Zprávy památkové péče 2017, 77(1-2):10-17

Rekonstrukce krajiny. Mostecká pánev koncem 18. století

Kristýna Drápalová
Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy

Příspěvek začíná definicí barokní kulturní krajiny, jak ji zformuloval Mojmír Horyna, tedy jako krajinu záměrně komponovanou dominantami umisťovanými na exponovaných místech a propojených promyšlenou sítí cest a pohledů. Tato kompozice má krajinu podřídit pod vyšší, duchovní řád. Studie tento fenomén zkoumá na příkladu mostecké pánve, na území o rozloze zhruba 240 km2. Tato krajina prošla devastací v průběhu 20. století, ovšem v 17. a 18. měl výraznou a silnou identitu a náležel k nejbohatším a nejkulturnějším oblastem Čech.
Zkoumané území je vymezeno městy Most a Ústí nad Labem v jednom směru a pásmem Krušných hor a řekou Bílinou ve směru druhém. Prvním krokem ke zkoumání krajiny v době baroka musel logicky být pokus o její rekonstrukci. Stav krajiny je v práci zachycován formou mapy i textu, a to k roku 1783. Základním podkladem pro vytvoření studie byl katalog památek, které se v krajině uplatňovaly - tedy i ty, které vznikly dříve než v 17. a 18. století. Druhým krokem byl pokus o rekonstrukci urbanistické situace zkoumaného území formou zaznačení objektů do mapy, vyhotovené v měřítku 1:28575. Klíčovým podkladem pro tvorbu mapy bylo 1. josefské mapování z roku 1783. Na základě katalogu bylo do mapy umístěno více než šest set objektů. Mezi nimi pak byly v rámci posledního kroku vyznačeny urbanistické vztahy, včetně zachycení významných krajinotvorných jevů. Mapa tak zachytils aleje, zámecké parky, poutní místa i pohledové osy.
Na základě shromážděných podkladů pak bylo možné sledovat zapojení sakrálních staveb, šlechtických sídel i drobných památek (kapliček, křížků) do krajiny a dospět k poměrně zajímavým závěrům.
Větší sakrální objekty, mezi které patří i několik významných poutních míst, sehrály nepochybně v mnoha případech roli výrazných krajinných dominant. Průzkum nicméně ukázal, že jen minimální počet z nich tvoří barokní novostavby (pouze 5 ze 70), drtivá většina těchto citlivě vybraných krajinných dominant tedy vznikla již dříve, nejčastěji ve středověku.
Částečně podobná je situace u aristokratických sídel, zde ovšem - zejména v případě Duchcova - došlo k zásadní proměně z menšího sídla v rozměrný komplex se zahradou. Právě tyto komplexy - kromě Duchcova ještě zejména Jezeří, ale podobně byl komponován také klášter v Oseku - tvořily díky velkým zahradám nejvýraznější a nejrozsáhlejší krajinné zásahy. Šlo nic méně vždy o jasně uzavřené areály - o promyšleném zapojování do širšího krajinného kontextu zde ale lze hovořit jen obtížně.
Rovněž často zmiňovaný fenomén související s barokem - kompozice alejí a významných cestních spojnic - se ukazuje jako problematický. Síť cest jako taková vznikala mnohem dříve v minulosti, výsatba alejí pak byla uzákoněna až v roce 1752, přičemž ve sledovaném období začala prakticky až s počátkem 19. století.
Naopak mimořádný byl rozvoj drobných památek v krajině, soch a křížů. Dobové mapy a vyobrazení svědčí o tom, že se jich do dnešní doby dochoval jen zbytek původního stavu. I zde je ovšem otázka, do jaké míry šlo o fenomén ryze barokní a do jaké míry zde 17. a 18. století navázalo na práci vykonanou v minulosti.
Příspěvek na základě získaných poznatků dochází k závěru, že "barokní krajina" ve své výsostné podobě prokomponovaných částí kraje se všemi výše vyjmenovanými náležitostmi (dominanty s připojenými subdominantami, kompozičními osami, jednotným rozvrhem...) je fenoménem skutečně jen několika málo výjimečných - a nevelkých - území. Jičínsko, okolí Lysé nad Labem či Kuksu nejsou reprezentativním vzorkem české krajiny v době baroka. Tyto části krajiny jsou výjimečným gestem, nedílně spojeným s osobou objednavatele, který se právě tímto způsobem chtěl prezentovat. Rozšiřovat charakteristiky těchto výjimečných krajinných útvarů na celek české krajiny v době baroka není možné.

Klíčová slova: barokní krajina; mostecká pánev; krajinné dominanty; barokní architektura; kompozice krajiny

Zveřejněno: 1. březen 2017  Zobrazit citaci

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago Chicago Notes IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Drápalová, K. (2017). Rekonstrukce krajiny. Mostecká pánev koncem 18. století. Zprávy památkové péče77(1-2), 10-17
Stáhnout citaci

Tento článek je publikován v režimu tzv. otevřeného přístupu k vědeckým informacím (Open Access), který je distribuován pod licencí Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-NC-SA 4.0), která umožňuje nekomerční distribuci, reprodukci a změny, pokud je původní dílo řádně ocitováno. Není povolena distribuce, reprodukce nebo změna, která není v souladu s podmínkami této licence.