Zprávy památkové péče

Podrobnosti článku

JÍCHA, Marek; ŠOFR, Jaromír
Digitální restaurování památek filmového umění. Metoda DRA


Zprávy památkové péče 2016/76, číslo: 1, str: 76–90
Rubrika: In Medias Res
URL pro citaci: http://zpp.npu.cz/clanek-7175

Tak jako „krásná literatura“ je také „krásná kinematografie“ vzácná skupina uměleckých filmových děl, které nemohou uniknout celosvětové pozornosti pro svoji nespornou kvalitu a kulturní přínos. Kinematografie těchto kvalit je umění, které by díky svým vynikajícím parametrům mělo být považováno za součást národního kulturního dědictví a uznáno za kulturní památku.
S nástupem nových, digitálních technologií zní tento požadavek stále naléhavěji, neboť se objevují nové metodologické problémy, jak toto kulturní dědictví uchovat v nezměněné podobě a kvalitě pro další generace. Ukazuje se, že digitální restaurování může výrazně rozšířit pracovní možnosti restaurátorů v jejich úsilí o jejich trvalé uchování. Digitální restauráty se stávají zdrojem pro další vytváření digitálních kopií filmových děl nezbytných pro jejich další prezentaci – projekce v digitálních kinech, digitálnímu televiznímu vysílání i šíření na datových nosičích.
Vzniká nová profese digitálního restaurátora, která s sebou nese zvýšenou etickou odpovědnost za výsledky práce a vyžaduje vysokou odbornou kvalifikaci. Evidentně přesahuje běžné analogové restaurátorské postupy minulosti, používané archiváři pracujícími pouze s filmovými archiváliemi. Práci s daty je potřeba provádět v zájmu požadovaného výsledku, kterým je vzhled díla, nerozeznatelný od podoby premiérového představení, jinak vznikají rizika vytváření nových, poškozených verzí filmových děl. Nekvalitní výsledek digitálního zpracování nelze pokládat za dílo totožné s původní autorskou předlohou, někdy vzniká jeho pouhý plagiát, k újmě autorů původního díla. Prohřešek o to závažnější, že diváci, jimž i nekvalitní výstup je předkládán jako „pravý“, jsou – nemajíce obvykle možnost relevantního srovnání – uváděni v omyl a drasticky ochuzeni ohledně skutečné podoby původního díla i úrovně uměleckých kvalit autorů.
V roce 2013 byl v rámci Programu výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI) zahájen výzkumný projekt „Metodiky digitalizace národního filmového fondu. Metodiky hodnocení kvality filmového obrazu z pohledu zrakového vjemu diváka s cílem vytvoření rovnocenné restaurované digitální kopie v porovnání s mateřskými archivními filmovými obrazovými zdroji“, který si definoval jasný úkol nastavit pravidla pro nové digitální zpřístupňování filmových děl v České republice. Řešitelé projektu, profesoři AMU a odborníci z Národního filmového archivu (NFA), se pustili do spolupráce, která však naneštěstí dlouho nevydržela. Společně připravovaná metodika digitalizace národního filmového fondu, vycházející z metody DRA (digitálně restaurovaného autorizátu), se stala předmětem odborného sporu. Digitalizace totiž přináší nové pohledy na filmové dílo jako takové, na autorskoprávní stránku věci i na nové kontexty včetně restaurování a vyjasnění jeho terminologie. Impulzem ke vzniku metody DRA (pracovní postup digitalizace filmových děl prostřednictvím práce odborného digitálního restaurátora a jeho expertní skupiny a jehož výsledek následně autorizovaný jako nový originální zdroj filmového díla) byl původní požadavek NFA přizvat autory filmového obrazu – kameramany ke spolupráci na digitálním zrestaurování prvních významných děl Zlatého fondu české kinematografie Marketa Lazarová, Hoří, má panenko a Všichni dobří rodáci. Přestože tyto první digitálně restaurované filmy v Čechách lze označit za výsledek úspěšné harmonické spolupráce archivářů, autorů a postprodukčních pracovníků v oblasti filmového obrazu a zvuku, po roce a půl řešení projektu odešli z řešitelského týmu odborníci NFA pro nesouhlas nového ředitele NFA s metodou DRA. Jeho hlavním důvodem byl nesouhlas s účastí profesních asociací při dohledu nad restaurováním filmového fondu, čímž NFA vyhověl direktivám evropské archivářské asociace.
V přístupu archivářů k digitalizaci filmového díla lze bohužel někdy vysledovat poněkud zavádějící cestu k nalézání „autenticity“ v uchovávání marginálií. V těchto otázkách je ovšem třeba velice pečlivě zvažovat podstatu věci. Například zachování obrazového formátu finálního díla je podstatnou vlastností filmového obrazu, neboť se týká možnosti tvůrčí práce s linearitou obrazu včetně takzvané lineární kompozice. Naproti tomu nepodstatnou vlastností filmového obrazu, uchovaného negativem, jsou účelově označované znaky marginální, s vůlí autorů nesouvisející.
Řešitelé AMU z řad kameramanů, zvukových mistrů a spolupracujících externích odborníků digitálních a filmových technologií (ČVUT) byli tak nuceni pokračovat na dopracování metodiky bez filmových archivářů NFA. Metoda DRA je nyní hotova a je připravena k certifikaci. Byl podle ní v roce 2015 zrestaurován již první film – Kamenný most režiséra Tomáše Vorla. Světovou premiéru měl již 26. září 2015 na Mezinárodním filmovém festivalu Manaki Brothers v Makedonii, kde zástupci projektu NAKI prof. Marek Jícha a prof. Jaromír Šofr metodu DRA představili světové veřejnosti, rovněž formou projektové prezentace.
Je nesmyslné mluvit o vylepšování či nevylepšování v procesu digitálního restaurování, protože obrazové informace obsažené v původním negativu, převedené jeho naskenováním do digitálních souborů, přinášejí zcela nový kvalitativní zisk i bez intencionálních zásahů restaurátora a jeho expertní skupiny, eventuálně autorů. Neodvratné množství obrazových poškození vlivem stárnutí je digitalizací kompenzováno ve smyslu návratu k původnímu vzhledu, což nemůže být považováno za vylepšování. Žádný filmový autor, režisér, kameraman, zvukový mistr, scenárista nebo hudební skladatel nepočítal při tvorbě filmu s tím, že film bude vybledlý, barevně posunutý a bude mu vypadávat zvuk. Filmy vznikají s tím, že se budou moci promítat ve své nezměněné původní podobě. Rigidní setrvávání na digitálním fixování nekvality kopie pod záminkou tzv. „historické autenticity“ je kontraproduktivní službou kinematografii jako performativnímu umění a nepochopením toho, čím ve skutečnosti filmové médium je. Současná digitální epocha tvůrcům i archivářům ukládá povinnost takové představy o autenticitě revidovat a odsoudit jako bezcenné pro uchovávání filmových děl pro budoucnost.
Věk digitálních technik postihl dosavadní praxi restaurování filmů kardinálním problémem, jehož řešení nezahrnoval žádný z kodexů filmového archivnictví minulosti. Objevil se evidentní rozpor mezi názorem na vzhled digitalizátů představovaný osobnostmi archivu a zájmem o vzhled digitálně restaurovaného díla ze strany jeho autorů. Lze doložit nedávnými zkušenostmi z prezentací digitalizátů, že zájem autorů díla se neliší od zájmů divácké veřejnosti. Jakkoliv je tato veřejnost laická v oblasti technologií, nesluší se uspokojovat ji náhražkami (verzemi) původních filmových děl. Zájem archivářů je uspokojen digitálním zdokumentováním současného stavu díla v analogové podobě neodvratně postiženého fyzikálními a chemickými devastujícími změnami. Autoři a nesporně i sami diváci nemají důvod tuto stářím degradovanou podobu přijímat, když není v dnešním digitálním věku nevyhnutelná. Autoři i diváci mají zájem na nejvěrnějším digitálním restaurování s cílem navrátit původní vzhled díla. Je tedy dále etickou otázkou, má-li jim být zmíněná devastovaná podoba vnucována, jestliže máme k dispozici prostředky a postupy zaručující zachování původní vizuální i akustické kvality díla — metodu DRA (digitálně restaurovaný autorizát).
Metoda DRA usiluje o vytváření nové digitální kopie z původního negativu. Tak jako kdysi vznikla analogová 35mm filmová kopie z originálního negativu, může dnes vzniknout další nová kopie digitální. Restaurátor odpovídá za to, že nevznikne nová verze díla a je toho garantem i v případě nežijících autorů.
V rámci výzkumu Metodiky digitalizace národního filmového fondu, je Metoda DRA podrobněji rozpracovaná a připravená k certifikaci. Metoda přesně pojmenovává a charakterizuje jednotlivé předpoklady a kroky pracovního postupu digitálních restaurátorů, kteří usilují o vznik původního originálního zdroje filmového díla v digitální podobě. Její aplikací nevzniká nová verze díla, ale jeho Digitálně restaurovaný autorizát (DRA). Ten lze považovat za originální zdroj filmového díla tehdy, splňuje-li následující kritéria:
1. Obraz je digitalizován výhradně z originálního negativu (pokud se nedochoval, potom z dalších duplikačních generací, v nejhorším případě z distribučních kopií) v rozlišení odpovídajícím originálnímu kinematografickému materiálu, v původní snímkové frekvenci, v poměru stran a velikosti obrazu odpovídajícím premiérové signované kopii, s dostatečným rozsahem jasů a barevnou hloubkou obrazu zachovávající plnou věrnost tonálnímu rozsahu analogového originálu.
2. Na restaurování filmu se podílelo profesionální pracoviště odborných filmových a digitálních restaurátorů s příslušnou atestací nebo odborným vysokoškolským vzděláním v oborech kameraman a zvukový mistr.
3. Na restaurování filmu se podíleli autoři filmu – kameramani, mistři zvuku a režiséři (pokud jsou k dispozici) a zástupci jejich dozorujících profesních autorských asociací, které jsou profesní autoritou zastupující nejvyšší odborný korektiv a dohled.
4. Zrestaurovaný film je schválen expertní restaurátorsko-autorskou skupinou (filmoví restaurátoři s příslušnou atestací, výše uvedení autoři filmového díla, jsou-li dostupní, a zástupci jejich profesních autorských asociací, filmoví historikové, technologové a další potřební experti, dále jen „expertní skupina“), jejíž členové po vzájemné dohodě podepíší oficiální certifikační dokument o DRA nebo restaurátorskou zprávu dokládající, že byla použita metoda DRA.
5. Rozdíly v kvalitě mezi digitálním restaurátorem vybranou referenční kopií či digitálním faksimile referenční kopie a DRA musí být co do vzhledu obrazu v zájmu zachování autorského konceptu filmového díla – ve smyslu autorského zákona – odsouhlaseny kvalifikovaným analytickým posudkem expertní skupiny.
Jako jediný zdroj pro archivování DRA je použit tzv. Master Archive Package (MAP) a Intermediate Access Package (IAP), z něhož se následně vytvářejí veškeré kopie pro jakékoliv distribuční formáty, a to bez jakéhokoliv zásahu do podoby díla vytvořeného dle výše definovaných kritérií (s výjimkou změn v celkové velikosti a rozlišení obrazu a odlišné úrovně komprese v závislosti na příslušném distribučním formátu).


Klíčová slova: filmové umění – restaurování filmu – metoda DRA – uchovávání filmových památek



Přílohy:

Metoda DRA
Typ souboru: pdf, velikost: 5 MB. [Otevřít]
URL pro citaci: http://zpp.npu.cz/prilohy/82.pdf

Návrat zpět