Zprávy památkové péče 2019, 79(2):107-115 | DOI: 10.56112/zpp.2019.2.02
Oprava a restaurování fasád Národního muzea v Praze - zamyšlení nad soudobým směřováním péče o památky z kamene
- ÚDU FF UK
Polemicky laděný příspěvek se pokouší o kritické zhodnocení nedávno dokončené opravy a restaurování pláště historické budovy Národního muzea v Praze. Poukazuje na její sporné momenty, které vyplynuly z celkové koncepce generální opravy tohoto objektu vedené snahou "...navrátit historické budově Národního muzea vzhled, který měla v době svého vzniku". Tento přístup totiž vedl u jedné skupiny prvků a částí fasád Národního muzea zhotovených z kamene k očištění jejich povrchu do takové míry, že se ztratily nejen stopy stáří včetně patiny, ale také doklady o jejich původním kamenickém a kamenosochařském opracování. U druhé skupiny prvků pak tato koncepce vyústila v to, že jejich povrch byl opatřen krycím nátěrem, napodobujícím ještě navíc vzhled nově opracovaného kamene.
Přitom v době vzniku stavby již jednoznačně převážil názor, že použitý materiál, v tomto případě různé druhy pískovce, z nichž byla vytvořena nejen dekorativní a sochařská výzdoba, ale také podstatná část architektonických prvků a článků, mají být prezentovány bez jakékoliv následné povrchové úpravy, ať v lazurní či krycí podobě. Tento názor se opíral nejen o dobový vztah ke specifickému estetickému působení daného materiálu, jež bylo samo osobě vnímáno jako neopominutelná kvalita, ale ve stejné míře se do něho promítaly také dlouhodobé zkušenosti z oblasti restaurování a rekonstrukce uměleckých a uměleckořemeslných děl z kamene.
V příspěvku je dále doloženo, že zvolená koncepce opravy fasád Národního muzea je stejně tak v rozporu s tím, jak byla v dané době definována památka, a to v návaznosti na strukturu jejich specifických hodnot zahrnujících i hodnotu stáří, jak je krátce po dokončení budovy Národního muzea ve své práci Der moderne Denkmalkultus. Sein wesen und seine Entstehung formuloval Alois Riegl. Stopy, které měl na této budově zanechat čas, včetně toho, že pískovec získá časem přirozenou patinu, jež bude mimo jiné dosvědčovat stáří tohoto objektu, tak již byly součástí představ jejího autora, architekta Josefa Schulze, ve fázi projektování i následné realizace této mimořádně významné stavby.
Klíčová slova: Národní muzeum, restaurování fasád, památková hodnota stáří
Zveřejněno: 1. červen 2019 Zobrazit citaci
Reference
- Václav Rybařík, Ušlechtilé stavební a sochařské kameny České republiky, Hořice v Podkrkonoší 1994.
- Naděžda Blažíčková-Horová et al., Dějiny českého výtvarného umění III/2, 1780/1890, Praha 2001.
- Ondřej Šefců (ed.), Karlův most, Praha 2010.
- Pavel Zahradník, Josef Max a oprava soch na Karlově mostě v letech 1853-1856, Zprávy památkové péče LVIII, 1998, č. 6, s. 157-158.
- Kateřina Adamcová - Pavel Zahradník, Mariánský sloup na Hradčanském náměstí, Praha 2017.
- Kateřina Adamcová et al., Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Ústeckém kraji, Praha 2012.
- Ivo Hlobil (ed.), Moderní památková péče, Praha 2003.
- Jindřich Noll - Jindřich Vybíral, Josef Schulz, 1840-1917, Dům umělců, Rudolfinum červenec-září 1992, Praha: Národní galerie, 1992.
- Josef Štulc, Restaurátorská etika a konzervace zřícenin, in: Jan Bárta et al., Zříceniny historických staveb a jejich památková ochrana. Příloha časopisu Zprávy památkové péče LVIII, Praha 1998, s. 5.
- Vratislav Nejedlý, Čtvrt století ochrany památek ve svobodné společnosti. Bilanční anketa mezi osobnostmi památkové péče (příspěvek v anketě), Zprávy památkové péče LXXV, 2015, č. 1, s. 23-28.
Tento článek je publikován v režimu tzv. otevřeného přístupu k vědeckým informacím (Open Access), který je distribuován pod licencí Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-NC-SA 4.0), která umožňuje nekomerční distribuci, reprodukci a změny, pokud je původní dílo řádně ocitováno. Není povolena distribuce, reprodukce nebo změna, která není v souladu s podmínkami této licence.

