Zprávy památkové péče 2016, 76(Příloha):20-25
Umístění oltáře po liturgické reformě II. vatikánského koncilu. Příklad pražských kostelů
Nejviditelnější změnou v římskokatolické liturgii po II. vatikánském koncilu (1962-1965) se stal přechod od sloužení bohoslužby směrem k východu ("ad orientem") k celebraci směrem k lidu ("versus populum"). Ačkoli tato změna nebyla nařízena žádným oficiálním dokumentem katolické církve (byla pouze doporučena), způsobila velké změny v kostelních interiérech. Proto je kladen důraz na analýzu církevních dokumentů vztahujících se k umístění či orientaci oltářů. Na tomto pozadí jsou následně interpretovány vybrané pražské kostely. Příspěvek dochází k závěru, že neexistuje jen jeden způsob, jak se vyrovnat se současnými liturgickými požadavky v interiérech historických staveb. Využívání nového oltáře, jeho zřízení nebo odstranění závisí na rozhodnutí duchovního správce, potažmo liturgické komise dané diecéze. Celebrace versus populum nebo ad orientem však není otázkou principu, nýbrž liturgické vhodnosti a citlivosti vůči prostorové dispozici kostela.
Klíčová slova: oltář; liturgická orientace; II. vatikánský koncil; liturgická reforma
Zveřejněno: 1. prosinec 2016 Zobrazit citaci
Tento článek je publikován v režimu tzv. otevřeného přístupu k vědeckým informacím (Open Access), který je distribuován pod licencí Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-NC-SA 4.0), která umožňuje nekomerční distribuci, reprodukci a změny, pokud je původní dílo řádně ocitováno. Není povolena distribuce, reprodukce nebo změna, která není v souladu s podmínkami této licence.