Zprávy památkové péče 2019, 79(4):458-482 | DOI: 10.56112/zpp.2019.4.06

Stavební proměny Menší věže na hradě Karlštejně

Zdeněk Chudárek

NPÚ, GnŘ

Hrad Karlštejn tvoří pět samostatně fortifikovaných částí. V prvních dvou nejníže položených bylo soustředěno hospodářské zázemí a správa hradu. Ve třetí části byl situován podélný palác s válcovou věží, který však měl původně sloužit manům a dvoru Karla IV. při jeho pobytu na hradě. Teprve hranolové věže v dominantní poloze byly z počátku určeny k reprezentaci panovnického páru. Obě věže byly budovány jako rezidenční paláce.
Hrad založen kolem roku 1348 postupně rostl od hospodářské části s cisternou a vstupního nádvoří s purkrabským domem. Podélný palác byl dokončen nejpozději v roce 1355, kdy zde již je potvrzen pobyt Karla IV. Stavba menší věže byla zahájena asi v roce 1353 a ukončena v roce 1455, případně 1456. Teprve následně došlo k zahájení stavby velké věže na nejvyšším místě skalní ostrožny. Obě věže jsou si nápadně podobné, a to jak z architektonického hlediska, řešením dispozic jednotlivých pater ale také konstrukčními a technologickými postupy. Obě hranolové věže jsou založeny na obdélném půdorysu ve shodném poměru stran. Předpokládá se i shodné původní zastřešení nad horním hrázděným patrem. Dokonce tvar a velikost okenních otvorů byl původně téměř identický. Mohutné obvodové zdi věží (3,5 metrů, v případě severní obvodové zdi velké věže přes 7 metrů) umožnily v reprezentačních patrech uvolnit celou dispozici pro jednotnou komnatu. Provozní prostory, jako jsou schodiště a předsíně arkýřových prevetů, a dále například komínové průduchy bylo možno vložit do obvodových zdí, aniž by zabraly část vnitřní dispozice. Všechna podlaží obou věží byla z počátku plochostropá, pouze provozní prostory v síle obvodových zdí byly klenuty.
Stavební proměny obou věží, realizované ještě ve 14. století, souvisí s dvěma zásadními změnami využití hradu. První změna byla vyvolána rozhodnutím Karla IV. uložit na hradě osobní sbírku relikvií. K tomuto rozhodnutí muselo dojít nejpozději na sklonku roku 1356, a to v době, kdy menší věž byla stavebně dokončena pro obytné účely. Na jaře roku 1357 byla celá menší věž předána k užívání nově založené karlštejnské kapitule a v 2. patře byly konsekrovány dvě kaple. První z nich kaple Panny Marie, sloužila k modlitbám kanovníků, v druhé trezorové kapli Nástrojů utrpení Páně byla uložena Karlova sbírka. Rozlehlá kaple Panny Marie zabírala z počátku celé 2. patro zatímco významnější kaple Nástrojů utrpení Páně byla konsekrována v malé oratoři v síle jižní obvodové zdi. Druhá změna využití souvisí s velkou věží, ale měla výrazný dopad i na stavební podobu interiérů menší věže a patrně také na budoucí patrocinium menší kaple v síle jižní zdi. V roce 1360, spíše však v roce 1361 po narození syna Václava, se Karel IV. rozhodl uložit na svém soukromém hradu císařský poklad včetně císařských insignií. Došlo tak k druhé adaptaci původně obytných prostor na kapli, tentokrát v 2. patře velké věže. Na místo komnaty byla zde v roce 1365 konsekrována kaple sv. Kříže. Nový reprezentační koridor do velké věže byl veden z 2. patra menší věže spojovacím mostkem k novému reprezentačnímu schodišti, částečně zapuštěnému do jižní obvodové zdi velké věže. Kaple Panny Marie se tak stala průchozí a proto nejpozději v této době byla prostorově redukována. Obě věže po roce 1365 tak ztratily obytnou funkci. Palác, určený původně především manům, byl pro potřeby císaře následně rozšířen o přístavby a zvýšen o patro. Manům mohl sloužit palác, později budovaný v jižním parkánu u domu purkrabího. V současné odborné literatuře převládá názor, který slučuje obě uvedené rozhodnutí Karla IV. Tedy, že na hradě Karlštejně současně s uložením své sbírky relikvií plánoval i umístění císařských insignií. Kaple v síle zdi v 2. patře menší věže měla tak být provizoriem pro dočasné uložení jak sbírky ostatků, tak císařského pokladu. Podle dosavadního výzkumu stavebního vývoje obou věží je možno s vysokou pravděpodobností konstatovat, že Karel IV. v roce 1357 s uložením císařských insignií na hradu nepočítal a kaple v síle zdi menší věže byla řádně konsekrována s patrociniem Ostatků utrpení Páně. Ve velké věži byla v 2. patře ještě v letech 1359 až 1360 budována obytná komnata s krbem a prevetem s předsíní. Stavba velké věže pokračovala podle původního záměru ještě minimálně v úrovni 3. patra, to znamená do roku 1360 nebo 1361. Studie dále přibližuje stavební osudy menší věže a jejich kaplí až do současnosti s důrazem na dvoje významné období, a to obnovu hradu za vlády Rudolfa II. a restauraci hradu na sklonku 19. století. Stavební dějiny menší věže ovlivnilo na konci 16. století rozhodnutí pokrýt střechu šindelem. To vyvolalo po následné dvě a půl století četné opravy nejen krytiny a krovu věže ale také stropu kaple Panny Marie. Po dlouholetém úsilí se podařili v polovině 19. století realizovat nové zastřešení s trvanlivou krytinou, které však bylo přibližně po 30 letech strženo a nahrazeno novým zastřešením, architektonicky jednotně řešeným s velkou věží. Na stavební stav věže měly od poloviny 18. století také vliv snahy o přenesení bohoslužeb z kaple Panny Marie na opravenou a rozšířenou kapli sv. Mikuláše v císařském paláci a s tím spojené přestěhování děkana z menší věže do tzv. děkanského křídla. Vedle stavební podoby věže se studie zabývá i dobovým využitím místností v nižších podlažích a u kaplí jejich vybavením. Zvláštní pozornost je věnována úvaze o počtu a umístění původních oltářů.

Klíčová slova: Karlštejn, Menší karlštejnská věž, stavební vývoj, kaple Ostatků utrpení Páně, kaple Panny Marie, konstrukční a technologické principy

Zveřejněno: 1. prosinec 2019  Zobrazit citaci