Zprávy památkové péče 2017, 77(1-2):57-66

Balvan neboli zbožnost. Barokní poutní místo Svatý Kámen u Rychnova nad Malší ve středoevropských souvislostech

Martin Gaži

NPÚ, ÚOP v Českých Budějovicích

Studie analyzuje proměny poutního areálu Panny Marie Sněžné u Svatého kamene (Maria Schnee beim Heiligen Stein), vystavěného nedaleko jihočeského příhraničního městečka Rychnov nad Malší (. S využitím dosud nepublikovaného stavebněhistorického průzkumu z roku 1975 a nově uchopených písemných i ikonografických pramenů studie interpretuje stavební vývoj poutního místa odlišně od závěrů stávající odborné literatury. "Sakrální okrsek" vznikl na pastvině obklopené lesy a plné velkých balvanů. V roce 1633 při jednom z nich zažil rychnovský měšťan Ambrosius Spuleck zjevení bíle oděného chlapce, který mu ukázal, kde má být postavena kaple a vyhloubena studna. Stavebně bylo poutní místo založeno z iniciativy Anny Christiny Pöperl, abatyše českokrumlovského kláštera klarisek, v roce 1653 a jeho první podoba byla dokončena roku 1655. Na vzniku kaple Panny Marie Sněžné a votivního oltáře s milostným obrazem se finančně podílela i ovdovělá kněžna Anna Marie z Eggenbergu, rozená z Braniboru, která - což je zvlášť pozoruhodné - neskrývala své luterské vyznání. Pravděpodobně již v šedesátých letech 17. století byly ke kapli připojeny ambity, jejichž zeď vedla přes uctívaný kámen, který tak byl přístupný z vnější i vnitřní strany areálu. Na samém počátku 18. století nad ním byla v areálu vystavěna druhá, severně stojící kaple, kterou v roce 1708 doplnilo studniční stavení centrální půdorysu s výraznou cibulovou střechou. V roce 1744 byly dvě kaple spojeny rozměrnou kostelní lodí. Stavba areálu byla dokončována v několika etapách až do roku 1753, jeho výsledná podoba zahrnovala též jižní boční kapli, pozdně barokní ambity a obytnou budovu pro duchovního správce, později přeměněnou na drobný klášter.
V době komunistické vlády bylo poutní místo uzavřeno, včleněno do pohraničního pásma, využíváno pro ostrahu hranic a dlouhodobě devastováno. V roce 1975 byla stržena významná část areálu (ambity, obytná budova, jižní boční kaple).
Na základě nápisů na votivních tabulích z let 1653-1662, které zachycuje tisk vydaný v Linci roku 1688, se studie pokouší doložit splývání zbožných identit místa (balvan, studánka, kaple, milostný obraz) ve vědomí příchozích prosebníků. V komparativní části shromažďuje středoevropské příklady kultovního využití balvanů bizarních tvarů (Schalenstein, Boża stopka), které byly zejména v 17. a 18. století vnímány jako stopy dějů náležejících "dávnému nepamětnému času". Často byly spojovány s místy zjevení, odpočinku světců či otisku jejich šlépějí. Srovnávací příklady studie nachází nejen v českých zemích, ale i v Rakousích, polsko-litevském soustátí či Bavorsku, a zamýšlí se nad rozdíly mezi centralistickou kritikou předmoderních vzdělanců a způsoby lokální symbiózy různorodých náboženských představ. V naprosté většině případů byly uctívané přírodniny doplňovány liturgickými stavbami a artefakty, které garantovaly křesťanský výklad místa. Dobová duchovní i světská vrchnost vytvářela podmínky pro křesťanské uchopení lokálního, společensky zdola se konstituujícího dění, většinou však neužívala "disciplinačních" nástrojů moci.

Klíčová slova: poutní místo; barokní zbožnost; uctívané kameny; mariánská úcta; jižní Čechy; střední Evropa

Zveřejněno: 1. březen 2017  Zobrazit citaci