Zprávy památkové péče 2016, 76(Příloha):12-19

Zaniklé novověké sklárny z pohledu aktivní archeologické památkové péče na příkladech lokalit z prostoru Národního parku Šumava

Ján Čáni, Lenka Militká

Zaniklé novověké sklárny představují hodnotnou a také velmi zajímavou součást archeologického dědictví území České republiky. Tento druh archeologických památek však i přes nezpochybnitelný význam a vysokou četnost stojí na okraji archeologického, ale také památkářského odborného zájmu. Příspěvek se snaží představit, co všechno se po zaniklých novověkých sklářských provozech v krajině zachovalo, a zároveň poukázat na ohrožení, kterému tyto archeologické památky čelí. Při výběru prezentovaných lokalit článek čerpá z dosavadních výsledů nedestruktivního průzkumu vybraných zaniklých sklářských provozů z prostoru střední a západní Šumavy.
Příspěvek dochází k závěru, že v mnoha případech se relikty sklářských areálů zachovaly v poměrně dobrém stavu, čemu často napomáhala typická odlehlost skláren od soudobého osídlení a opětovné zalesňování jejich poloh. V zachovalém stavu je možné nalézt zejména výrobní pece, k čemu přispívá také jejich konstrukční a materiálové řešení. Míra poznání jednotlivých lokalit se nicméně dosti liší. Stupeň archeologizace mnoha předpokládaných prvků přitom už stojí mimo možnosti klasického povrchového průzkumu. Je proto nutné v mnoha případech využívat sofistikovanější a náročnější metody nedestruktivního výzkumu, jako je například analýza dat LLS nebo geofyzikální měření. Dalším palčivým tématem, které ve spojení se zaniklými sklářskými areály vyvstává, je problematika ohrožení zachovalých reliktů a otázka zabezpečení jejich smysluplné ochrany.

Klíčová slova: sklářství; historické sklárny; archeologické průzkumy; památková ochrana archeologických lokalit; novověké průmyslové stavitelství

Zveřejněno: 1. prosinec 2016  Zobrazit citaci