Zprávy památkové péče 2016, 76(4):379-386

Restaurované malby Tance smrti v Kuksu ve zpětném pohledu památkáře

Petr Skalický, Terezie Šiková

Dotační programyPříspěvek se ohlíží zpět za nedávným restaurováním cyklu nástěnných maleb s námětem Tance smrti, který se nachází na podélných stěnách hlavní chodby v přízemí severního křídla hospitalu v Kuksu. Cyklus maleb, které patrně vznikly kolem roku 1722 a v druhé polovině téhož století byly již asi zabíleny, se původně skládal z padesáti obrazů, ze kterých se dochovalo čtyřicet šest. Většina z nich byla odkrytá až při nedávné restaurátorské obnově v letech 2013 a 2014, která probíhala v rámci obnovy celého areálu z dotačních prostředků Integrovaného operačního programu s názvem Kuks - Granátové jablko.
I přestože malby byly v majoritě zakryty, je pozoruhodné, jak někteří badatelé (zvláště Pavel Preiss a Jiří Šerých) velmi bystře v minulosti určili jejich možná výtvarná východiska (Hans Holbein ml.) a také jejich dataci. Nedávno postřehy starších badatelů v mnohém potvrdili ve svém monografickém článku Matouš Jirák, Jindřich Kolda a Jiří Slavík, kteří cyklus po restaurování publikovali s kritickým katalogem nápisů, jenž malby doprovázely.
Těžiště příspěvku je věnováno popisu vnímání práce odborného památkového dohledu, roli památkáře při restaurování tohoto monumentálního cyklu. Nesoustředí se na technologii a materiálovou stránku restaurování, ale na to, jak bylo ze strany památkářů o malbách uvažováno a jaké probíhali mezi památkáři a restaurátory nad dílem rozhovory. Malby se totiž dochovaly mnohdy v mizivém stavu, který byl v některých případech za pomyslnou hranou restaurování. Restaurování některých maleb, uvažovalo-li by se o nich jako o solitéru, by bylo zcela bezpředmětné. Klíč k jakési koncepci restaurátorského zásahu byl v konsenzu spatřen v chápání cyklu jako veskrze jediného obrazu, který se v řadách rozprostírá na stěně podélné chodby. Onen klíč k výtvarné rehabilitaci tak nebyl spatřen tolik v detailu jednotlivých obrazů, které navíc nebyly vytvořeny žádným prvořadým umělcem, ale v celku, tedy v tom, jak malby dotvářejí vjem z rytmiky celé chodby, a pak v tom, co malby jako celek významově reprezentují v kontextu celého hospitalu, popřípadě celého někdejšího "šporkovského" areálu.
Z těchto důvodů je část příspěvku věnovaná také zamyšlení o hlubší významové roli maleb, který nemusí tolik ležet v obsesivní posedlosti objednavatele Františka Antonína hraběte Šporka fenoménem smrti, jako spíše v (eschatologické) naději.
Další část příspěvku sleduje problematiku památkových obnov v rámci dotačních programů, jež často svazují přísná pravidla nejednou těžko slučitelná se zodpovědným přístupem k hodnotám památek. Zaměřuje se proto na kritiku některých podmínek dotačních programů, u nichž je otázkou, zda-li nejsou také trochu dílem nás samotných. Minimálně tehdy, pokud k daným poměrům mlčíme a přijímáme zažitou praxi za svou.

Klíčová slova: Hospital v Kuksu; František Antonín hrabě Špork; Tanec smrti; Koncepce restaurování; Nástěnné malby

Zveřejněno: 1. prosinec 2016  Zobrazit citaci