Zprávy památkové péče 2019, 79(2):173-189 | DOI: 10.56112/zpp.2019.2.09

Obraz Kutné Hory v 19. století. Mezi kresbou, grafikou, malbou a fotografií

Lukáš Veverka

Zobrazování Kutné Hory sahá až k roku 1602, konkrétně k vedutě Jana Willenberga, která se stala na dlouhých 300 let téměř závaznou předlohou, přímo ovlivňující vnímání města, přístupy a stanoviště jeho zobrazování (Čáslavského veduta, barokní tisky, biedermeierové malby). Výjimku v tomto období představuje F. B. Werner s vedutou města od Sedleckého kláštera, kterou poprvé výrazně změnil pozici, navíc prokazatelně vyrazil přímo do terénu. Až 19. století přináší četnější změny stanovišť, přestává se využívat pouze stráň nad Vrchlicí, přidávají se nové lokace: rybníky jižně od katedrály, kaňkovské haldy a předměstí Karlov. To se stane stejně vyhledávaným, jako v minulosti Roveňské vrchy. Obdobnou roli jako měl Willenberg hraje v 19. století Vincenc Morstadt se svou vedutou z roku 1823. Propojením pohledu na katedrálu, jezuitskou kolej a Dolní město, spolu s nenuceným prvním plánem stafáže různého společenského postavení se stane vzorem pro mnohé epigony. Přesto se Willenberg neztrácí, stále se objevuje, pouze s aktualizovanými detaily, popřípadě jako kompilace s Morstadtem. S nástupem fotografie ustupuje veduta do pozadí, nikoli však kresba. Fotografie nahrazuje veduty médiem, nicméně velmi těsně na ně navazuje kompozicemi a využíváním pohledových stanovišť. Pro nejstarší panoramatickou fotografii od Jindřicha Dittricha (1865) byl vybrán stejný záběr, jako ten Morstadtův o 40 let dříve. Karlov tedy zůstává hojně využívaným, jak fotografy, tak kreslíři. Nejstarší fotografickou sérií města známe od vídeňského fotografa Andrease Grolla z let 1855 a 1856, jeho pozvání úzce souviselo se spoluprací s Centrální komisí a osobní angažovaností rodáka J. E. Vocela. Groll snímky komponuje s největší pravděpodobností podle požadavků Komise, privatissima se často blíží starším grafikám a kresbám ze 30. let 19. století. V některých případech je těžké mluvit o přímé souvislosti, ale pozdější série lokálních fotografů (Dittrich, Dajbych) se často podobají těm Grollovým, čímž také analogicky přebírají starší grafické vzory. Od 80. let lze mluvit o oboustranném ovlivňování médií, kreslíři jako Levý, Dobeš nebo Šetelík tvoří stylově rozdílně, avšak dobově podmíněně. Roli fotografie a pohlednic nelze podceňovat, v mnohých Šetelíkových kresbách nacházíme principy, které by byly "přirozenější" pro práci s fotografií, naproti tomu Levý se s fotografy vyrovnává často pitoreskní atmosférou výjevu až na hranici žánru, nebo naopak popisné kresby. Fotografie té doby byla omezena svou technologií, proto podobné postupy nacházíme až ve 20. a 30. letech 20. století. Nejblíže k oběma přístupům (fotografickému i kresebnému) má zmiňovaný Šetelík, spojuje detailní přesnost s lehkostí kresby. Některé jeho kresby lze porovnávat s konkrétními snímky ze 70. let 19. století, s jejich kompozicí i celkovým vyzněním. O oboustrannosti ovlivňování nás mohou přesvědčit i příklady, kdy přichází s kompozičním schématem, které až následně zpracovává fotograf. Právě takovéto prolínání se projevuje i při přestavbě katedrály. Zachovalé kresby i fotografie naznačují přítomnost obou médií, avšak kresba převažuje. V době, kdy je fotografická dokumentace celkem zavedenou praxí se zde setkáváme s Mockerovými skicáři a mnoha dalšími volnými soubory skic. Stovky kreseb zachycují detaily konstrukce i plastickou výzdobu. Na uvedených příkladech rekonstrukce pilíře se sochou sv. Václava i atikovým sousoším Tance bláznů je možné doložit využívání obou médií zároveň. Toto prolnutí však působí nesystematicky, pravděpodobně totiž nelze dokázat přímou souvislost s aktéry (architekti, projektanti) a objednávkou fotodokumentace.
Ke konci století jsou na vrcholu také fotopohlednice s pohledy na město i jednotlivé budovy. Čerpají ze starších fotografií nebo jejich kompoziční schémata opakují, stejně tak využívají vedut k navození atmosféry. I díky pohlednicím se na přelomu 80. a 90. let rozvíjí důslednější fotodokumentace města. Kromě hlavních památek vznikají pohledy na měšťanské domy, menší výseky panoramatu či detaily soch. Přidává se k nim však další množství nových pohledů, například z kostelních věží, opěrného systému katedrály, nebo z balonu.

Klíčová slova: Kutná Hora; St. Barbara Cathedral in Kutná Hora; veduta; 19th century photography; Andreas Groll; Josef Mocker; Jan Willenberg

Zveřejněno: 1. červen 2019  Zobrazit citaci