Zprávy památkové péče 2015, 75(3):227-235

Sloupy zbořené a znovu postavené. Ikonoklasmus jako pomyslný, ale věčný soupeř památkové péče

Vratislav Nejedlý

Příspěvek se na příkladu zániku mariánského sloupu zabývá dějinami ikonoklasmu jako latentní složky kulturní identity v rámci českých zemí. Nejprve jsou stručně připomenuty kořeny křesťanského obrazoborectví, načež se pozornost soustředí na zdroje domácí ikonoklastické tradice, které souvisejí s předhusitskými mysliteli a později i husitským hnutím (byť paradoxně nikoliv s učením samotného Husa). Následně jsou zde připomenuty také ikonoklastické události spojené s konfliktem mezi protestanty a katolíky na přelomu 17. a 18. století. Článek ale připomíná i méně známé obrazoborecké události, které se Čechám nevyhýbaly ani v 18. či 19. století. Zboření mariánského sloupu se v tomto kontextu nejeví jako ojedinělá událost, ale jako vyvrcholení dlouhodobé domácí kulturní tradice, které navíc neznamenalo její konec - doba meziválečná, poválečná i období po roce 1989 má každá svou ikonoklastickou epizodu. Ukazuje se, že obrazoborectví je fenomén, který nelze jednoduše odsoudit jako projev barbarství, ale jde o daleko komplexnější jev, který úzce souvisí s aktuálními společenskými představami a potřebami - a který i v tomto smyslu tvoří zajímavou protiváhu oborům, jako je památková péče a restaurování.

Klíčová slova: sloup na Staroměstském náměstí, ikonoklasmus, Jan Hus, zbořené památky

Zveřejněno: 1. září 2015  Zobrazit citaci