Zprávy památkové péče 2019, 79(4):495-506 | DOI: 10.56112/zpp.2019.4.08
"Planoucí hvězda, která oživuje duši." Ikonografie Napoleonova mesianismu ve vizuálním umění první republiky a prvního císařství ve Francii
- ÚHV, FPF Slezské univerzity v Opavě
Francouzská společnost procházela v průběhu revolučních let koncem 18. století fází náboženské diskontinuity. Jejím viditelným projevem byla prohibice křesťanství a zavádění nových revolučních kultů, které, jak ukázal další vývoj, byly však jen efemérními projekty. Uprázdněný prostor v duchovním životě rozdělené francouzské společnosti mělo po vyhlášení konzulátu Napoleona Bonaparta zaujmout nové občanské náboženství, které navrátilo křesťanství jeho oficiální postavení víry většiny francouzských občanů. Toto náboženství však mělo pod taktovkou prvního konzula Bonaparta plnit především funkci utilitárního nástroje ve vztahu ke státním zájmům a své ideologické ukotvení nacházelo v mesianismu nového suveréna Francie, který v roce 1799 formálně ukončil revoluci. Kořeny mělo již v Bonapartově prvním italském tažení v letech 1796-1797 a z armádní rétoriky bylo postupně přeneseno i do rétoriky civilní, která po brumairovém státním převratu charakterizovala Napoleonův režim. Tato specifická forma mesianismu nacházela své reálné kontury ve vizuální prezentaci jak v oficiální umělecké a uměleckořemeslné produkci první republiky a prvního císařství ve Francii, tak v ikonografii, kterou formovala napoleonská legenda ještě dlouho po smrti bývalého francouzského císaře. Její počátky dokládají artefakty (napoleonika) z mobiliárních fondů Národního památkového ústavu i dalších paměťových institucí, které jsou nositeli ikonografie Napoleonova mesianismu v intencích revokace christologického cyklu z období jeho vlády.
Klíčová slova: Napoleon Bonaparte, mesianismus, ikonografie, symbolika, výtvarné umění
Zveřejněno: 1. prosinec 2019 Zobrazit citaci
| ACS | AIP | APA | ASA | Harvard | Chicago | Chicago Notes | IEEE | ISO690 | MLA | NLM | Turabian | Vancouver |
Reference
- Annie Jourdan, L'empire de Napoléon, Paris 2000.
- Jean Tulard - Louis Garros, Itinéraire de Napoléon au jour le jour 1769-1821, Paris 2002.
- Václav Bahník (ed.), Slovník antické kultury, Praha 1974.
- Émilie Robbe - François Lagrange (edd.), Napoléon et l'Europe, Paris 2013.
- Marian Hochel - Marta Pavlíková, Třináctá komnata Napoleonova. Obraz Napoleona Bonaparta v mobiliárních fondech Národního památkového ústavu, Praha 2017.
- Napoléon dans l'image d'Épinal, Paris 2015.
- Jean Lucas-Dubreton, Le Culte de Napoléon, 1815-1846, Paris 1960.
- Kolektiv, Napoléon. Le Retour des cendres. Mort et Résurrection, catalogue de l'exposition du Musée de la Malmaison, Courbevoie, Musée Roybet-Fould, 1990.
- Jean Tulard - Alfred Fierro - Jean-Marc Léri, L'histoire de Napoléon par la peinture, Paris 2005.
- Geoffrey Ellis, Napoleon, London 1997.
- Geoffrey Ellis, Napoleon, Praha - Litomyšl 2001.
- François Furet, La Révolution française. De Turgot à Napoléon, [1770-1814], Paris 1988.
- François Furet, Francouzská revoluce, díl I: Od Turgota k Napoleonovi (1770-1814), Praha 2004.
- Jacques-Olivier Boudon, Histoire du Consulat et de l'Empire, 1799-1815, Paris 2017.
- Nicole Lemaître - Marie-Thérèse Quinson - Véronique Soto, Dictionnaire culturel du christianisme, Paris 1994.
- Nicole Lemaîtrová - Marie-Thérèse Quinsonová - Véronique Sotová, Slovník křesťanské kultury, Praha 2002.
- Amédée Gabourd, Histoire de Napoléon Bonaparte, Tours 1848.
- Jacques-Olivier Boudon, Napoléon Ier et son temps, Paris 2004.
- François-René de Chateaubriand, Mémoires d'outre-tombe, Paris 1947.
- François-René de Chateaubriand, Mémoires d'outre-tombe. Nouvelle édition avec une introduction, des notes et des appendices par Edmond Biré, sv. IV, Paris 1910.
- François-René de Chateaubriand, Mémoires d'outre-tombe, Paris 1989-1998.
- François-René de Chateaubriand, Paměti ze záhrobí, Praha 2011.
- Udo Becker, Lexikon der Symbole, Verlag Herder, Freiburg im Breisgau 1992.
- Udo Becker, Slovník symbolů, Praha 2002.
- Fausta Garavini (ed.), Vivant Denon. Lettres à Bettine, Actes Sud, 1999.
- Dominique-Vivant Denon, Voyage dans la Basse et la Haute Egypte, pendant les campagnes du général Bonaparte, 4. vydání, sv. I, Paris: P. Didot l'Aîné, an XI [1803].
- Lisa Zeitz - Joachim Zeitz, Napoleons Medaillen, Michael Imhof Verlag, Petersberg 2003.
- Milan Buben, Encyklopedie heraldiky, Praha 2003.
- Dimitri Casali (ed.), Napoléon Bonaparte, Larousse, 2008.
- Jérémie Benoît, La religion napoléonienne, Histoire par l'image, mars 2016, dostupné na http://www.histoire-image.org/etudes/religion-napoleonienne, cit. 12. 8. 2019.
- Vincent Pomarède - Stéphane Guégan - Louis-Antoine Prat - Éric Bertin (edd.), Ingres (1780-1867), Paris 2006.
- François Pupil (ed.), Jean-Baptiste Isabey, portraitiste de l'Europe (1767-1855), Paris 2005.
- Sylvain Cordier (ed.), Napoléon. La Maison de l'Empereur, Hazan 2018.
- Cyril Lécosse, Jean-Baptiste Isabey. Petits portraits et grands desseins, CTHS - INHA, 2018.
- Catéchisme à l'usage de toutes les Églises de l'Empire français, chez la veuve Nyon, née Saillant, et à la librairie stéréotype, chez H. Nicolle, Paris 1806.
- Marian Hochel - Marta Pavlíková, Zrcadlo moci. Pilíře moci Napoleona Bonaparta ve vizuálním umění, Praha 2018.
- Anna Potocká, Paměti z let 1794-1820, Praha 1906.
- David O'Brien, Antoine Jean Gros, peintre de Napoléon, Gallimard, 2006.
- Dimitri Casali - David Chanteranne, Napoléon par les peintres, Paris 2009.
- Marie-Anne Dupuy - Isabelle Le Masne de Chermont - Elaine Williamson (edd.), Vivant Denon, Directeur des musées sous le Consulat et l'Empire. Correspondance (1802-1815), sv. II, Paris 1999.
- Dimitri Casali - Christophe Beyeler, L'Histoire de France vue par les peintres, Paris 2017.
- Niccolò Machiavelli, Il Principe, Milano 1949.
- Niccolò Machiavelli, Vladař, Praha 2012.
- Bruno Foucart (ed.), Les clémences de Napoléon. L'image au service du mythe, Paris 2004.
- Carole Blumenfeld, Marguerite Gérard, 1761-1837, Montreuil 2019.
- Marie-Anne Dupuy (ed.), Dominique-Vivant Denon. L'oeil de Napoléon, Paris 1999.
- Annie Jourdan, Napoléon. Héros, imperator, mécène, Paris 1998.
Tento článek je publikován v režimu tzv. otevřeného přístupu k vědeckým informacím (Open Access), který je distribuován pod licencí Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-NC-SA 4.0), která umožňuje nekomerční distribuci, reprodukci a změny, pokud je původní dílo řádně ocitováno. Není povolena distribuce, reprodukce nebo změna, která není v souladu s podmínkami této licence.

