Zprávy památkové péče 2016, 76(2):214-220

Spor o konfiskáty

Kristina Uhlíková

Během protektorátu se čeští památkáři postupně rozštěpili na dvě stále více znepřátelené frakce. Popudem této roztržky se stalo vystoupení vedoucího Státního památkového úřadu Václava Wagnera na přednáškách v bývalé Masarykově akademii práce, v Klubu umělců i v odborném tisku v letech 1940 až 1942 s novým teoretickým konceptem ochrany památek, které napříště navrhoval považovat více za plnohodnotná umělecká díla než za památky minulosti (tzv. syntetický přístup). Po těchto přednáškách následovala mezi Wagnerem a představiteli starší generace Zdeňkem Wirthem a Karlem Guthem postupně stále více se přiostřující výměna názorů. Wirthovi mohly na Wagnerově nové teorii vadit také její styčné body s tzv. tvůrčí památkovou péčí (schöpferische Denkmalpflege), která se již od konce 20. let postupně prosazovala v Německu, přičemž většina jejích představitelů otevřeně sympatizovala s ideologií národního socialismu.
Ve výsledku se však zřejmě jednalo především o generační spor. Na straně jedné stála starší generace vedená Wirthem a sdružená v Klubu Za starou Prahu, na straně druhé Státní památkový úřad pod Wagnerovým vedením a o generaci mladší historici umění. Po skončení války se boj znepřátelených frakcí rozhořel naplno a jeho polem se stalo především zajištění zestátněných památek.
Pokud srovnáme Wirthův a Wagnerův plán správy a využití zestátněných památkových objektů, u obou je patrný souhlas se získáním památek do státních rukou. Od Velké francouzské revoluce bylo na památky stále více pohlíženo jako na veřejné vlastnictví a majitelé se stávali spíše jejich správci. Odebrání památkových objektů ze soukromých rukou, nebylo tedy většinou odborné i širší veřejnosti považováno za něco pobuřujícího či překvapivého, ale spíše v něm viděli dovršení určitého již mnohem dříve zahájeného procesu. Odlišnost Wirthovy a Wagnerovy koncepce lze spatřovat především v otázce dalšího využití zkonfiskovaných objektů. Wagner konkrétně nespecifikoval jejich využití širší veřejností, naopak prioritou pro něj byla reprezentace státu. Pro Wirtha bylo vedle odborné údržby objektů jednoznačně nejvýznamnějším cílem jejich zpřístupnění veřejnosti a to v takové formě, která by přinesla "poučení". Zacílení na osvětu se stalo v dané době opět společensky velmi žádoucí.

Klíčová slova: Zdeněk Wirth; Václav Wagner; dějiny památkové péče; konfiskace majetku po 2. světové válce; protektorát

Zveřejněno: 1. červen 2016  Zobrazit citaci