby a doporučení, v jakém režimu by mělo být vzhledem k významu maleb přistupováno. Restaurátorské zajištění by mělo být vytrženo z nyní dominujícího komerčního zadání, při kterém je kritériem výběru restaurátorského týmu nejnižší cena a nikoliv kvalita a preciznost postupů a budoucí výtvarný vjem. Zvláště u takto významných výtvarných děl minulosti vede stávající praxe, která je dílem rigidního čtení litery a nikoliv ducha zákona, k dlouhodobé degradaci restaurátorské profese a spolu s tím často k nevhodně stanoveným koncepcím restaurování. V závěru s poukazem na název příspěvku a v návaznosti již výše řečené autoři upozorňují, že lidské oko většinou podléhá klamu, na kterém se kromě fyziologických daností zásadně podílí dosavadní (restaurátorské a také umělecko-historické) interpretace. Malby z období středověku, na které se nejednou díváme jako na "autentický" středověk, se totiž dochovaly většinou v odlišném nejen společenském, spirituálním a obecně dějinném kontextu, ale také v pozměněném stavebním kontextu a samy co do složité subtilní vrstevné struktury malby jen ve fragmentu.
Klíčová slova: Karlštejn, kostel Panny Marie, kaple sv. Kateřiny, středověké nástěnné malby, historie restaurování, koncepce restaurátorského zásahu, Josef Heřman, Maxmilián Duchek, Bohuslav Slánský, Ostatkové scény
Zveřejněno: 1. prosinec 2019 Zobrazit citaci
| ACS | AIP | APA | ASA | Harvard | Chicago | Chicago Notes | IEEE | ISO690 | MLA | NLM | Turabian | Vancouver |
Reference
- Pavla Machalíková, Objevování středověku. Tři kapitoly k recepci gotického umění v pozdním 18. a raném 19. století, Praha 2005.
- Jana Marešová, Jan Quirin Jahn a slovník dějin umění? Počátky dějin umění v českých zemích (disertační práce), Ústav pro dějiny umění FF UK, vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc., Praha 2013.
- Jiří Fajt (ed.), Magister Theodoricus. Dvorní malíř císaře Karla IV. Umělecká výzdoba posvátných prostor hradu Karlštejn, Praha 1997.
- Klára Benešovská, Architektura ve službách panovníka. Základní architektonická koncepce Karlštejna a její inspirační zdroje, in: Průzkumy památek XIII, 2006 - příloha (Schodištní cykly velké věže hradu Karlštejna. Stav po restaurování. Sborník příspěvků z kolokvia uspořádaného Ústavem dějin umění AV ČR v refektáři kláštera Na Slovanech ve dnech 5. 5. - 7. 5. 2004), s. 96-105.
- Zdeněk Chudárek, Příspěvek k poznání stavebních dějin věží na hradě Karlštejně v době Karla IV., in: Průzkumy památek XIII, 2006 - příloha (Schodištní cykly velké věže hradu Karlštejna. Stav po restaurování. Sborník příspěvků z kolokvia uspořádaného Ústavem dějin umění AV ČR v refektáři kláštera Na Slovanech ve dnech 5. 5. - 7. 5. 2004), s. 106-138.
- Jan Krofta, K problematice karlštejnských maleb, Umění VI, 1958, č. 1, s. 2-30.
- Karel Stejskal, Matouš Ornys a jeho "Rod císaře Karla IV.". K otázce českého historizujicího manýrismu, Umění XXIV, 1976, č. 1, s. 13-58.
- Karel Stejskal, Die Rekonstruktion des Luxemburger Stammbaums auf Karlstein, Umění XXVI, 1978, č. 6, s. 535-563.
- Jaromír Homolka, Poznámky ke karlštejnským malbám, Umění XLV, 1997, č. 2, s. 122-140.
- Jaromír Homolka (rec.), František Fišer, Karlštejn. Vzájemné vztahy tří karlštejnských kaplí, in: Umění XLV, 1997, č. 3, 4, s. 388-391.
- Karel Stejskal, Die Wandzyklen des Kaisers Karls IV. Bemerkungen zu Neudatierungen und Rekonstruktionen der im Auftrag Karls IV. gemalten Wandzyklen, Umění XLVI, 1998, č. 1-2, s. 19-41.
- Julia Feldkeller, Wandmalereirestaurierung. Eine Geschichte ihrer Motive und Methoden, Wien-Berlin 2010.
- Jan Erasim Wocel, Relací o opravě Karlšteina od r. 1597, in: Památky archeologické III, 1858, č. 1, s. 67-74.
- Bohuslao Balbino, Diva Montis sancti, Seu Origines & Miracula Magnae Dei Hominvmqve Matris Mariae, Pragae 1665.
- Bohuslao Balbino, Miscellanea historica Regni Bohemiae. Decadis I. Liber III. Topographicus et Chorographicus. Pragae 1881.
- David Venclík, Schmidtův Karlštejn. Neogotická rekonstrukce středověkého hradu na pozadí doby, Umění LXI, 2013, č. 5, s. 422-436.
- Dobroslava Menclová, Restaurace hradu Karlštejna. Příspěvek k dějinám teorie ochrany památek, in: Zprávy památkové péče VII, 1947, č. 1, s. 73-121.
- David Venclík, "Kamenný strážce slavné minulosti". Proměny vnímání hradu Karlštejna Čechy a Němci v Čechách v 19. a na počátku 20. století (disertační práce), PedF UK, Praha 2015.
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění - Dodatky (red. Anděla Horová), Praha 2006.
- Bohuslav Slánský - František Sysel, Nové postupy konservace nástěnných maleb, Zprávy památkové péče XVII, 1957, s. 185.
- Zuzana Bauerová, Proti času. Konzervovanie-reštaurovanie v Československu 1918-1971, Praha 2015.
- Petr Skalický - Adam Pokorný (rec.), Zuzana Bauerová, Proti času. Konzervovanie-reštaurovanie v Československu 1918-1971, Bulletin of National Gallery in Prague / Bulletin Národní galerie v Praze XXVI, 2016, s. 123-132, 221-229.
- Vladislava Říhová - Zuzana Křenková, Archivní fondy podniku Českého fondu výtvarných umění Dílo. Písemné prameny pro výzkum umění ve veřejném prostoru socialistického Československa, Opuscula historiae artium LXV, 2016, s. 104-118.
- Ivo Hlobil, K výtvarnému aspektu československé restaurátorské školy, in: Zborník OSPS OP Rožňava II, 1982, s. 119-132.
- Ivo Hlobil, K výtvarnému aspektu československé restaurátorské školy, Bulletin UHS XXVI, č. 2, 2014, s. 5-12.
- Kateřina Kubínová et al., Karel IV. a Emauzy; Liturgie - text - obraz, Praha 2017.
- Antonín Friedl, Mikuláš Wurmser. Mistr královských portrétů na Karlštejně, Praha 1956.
- Rudolf Kuchynka, Mánesova součinnost při restauraci rotundy sv. Kříže Menšího v Praze, Praha 1922.
- Karel Vladislav Zap, Zprávy o schůzkách archeologického sboru Musea kr. Českého, Památky archeologické a místopisné. Časopis Muzea království Českého pro dějepis hlavně český V, 1863, s. 333.
- Antonín Podlaha, Nástěnné malby z XIII. století v kostelíku Průhonickém, Památky archeologické a místopisné XXII, 1906, č. 1, s. 245-264.
- Antonín Friedl, Mistr Karlštejnské apokalypsy, Praha 1950.
- Diana Reynolds Cordileone, Alois Riegl in Vienna 1875-1905. An Institutional Biography, London 2014.
- Václav Wagner, Nástěnné malby v kostele sv. Apolináře v Praze, Za starou Prahu. Věstník pro ochranu památek IX, 1922, č. 1, s. 6-8.
- Mojmír Hamsík - Jindřich Tomek, Technické paralely deskové a nástěnné malby 14. století, Umění XXXI, 1983, s. 308-316.
- Michaela Ottová - Aleš Mudra (edd.), Trans montes. Podoby středověkého umění v severozápadních Čechách, Praha 2014.
- Michael Ann Holy, The Melancholy Art, Princeton 2013.
Tento článek je publikován v režimu tzv. otevřeného přístupu k vědeckým informacím (Open Access), který je distribuován pod licencí Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-NC-SA 4.0), která umožňuje nekomerční distribuci, reprodukci a změny, pokud je původní dílo řádně ocitováno. Není povolena distribuce, reprodukce nebo změna, která není v souladu s podmínkami této licence.

