Zprávy památkové péče 2019, 79(4):387-401 | DOI: 10.56112/zpp.2019.4.02

Díváme se skutečně na středověk? K nástěnným malbám v Menší věži na Karlštejně z pohledu druhotných restaurátorských zásahů

Petr Skalický1, Adam Pokorný2
1 NPÚ, GnŘ
2 AVU

Středověké nástěnné malby v kostele Panny Marie a v kapli sv. Kateřiny v tzv. Menší věži na hradě Karlštejně představují jeden z pilířů příběhu dějin umění nejen v bývalých zemích Koruny české, ale v celém (minimálně) středoevropském regionu. Aktuálně realizovaný restaurátorský průzkum, který byl realizován v letech 2018 a 2019 a který měl za primární cíl určit jejich aktuální stav, přinesl řadu nových zjištění, která mají potenciál v mnohém posunout a korigovat dosavadní interpretace. Prokázalo se, že malířská a další výtvarná výzdoba v obou sakrálních prostorách vznikala ve víceméně dvou fázích, z nichž první byla omezena na kapli sv. Kateřiny, druhá a zcela výtvarně homogenní, která ovšem v průběhu sama procházela (místy radikálními) změnami koncepce, probíhala jak v kapli, tak v kostele. Mezi nejvíce markantními omyly, které byly tradovány v odborné literatuře, je třeba zmínit průkazné plošné "rudolfínské" přemalby postav tzv. Ostatkových scén, které byly v recentní literatuře připisovány tzv. Mistru lucemburského rodokmene, zakladatelskému anonymu umění druhá poloviny 14. století. Průzkum zároveň verifikoval relevanci výpovědní hodnotu kopií scén v rukopisech kopiářů Lucemburského rodokmene z Vídně a Prahy, které vznikly mezi léty 1569-73 a jsou asi dílem Matouše Ornyse. Nabízí se proto stejnou relevanci výpovědi vztáhnout i na kopie předků císaře Karla IV. v rukopisech, o níž se vedl v uplynulých desetiletích v odborných kruzích spor. Jako zvlášť důležité se ukazuje nutnost věnovat pozornost druhotným malířsko-restaurátorským zásahům do organismu historického uměleckého díla. Snaha klasifikovat a interpretovat tyto zásahy je jednak potřebná pro vlastní restaurátorský zásah (tzn. materiálovou interpretaci díla), stejně tak pro umělecko-historickou neinvazivní interpretaci a klasifikaci, která se nepřímo podílí na určení koncepce restaurování. Spolupráce Historika umění a památkáře se zkušeným restaurátorem by tak v současnosti měla být předpokladem a nutností. První druhotný výtvarný vstup do organismu výzdoby je spojen s úpravami prostory kostela Panny Marie před rokem 1597. Tehdy došlo patrně ke dvou vstupům, jak naznačují dvě odlišné technologie výstavby přemaleb, z nichž kvalitnější byla spojena s Ostatkovými scénami, druhá s dnes již těžko určitelným rozsahem plošných přemaleb Apokalypsy scénami ze Starého a Nového Zákona. Po dalších drobných vstupech byla pro současnost určující až puristická snaha o obnovu hradu Karlštejna jako celku, která se pojí se jmény architekta Josefa Mockera a jeho učitele Friedricha von Schmidta. Restaurování maleb v duchu doznívajícího historismu bylo Josefem Mockerem svěřeno v roce 1898 malíři Josefu Heřmanovi. Vzhledem ke změně společensko-odborného klima a akcentu na konzervační zachování historického díla vzbudilo jeho restaurování řadu kontroverzí a roku 1901 bylo zastaveno. V razantní restaurátorské revizi došlo poté až ve 20. letech 20. století Maxmilánem Duchkem, ovšem paradoxně přes snahu o vědecko-konzervační zásah stále v mnohém v intencích starších restaurátorských přístupů, které se pojily se značnými (byť výtvarně pro malířský a nikoliv kresebný přístup přijatelnějšími) přemalbami. Zásadní koncepční posun v přístupu k restaurování se tak pojí až s osobností Bohuslava Slánského, který v prostorách pracoval od 50. do 70. let 20. století a který v té době působil jako profesor na nově vzniklém restaurátorském ateliéru na Akademii výtvarných umění v Praze. V intencích jeho u nás zakladatelského přístupu k historické matérii výtvarného díla, které bylo nově chápané jako složitě vrstvená struktura a nikoliv jako dílo vzniklé a uplatňující se pouze v ploše, můžeme nahlížet všechny další restaurátory, kteří se tamním malbám doposud věnovali (Raimund Ondráček, Jan Pasálek, Michal Tomek, Petr Bareš s Jiří Brodský). Snaha o maximální možné určení starších restaurátorských zásahů (včetně užitých materiálů a technologií) hraje zásadní roli jak pro jejich odlišení od dochovaného fragmentu originálu historického díla, ale také pro stanovení optimální koncepce budoucího restaurátorského zajištění a ideálně též na to navazující ideové koncepce výtvarné prezentace celku. Příspěvek proto také v návaznosti na resumované malířsko-restaurátorské zásahy věnuje pozornost popisu aktuálního stavu výzdoby a doporučení, v jakém režimu by mělo být vzhledem k významu maleb přistupováno. Restaurátorské zajištění by mělo být vytrženo z nyní dominujícího komerčního zadání, při kterém je kritériem výběru restaurátorského týmu nejnižší cena a nikoliv kvalita a preciznost postupů a budoucí výtvarný vjem. Zvláště u takto významných výtvarných děl minulosti vede stávající praxe, která je dílem rigidního čtení litery a nikoliv ducha zákona, k dlouhodobé degradaci restaurátorské profese a spolu s tím často k nevhodně stanoveným koncepcím restaurování. V závěru s poukazem na název příspěvku a v návaznosti již výše řečené autoři upozorňují, že lidské oko většinou podléhá klamu, na kterém se kromě fyziologických daností zásadně podílí dosavadní (restaurátorské a také umělecko-historické) interpretace. Malby z období středověku, na které se nejednou díváme jako na "autentický" středověk, se totiž dochovaly většinou v odlišném nejen společenském, spirituálním a obecně dějinném kontextu, ale také v pozměněném stavebním kontextu a samy co do složité subtilní vrstevné struktury malby jen ve fragmentu.

Klíčová slova: Karlštejn, kostel Panny Marie, kaple sv. Kateřiny, středověké nástěnné malby, historie restaurování, koncepce restaurátorského zásahu, Josef Heřman, Maxmilián Duchek, Bohuslav Slánský, Ostatkové scény

Zveřejněno: 1. prosinec 2019  Zobrazit citaci

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago Chicago Notes IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Skalický, P., & Pokorný, A. (2019). Díváme se skutečně na středověk? K nástěnným malbám v Menší věži na Karlštejně z pohledu druhotných restaurátorských zásahů. Zprávy památkové péče79(4), 387-401. doi: 10.56112/zpp.2019.4.02
Stáhnout citaci

Reference

  1. Pavla Machalíková, Objevování středověku. Tři kapitoly k recepci gotického umění v pozdním 18. a raném 19. století, Praha 2005.
  2. Jana Marešová, Jan Quirin Jahn a slovník dějin umění? Počátky dějin umění v českých zemích (disertační práce), Ústav pro dějiny umění FF UK, vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc., Praha 2013.
  3. Jiří Fajt (ed.), Magister Theodoricus. Dvorní malíř císaře Karla IV. Umělecká výzdoba posvátných prostor hradu Karlštejn, Praha 1997.
  4. Klára Benešovská, Architektura ve službách panovníka. Základní architektonická koncepce Karlštejna a její inspirační zdroje, in: Průzkumy památek XIII, 2006 - příloha (Schodištní cykly velké věže hradu Karlštejna. Stav po restaurování. Sborník příspěvků z kolokvia uspořádaného Ústavem dějin umění AV ČR v refektáři kláštera Na Slovanech ve dnech 5. 5. - 7. 5. 2004), s. 96-105.
  5. Zdeněk Chudárek, Příspěvek k poznání stavebních dějin věží na hradě Karlštejně v době Karla IV., in: Průzkumy památek XIII, 2006 - příloha (Schodištní cykly velké věže hradu Karlštejna. Stav po restaurování. Sborník příspěvků z kolokvia uspořádaného Ústavem dějin umění AV ČR v refektáři kláštera Na Slovanech ve dnech 5. 5. - 7. 5. 2004), s. 106-138.
  6. Jan Krofta, K problematice karlštejnských maleb, Umění VI, 1958, č. 1, s. 2-30.
  7. Karel Stejskal, Matouš Ornys a jeho "Rod císaře Karla IV.". K otázce českého historizujicího manýrismu, Umění XXIV, 1976, č. 1, s. 13-58.
  8. Karel Stejskal, Die Rekonstruktion des Luxemburger Stammbaums auf Karlstein, Umění XXVI, 1978, č. 6, s. 535-563.
  9. Jaromír Homolka, Poznámky ke karlštejnským malbám, Umění XLV, 1997, č. 2, s. 122-140.
  10. Jaromír Homolka (rec.), František Fišer, Karlštejn. Vzájemné vztahy tří karlštejnských kaplí, in: Umění XLV, 1997, č. 3, 4, s. 388-391.
  11. Karel Stejskal, Die Wandzyklen des Kaisers Karls IV. Bemerkungen zu Neudatierungen und Rekonstruktionen der im Auftrag Karls IV. gemalten Wandzyklen, Umění XLVI, 1998, č. 1-2, s. 19-41.
  12. Julia Feldkeller, Wandmalereirestaurierung. Eine Geschichte ihrer Motive und Methoden, Wien-Berlin 2010.
  13. Jan Erasim Wocel, Relací o opravě Karlšteina od r. 1597, in: Památky archeologické III, 1858, č. 1, s. 67-74.
  14. Bohuslao Balbino, Diva Montis sancti, Seu Origines & Miracula Magnae Dei Hominvmqve Matris Mariae, Pragae 1665.
  15. Bohuslao Balbino, Miscellanea historica Regni Bohemiae. Decadis I. Liber III. Topographicus et Chorographicus. Pragae 1881.
  16. David Venclík, Schmidtův Karlštejn. Neogotická rekonstrukce středověkého hradu na pozadí doby, Umění LXI, 2013, č. 5, s. 422-436.
  17. Dobroslava Menclová, Restaurace hradu Karlštejna. Příspěvek k dějinám teorie ochrany památek, in: Zprávy památkové péče VII, 1947, č. 1, s. 73-121.
  18. David Venclík, "Kamenný strážce slavné minulosti". Proměny vnímání hradu Karlštejna Čechy a Němci v Čechách v 19. a na počátku 20. století (disertační práce), PedF UK, Praha 2015.
  19. Nová encyklopedie českého výtvarného umění - Dodatky (red. Anděla Horová), Praha 2006.
  20. Bohuslav Slánský - František Sysel, Nové postupy konservace nástěnných maleb, Zprávy památkové péče XVII, 1957, s. 185.
  21. Zuzana Bauerová, Proti času. Konzervovanie-reštaurovanie v Československu 1918-1971, Praha 2015.
  22. Petr Skalický - Adam Pokorný (rec.), Zuzana Bauerová, Proti času. Konzervovanie-reštaurovanie v Československu 1918-1971, Bulletin of National Gallery in Prague / Bulletin Národní galerie v Praze XXVI, 2016, s. 123-132, 221-229.
  23. Vladislava Říhová - Zuzana Křenková, Archivní fondy podniku Českého fondu výtvarných umění Dílo. Písemné prameny pro výzkum umění ve veřejném prostoru socialistického Československa, Opuscula historiae artium LXV, 2016, s. 104-118.
  24. Ivo Hlobil, K výtvarnému aspektu československé restaurátorské školy, in: Zborník OSPS OP Rožňava II, 1982, s. 119-132.
  25. Ivo Hlobil, K výtvarnému aspektu československé restaurátorské školy, Bulletin UHS XXVI, č. 2, 2014, s. 5-12.
  26. Kateřina Kubínová et al., Karel IV. a Emauzy; Liturgie - text - obraz, Praha 2017.
  27. Antonín Friedl, Mikuláš Wurmser. Mistr královských portrétů na Karlštejně, Praha 1956.
  28. Rudolf Kuchynka, Mánesova součinnost při restauraci rotundy sv. Kříže Menšího v Praze, Praha 1922.
  29. Karel Vladislav Zap, Zprávy o schůzkách archeologického sboru Musea kr. Českého, Památky archeologické a místopisné. Časopis Muzea království Českého pro dějepis hlavně český V, 1863, s. 333.
  30. Antonín Podlaha, Nástěnné malby z XIII. století v kostelíku Průhonickém, Památky archeologické a místopisné XXII, 1906, č. 1, s. 245-264.
  31. Antonín Friedl, Mistr Karlštejnské apokalypsy, Praha 1950.
  32. Diana Reynolds Cordileone, Alois Riegl in Vienna 1875-1905. An Institutional Biography, London 2014.
  33. Václav Wagner, Nástěnné malby v kostele sv. Apolináře v Praze, Za starou Prahu. Věstník pro ochranu památek IX, 1922, č. 1, s. 6-8.
  34. Mojmír Hamsík - Jindřich Tomek, Technické paralely deskové a nástěnné malby 14. století, Umění XXXI, 1983, s. 308-316.
  35. Michaela Ottová - Aleš Mudra (edd.), Trans montes. Podoby středověkého umění v severozápadních Čechách, Praha 2014.
  36. Michael Ann Holy, The Melancholy Art, Princeton 2013.

Tento článek je publikován v režimu tzv. otevřeného přístupu k vědeckým informacím (Open Access), který je distribuován pod licencí Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-NC-SA 4.0), která umožňuje nekomerční distribuci, reprodukci a změny, pokud je původní dílo řádně ocitováno. Není povolena distribuce, reprodukce nebo změna, která není v souladu s podmínkami této licence.