Zprávy památkové péče 2014, 74(4):265

Editorial

Jiří Křížek

V červenci 2008 při opravě fasády bývalých městských lázní v Liberci restaurátoři objevili přepečlivě zazděný nápis přímo in situ na hlavním průčelí budovy. Půlmetrová bronzová písmena tu od doby výstavby roku 1900 hlásala "KAISER FRANZ JOSEPH BAD". Mezitím pod nápisem kráčely, cupitaly i dupaly dějiny. Kolem probíhající Ulice císaře Josefa se při zazdívání nápisu po skončení 1. světové války přejmenovala na Bayerovu a po dalších letech na Leninovu až po dnešní Masarykovu třídu. Neznámý liberecký zedník s dávkou patřičné odvahy a naděje očekával, že přijde doba, kdy se bude nápis zase s velkou parádou obnovovat. Ta doba právě přišla. Trvalo to sice o trochu déle, než onen zedník asi očekával, přesto mu můžeme poděkovat za jeho prozíravost. Podobné objevy se už odehrály i na mnoha jiných místech a další určitě ještě na své objevitele čekají.
Čas je velmi mocné anestetikum, které mění obraz 1. světové války k nepoznání. S mediální slávou se zveřejňuje korespondence pradědů z fronty, na náměstích se pořádají přehlídky a koncerty, na hřbitovech pietní slavnosti za padlé vojáky a spolky vojenské historie cídí knoflíky na uniformách. Přes povinnou glosu, že "1. světová válka byla strašlivým konfliktem", vzpomínáme krasosmutně nostalgicky na podunajskou monarchii se všemi jejími starožitnými symboly, které naše novorozená republika obrazoborecky a ne zcela důsledně vyklučila. Podobizny habsburských císařů a dvouhlaví orli už nedráždí coby "znamení třísetleté poroby českého národa", ale naopak jsou pietně opravovány a obnovovány jako relikvie a dobrá reklamní značka na "svět včerejška". Na ulici už nás neděsí zmrzačení váleční invalidé, tuřínovou polévku si už také vařit nemusíme a místo dubového listí si lze zakouřit pravý tabáček. Očití svědci války zmizeli a po nich zůstaly památky - oživované i zapomenuté. V tomto válečném čísle jsme obsáhli jen malou část témat, která se zde pro památkovou péči vděčně nabízejí. Vedle vývoje oboru památkové péče a osudů několika jeho představitelů jsme se jen dotkli nepřeberné šíře válečných památníků, hrobů a hřbitovů, osudů rekvírovaných zvonů i varhan. V budoucnu bychom se rádi vrátili k památkám s tematikou československých legií, které se staly synonymem vzniku a obrany první republiky. Stejně tak se otevírá téma zestátněných hradů a zámků v meziválečném období "bezradnosti". Ve stínu legionářů stále neprávem zůstává obraz "zbytkových" rakouských vojáků českého původu včetně českých Němců. Obnovované pomníky na návsích a náměstích Čech, Moravy a Slezska alespoň vracejí jména obětí, která už dnes nepotřebujeme kádrovat podle národnosti nebo vojenské služby. Velká válka s námi žije dál a přejme si, aby zůstala živá pouze v našich památkách a vzpomínkách.

Published: December 1, 2014  Show citation