Zprávy památkové péče 2013, 73(2):81

Editorial

Anna Matoušková

Vážení čtenáři,
dovolte mi, abych Vás prostřednictví tohoto čísla Zpráv památkové péče vyzvala k ohlédnutí za druhým ročníkem dlouhodobého projektu Po stopách šlechtických rodů.
Od Pernštejnského roku nás v tuto chvíli dělí již takový časový odstup, který skýtá reálnou naději, že náš pohled zpět dovolí poměrně zřetelně identifikovat jak pozitivní a inovativní aspekty druhého "dílu" seriálu, tak místa, ze kterých je třeba se poučit. Závisí-li budoucnost našeho kulturního dědictví stále více na tom, jak se k němu vztahují a zejména budou vztahovat nejširší vrstvy veřejnosti, pak každý pokus o nové formy zprostředkování dědictví zasluhuje velice pečlivé vyhodnocení. Jen tak lze nalézt a korigovat cestu k vytčenému cíli.
Start desetiletého záměru prezentovat naše kulturní dědictví prostřednictvím atraktivní tematiky významných šlechtických rodů, které zásadním způsobem zasáhly do dějin naší země, byl díky příhodnému kulatému historickému výročí věnován slavnému a mocnému rodu Rožmberků, jehož aktivity se vepsaly do tolika kapitol dějin národních, regionálních i lokálních a který tu svým historiografům díky šťastné souhře okolností "zanechal" obrovský tezaurus pramenů všech typů.
Rožmberský rok 2011 se povedl. Byl vynikajícím začátkem cyklu nejen díky již zmíněným předpokladům, ale zejména zásluhou své promyšlené koncepce i skvělého managementu. Zazářil jako významná kulturní inovace, která přináší prototyp komplexního moderního kulturního produktu, jemuž vévodí princip synergie jak na straně těch, kteří dědictví zprostředkovávají, tak na straně dědictví samého. Ukázalo se, jak překvapivé efekty přináší mezioborová kooperace, součinnost různých typů paměťových institucí, spolupráce na úrovni státní, krajské a obecní, stejně tak, jako vynikl fakt, že teprve promyšlené spojení dědictví nemovitého a movitého, pramenů hmotných, písemných a obrazových může ukojit touhu vidět obraz minulosti v co nejpřesnějších a nejživějších konturách.
"Rožmberkové" nasadili laťku hodně vysoko. Obstát v rámci projektu věnovaného Pernštejnům nebylo vůbec jednoduchým zadáním. Byť již bylo základní schéma ročního projektu vygenerováno a prověřeno rožmberskou zkušeností, bylo třeba se tvůrčím způsobem vypořádat nejen s odlišností dějinné materie jako takové, s podstatně jinými parametry dochované pramenné základy i s odlišnými podmínkami finančního zabezpečení. Pernštejnský rok, i když poněkud komornějšího rozsahu, nezůstal ve stínu svého předchůdce. Nositelé projektu i tentokráte dokázali vytvořit funkční síť mnoha kooperujících subjektů, díky níž byly opět prolomeny četné bariéry dosavadní nespolupráce či konkurenční ostražitosti. Pernštejnským rokem žila veřejnost nejen zásluhou jeho vlastního webu, ale především díky poměrně nadstandardní pozornosti médií. Ukázalo se, že i pouť po již jednou prošlápnuté cestičce může mít svá příjemná překvapení a může rozšířit průchozí koridor tak, aby se dalším šlo zase o trochu lehčeji. Je moc dobře, že i v případě Pernštejnského roku můžeme zopakovat silná slova chvály. Cena tohoto konstatování vynikne o to více, uvědomíme-li si, že nositel projektu - Národní památkový ústav - se v době přípravy a realizace druhého dílu projektu připravoval na náročnou závěrečnou fázi své dlouhodobé transformace - na tzv. restrukturalizaci.
Dva úspěšné ročníky seriálu Po stopách šlechtických rodů vytyčily směr, kterým se Národní památkový ústav ve svém novém organizačním uspořádání bude vydávat stále častěji. Správa státních památkových objektů musí jít cestou hledání nových způsobů zprostředkování, které plně respektují nejen hodnoty a unikátnost prezentovaného národního kulturního dědictví, ale odpovídají také úrovni, charakteru a očekáváním společnosti 21. století.
Pevně věřím, že zkušenosti a přínosy Pernštejnského roku, z nichž mnohé naleznete podchyceny v následujících statích tohoto čísla, obohatí letošní Rok francouzské kultury, třetí projekt seriálu. Jsem přesvědčena, že dlouhodobý projekt Po stopách šlechtických rodů, jehož garantem je Ministerstvo kultury a nositelem Národní památkový ústav, je správným krokem na společné cestě hledání účinnějších forem trvale udržitelného nakládání s naším kulturním dědictvím. Zbývá s vděčností podotknout, že po této cestě jdete s námi i Vy, čtenáři tohoto periodika, stejně tak jako všichni ti, které oba ročníky projektu oslovily.

Published: June 1, 2013  Show citation