Zprávy památkové péče 2019, 79(4):483-494 | DOI: 10.56112/zpp.2019.4.07

Ke Schmidtovu projektu podsebití na věžích hradu Karlštejna

Jana Pařízková Čevonová, Marek Pařízek

NPÚ, GnŘ

Charakteristickým motivem novogotické obnovy hradu Karlštejna je dřevěné podsebití. K jeho návrhu na Velké a Mariánské věži dospěl architekt Friedrich Schmidt na začátku roku 1888. Značně se přitom odchýlil od svého původního projektu z roku 1870. Dosud nebylo podrobněji zkoumáno, co Schmidta přimělo k takto závažné změně, která ve velké míře určuje současný architektonický výraz hradu a byla vždy jedním z hlavních témat kritiky puristické rekonstrukce. Stať shrnuje vývoj Schmidtových návrhů na zastřešení Velké a Mariánské věže hradu Karlštejna v letech 1887-1888 a uvádí důvody, které vedly k realizaci dřevěného podsebití věží. Byl k tomu využit dochovaný rozsáhlý soubor plánové dokumentace, stejně jako některé opomíjené písemné prameny zejména z korespondence Schmidta a architekta Josefa Mockera. Jednání zemského sněmu 9. ledna 1886 označilo původní Schmidtův plán rekonstrukce Karlštejna z roku 1870 pouze za východisko, které je nutné upřesnit na základě nových historických a archeologických poznatků. Také stav hradu vyžadoval nové posouzení, jak se o málo později vyjádřil Schmidt. Věže přitom měly přednost jakožto jeho nejpamátnější části. V roce 1887 Schmidt zpracoval dvě varianty jejich zastřešení, přičemž vyloučil původně navržené nástavby s otevřenými ochozy. Důvody, které ho k tomu vedly, lze spatřovat v technických obtížích, vyvolaných zatékáním do ochozu Velké věže. Pokud je předpokládaná posloupnost návrhů správná, pak u starší varianty zvolil pro každou věž samostatné architektonické pojetí, které vzdáleně navazovalo na jejich dochovaný stav. Velkou věž ukončil zastřešeným cimbuřím a Mariánskou uzavřeným patrem s okny. V mladší variantě pak bylo patro s okny uvažováno shodně pro obě věže. V žádném z dosud známých plánů z roku 1887 ještě nebylo počítáno s podsebitím. S ohledem na stanovený program stavebních prací byla zhotovena příslušná prováděcí dokumentace. Po jejím schválení v srpnu 1887 restaurační komisí hradu a českým místodržitelstvím začala vlastní rekonstrukce. Ta mimo jiné znamenala zahájení podrobných terénních průzkumů stavební správou hradu pod vedením Mockera. Schmidt i přes dokončení plánů přikládal průzkumům velký význam, nadále totiž hledal vhodné řešení nástavby Mariánské věže. Nejstarší zprávy v říjnu roku 1887 její existenci nepotvrdily, natož aby přinesly poznatky o jejím stavebním provedení. První a zásadní impulz pro pozdější realizaci vzešel krátce nato, v listopadu roku 1887, ze zcela jiné oblasti. V této době Mocker přeložil Schmidtovi pasáže z Hradů, zámků a tvrzí království Českého Augusta Sedláčka. Autor tehdy teprve krátce dostupné publikace, vycházející nejprve v sešitovém vydání, předpokládal na Mariánské věži dřevěné podsebití. Jednalo se pravděpodobně o původní myšlenku, neboť Karel Vladislav Zap uvedl v roce 1855 termín podsebití u Mariánské věže pouze ve smyslu dochovaného ochozu Velké věže. Sedláček svůj názor nemohl podpořit historickými písemnými zprávami, opíral se pouze o architektonický rozbor. Jen o pár dnů později se v Mockerově korespondenci objevil další závažný podnět. Tím byly pozůstatky chodby vysazené na plášti purkrabství na dřevěných konzolách, na které Mocker poukazoval v dopise Schmidtovi s tím, že Mariánská věž mohla být ukončena podobnou chodbou. Pod hlavní římsou Mariánské věže byly poté na žádost Schmidta hledány konzoly, resp. jejich pozůstatky. Potřebný argument pro realizaci podsebití poskytla až prohlídka zdiva nad římsou Mariánské kaple, kde byly nalezeny zbytky dřevěné vazby, o níž Mocker informoval Schmidta 27. prosince 1887. U nálezu byl přítomen Jan Střelba, který fragmenty konstrukce s krátčaty na západní a východní straně Mariánské věže zakreslil na známém plánu, dokončeném 30. prosince 1887. Domníval se přitom, že jde o pozůstatek valby, nicméně plán obsahuje rukopisnou poznámku "podsebití". První plány Mariánské věže s podsebitím dokončil Schmidt před 26. lednem 1888, kdy je zaslal k posouzení Josefu Hlávkovi. Jak uvedl v průvodním dopise, jeho podobu odvodil z tzv. kupeckého domu v Kostnici, který znal z publikace Dictionnaire raisonné de l'architecture française du XIe au XVIe siècle Eugèna Emmanuela Viollet-le-Duca. Kromě toho zmínil svá vlastní měření v Bazileji a později uvedl ještě neupřesněné německé a české příklady. Starší literatura následně připojila hrad Pernštejn (Herain 1898), ale bez jasnější vazby na Schmidta.
Návrh jednotného ukončení věží, tj. uplatnění podsebití i na Velké věži bez ohledu na odlišný stav dochování a absenci podobného nálezu jako na Mariánské věži, zdůvodnil Schmidt rovným ukončením její hlavní římsy, které podle něho znamenalo, že nad ní se nacházející zděný ochoz není původní. Dále argumentoval shodami v profilaci hlavních říms obou věží, které naznačovaly obdobné stavební řešení. Mocker k tomu zmínil pouze obecněji architektonické a funkční shody s Mariánskou věží. První plány Velké věže s podsebitím dokončil Schmidt 12. února 1888. Následně byla s návrhem seznámena centrální komise a obecně se mělo za to, že existence podsebití karlštejnských věží byla bezpečně prokázána. S tím se 9. května 1888 ztotožnila také restaurační komise a 1. července téhož roku schválilo projekt české místodržitelství. Podle dosavadních poznatků následovaly do 21. července už pouze dílčí projekční práce týkající se komínů a sanktusníku Mariánské věže, které z hlediska podsebití nepřinesly změny. Celkově lze hodnotit, že přestože Schmidt usiloval o exaktní regotizaci, průkazně podloženou průzkumy hradu, v praxi se přiblížil spíše opaku, romantickému tvůrčímu přístupu. O tom, jakou váhu přikládal průzkumu a interpretaci nálezových situací pro projekt, napsal v souvislosti s návrhem spojovací chodby mezi Mariánskou a Velkou věží 13. února 1888 Josefu Hlávkovi: "Drahý příteli, historie je kolosální a polévá mě horko, když pomyslím, že bychom k tomuto poznání bývali dospěli až dodatečně." Nad zodpovědným zanícením zjistit "původní podobu" stavby ale ve výsledku zvítězilo Schmidtovo puristické smýšlení, které umožnilo výraznou renovační proměnu věží s využitím vhodné středověké předlohy a s ohledem na jejich jednotné architektonické působení.

Klíčová slova: architektura, 19. století, památkový purismus, hrad Karlštejn, Friedrich Schmidt, Josef Mocker, August Sedláček, Josef Hlávka, Jan Střelba, podsebití

Zveřejněno: 1. prosinec 2019  Zobrazit citaci