Zprávy památkové péče 2018, 78(6):650-656 | DOI: 10.56112/zpp.2018.6.10

Italské barokní veduty v mobiliárním fondu státního zámku Buchlovice

Zuzana Macurová, Zdeňka Míchalová

NPÚ, ÚOP v Brně

Mobiliární fondy NPÚ obsahují rozsáhlý soubor raně novověkých vedut, zejména v médiu kresby a grafiky. Významný konvolut tohoto typu je uložen v grafické sbírce státního zámku Buchlovice. V rámci něj obzvláště vyniká rozsáhlá podsbírka italských grafik z 18. století zachycujících význačná města a umělecké památky Apeninského poloostrova.
Vznik buchlovické grafické sbírky souvisí se sběratelskou aktivitou hraběcí rodiny Berchtoldů, kterým panství patřilo od roku 1800. Prvním majitelem se stal Leopold I. Berchtold (1759-1809). Tento osvícenec, filantrop a cestovatel měl možnost obohatit sbírku během své sedmnáct let trvající cesty, kdy navštívil mnohá kulturní centra Evropy a v řadě z nich i delší dobu pobýval. Největší akvizice jsou spojeny s obdobím druhé poloviny 19. století a prvními dvěma desetiletími 20. století. Zikmund II. (1834-1900), moravský a říšský politik pobývající převážně na Buchlovicích a ve Vídni, využíval k nákupu zejména místní středoevropský umělecký trh a aukce. Z daného období máme v buchlovické zámecké knihovně dochovánu řadu aukčních katalogů, které prokazatelně k nákupům sloužily. Jeho syn Leopold II. (1863-1942) působil jako rakousko-uherský diplomat ve Francii, Anglii a v Rusku, v letech 1912-1915 zastával úřad ministra zahraničí. Jeho kariéra byla spojena s častým cestováním. Mezi časté a oblíbené cíle se řadil i Apeninský poloostrov. Víme, že Leopold do Itálie nejen jezdil, ale také udržoval kontakty s tamním uměleckým trhem. Rovněž stavební a interiérové úpravy zámku v Buchlovicích zahájené na přelomu 19. a 20. století odkazují k zaujetí hraběte pro italskou architekturu a umění obecně. Hrabě chtěl prostřednictvím stavebních úprav přiblížit zámek podobě italských barokních vil. Berchtoldův intenzivní zájem o grafickou sbírku dosvědčuje fakt, že nechal na počátku 20. století grafický kabinet nově uspořádat a umístit do prostoru, jenž byl speciálně pro tyto účely vybrán a upraven.
Sbírka obsahuje přes 1000 inventárních jednotek popsaných jako veduta. V rámci tohoto souboru pak tvoří nejvýznamnější skupinu italské barokní tisky, které obsahují především vyobrazení Říma a několika dalších italských měst. Nejstaršími římskými vedutami ve sbírce jsou dvě díla vydaná roku 1600 Nizozemcem činným v Římě, Nicolasem van Aelst. Mezi dalšími autory jsou zastoupeny přední osobnosti barokní grafiky, jako byli specialisté Giovanni Battista Falda a Giusppe Vasi. Vasiho dílo je ve sbírce zastoupeno dvěma stovkami vedut ve vydání z roku 1786. Archivně je však doloženo, že součástí berchtoldovské sbírky bylo i jeho desetisvazkové album Magnificenze di Roma antica e moderna vydávané v letech 1747-1761. Sbírka obsahuje také průřez dílem Giovanniho Battisty Piranesiho, z jehož vedut je zastoupeno dvacet pohledů na římské kostely, paláce i antické památky. Nevelký, ale reprezentativní soubor Piranesiho vedut ještě doplňuje Mapa Říma s Martovým polem. Z dalších italských měst jsou ve sbírce významně zastpueny Benátky, a to albem vedut Michele Marieschiho, a Vicenza v albu Christofora dall'Acqua. Celý soubor dobře ilustruje proměnu žánru od roku 1600 do sklonku 18. století, kdy byly opakovaně vydávány veduty nejvýznamnějších autorů činných v polovině 18. století.

Klíčová slova: mobiliární fondy; zámek Buchlovice; veduty; barokní umění

Zveřejněno: 1. prosinec 2018  Zobrazit citaci