Zprávy památkové péče 2019, 79(1):41-49 | DOI: 10.56112/zpp.2019.1.06

Výsledky průzkumů některých objektů Podzámecké zahrady v Kroměříži

Dalibor Janiš¹, Jan Štětina²

¹ Filozofická fakulta Ostravské univerzity

² NPÚ, ÚOP v Kroměříži

Podzámecká zahrada v Kroměříži, od roku 1998 společně se zámkem a Květnou zahradou zapsaná na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví, se vyvíjela od závěru 17. století až do počátku 20. věku. Zahrada byla postupně vybavována pestrou škálou objektů, jež byly v uplynulých letech stavebně-historicky zkoumány. Absence stavebně-historického poznání zahradních staveb byla zvláště citelná už proto, že vývoj samotné zahrady bylo možno podrobně studovat díky četným mapovým podkladům. Z průzkumů plyne, že klíčovým obdobím, kdy byla zbudována většina zahradních objektů, byla proměna a rozšíření Podzámecké zahrady v období arcibiskupa Antonína Theodora Colloredo-Waldsee (1777-1811). Objekty, budované kolem roku 1800 podle návrhů zatím neurčeného architekta, prodělaly ve druhé půli 30. let 19. věku klasicistní přestavbu podle projektu Antona Archeho, aby po dalších třech desetiletích získaly dobově aktuální, historizující formy.
Nejstarším ze zkoumaných objektů je domek prvního zahradnického pomocníka z druhé poloviny 17. století. Barokní dům prodělal pozdně barokní přestavbu snad po roce 1752, kdy byl do interiéru vložen komunikační trakt. Již počátkem 18. století se budovala ohradní zeď zahrady, jejíž jihovýchodní úsek se dochoval včetně někdejší vstupní brány. Dendrochronologická analýza naznačila vznik brány v prvním či druhém desetiletí 18. století, čemuž odpovídá i omítkové členění jejího průčelí. Zřejmě v první polovině 18. století vznikl i dům zahradníka, do patrové podoby přestavěný kolem roku 1800 a znovu v pozdních 30. letech 19. století. Kolem roku 1800 dům, opatřený fasádami s iluzivním cihlovým zdivem, obemykala samostatná Holandská zahrada. Umělé ruiny, vzniklé před koncem 18. století, byly budovány v pozoruhodné kombinaci prvků gotické a antické architektury. Další vývoj však směřoval ke zjednodušení původní stavby, nakonec transformované v bažantnici. Také trojkřídlý objekt Pavího dvora, zbudovaný v posledních letech 18. století, v 19. věku prodělal několikerou úpravu. V pozdních 30. letech ji projektoval Anton Arche a jejím výsledkem byla střízlivá, klasicistní podoba stavby. Kolem roku 1865 objekt díky uplatnění iluzivního hrázdění získal charakter švýcarského statku. Chrámek přátelství, vystavěný na samostatném ostrůvku vystupujícím z rybniční hladiny kolem roku 1800, si i přes změnu zastřešení z doby kolem roku 1865 ponechal podobu otevřeného kupolového chrámku, odkazujícího např. k obdobným stavbám ve francouzském Ermenoville nebo Versailles. I Rybářský domek, krátce před rokem 1800 vystavěný při Dlouhém rybníku, prošel v 19. století několikerou proměnou, z níž nejzásadnější byla klasicistní Archeho přestavba z roku 1839. V půli 60. let 19. století pavilon získal dnešní podobu v arkádovém stylu. Architektonicky snad nejkvalitnějším objektem, zbudovaným v letech 1845-46, je Maxmiliánova kolonáda. Vzdušná stavba půlkruhového půdorysu, projektovaná Antonem Archem jako otevřená sloupová galerie, si základní koncepci zachovala i po zazdění otvorů v zadní stěně. Zajímavou technickou stavbou je jednoobloukový most u tzv. Amerického domu, budovaný v kombinaci cihlového a kamenného zdiva. Čínský pavilon, postavený někdy v 80. letech 19. století na ostrově v Divokém rybníku, pak dokládá oblibu orientálních motivů v zahradní architektuře pozdního 19. věku. Ty se ostatně, spolu s maurskými prvky, objevily i v detailech dalších staveb zahrady - Rybářského pavilonu, Pavího dvora nebo strážních domků.

Klíčová slova: Podzámecká zahrada, Kroměříž, stavebně-historické průzkumy, zahradní architektura

Zveřejněno: 1. březen 2019  Zobrazit citaci