Zprávy památkové péče 2017, 77(5):572-580

Milířiště - drobné památky na pálení dřevěného uhlí v našich lesích. Tři příklady z Brdské oblasti

Václav Matoušek¹, Roman Brejcha²

¹ Fakulta humanitních studií UK v Praze

² Archeologický ústav AV ČR, v. v. i.

Předmětem práce jsou uhlířské plošiny, relikty pálení dřevěného v historických milířích (obr. 2). Tyto drobné technologické památky jsou nejčastěji dochovány v místech, kde původně vznikaly a sloužily svému účelu - tj. v lesních porostech. Dřevěné uhlí mělo v minulosti mnohostranné využití. Nejčastěji je zmiňováno jako ideální palivo pro metalurgické procesy, protože při tepelném zpracování přechází z paliva do kovové rudy nebo kovu jen minimum nežádoucích příměsí. Dřevěné uhlí se také používalo při výrobě střelného prachu, dále v potravinářské výrobě, při léčebných procesech, nebo jako pomůcka pro výtvarníky ("kresba uhlem").
Historie vzniku a vývoje pálení dřevěného uhlí začala nepochybně hluboko v pravěku. Nejstarší archeologické doklady karbonizace v uhelných jamách pocházejí ze starší doby železné, z lokality Waschenberg v Rakousku. V díle Pyrotechniam libri X rozlišuje v roce 1540 italský Vannocius Biringucius starší karbonizaci v jamách a mladší technologii v nadzemních milířích. Největší množství písemných pramenů k historii uhlířství však pochází z 18. - 19. století, kdy největší množství dřevěného uhlí spotřebovala velkovýroba a zpracování železa. Úpadek, resp. zánik tradičního pálení dřevěného uhlí, přinesla aplikace a efektivnější technologie pálení koksu v železných pecích.
V letech 2012-2015 proběhla systematická dokumentace historických uhlířských plošin v blízkosti historických metalurgických center v lesních porostech na Křivoklátsku, v Brdech a na Rakovnicku (obr. 5). Celkem bylo nalezeno a dokumentováno 227 uhlířských plošin. Vysoká hustota plošin ve zvolených lesních úsecích naznačuje, že uhlíři nerespektovali požadavky lesní správy, aby se pokud možno opakovaně vraceli na stále stejná místa a neničili les zakládáním stále nových pracovišť. Velikost plošin se pohybovala v rozmezí 7-11 x 6-9m. To znamená, že na plošinách byly nejčastěji páleny milíře o průměru přibližně 4 m a výšce 2-2,5 m. Na všech lokalitách byly pozorovány plošiny vytvořené na rovném terénu a zahloubené do svahu (obr. 4). V terénu jsou ovšem mnohem výraznější plošiny zapuštěné do svahu. Nejčastějším typem je plošina kruhového půdorysu (obr. 7a). Na všech lokalitách jsou uhlířské plošiny těsně navázány na lesní komunikace.

Klíčová slova: milířiště; předindustriální proměny krajiny; Brdy

Zveřejněno: 1. prosinec 2017  Zobrazit citaci