Zprávy památkové péče 2017, 77(6):681-687
Znárodnění Nového Stránova a jeho další osudy během období komunismu
- NPÚ, ÚOP středních Čech
Příspěvek se na příkladu jednoho památkového objektu snaží zmapovat průběh znárodňování hradů a zámků ve druhé polovině 40. let 20. století a jejich další osudy. Rodina Šimonkových, které Nový Stránov patřil, se počítala mezi tzv. průmyslovou šlechtu a byla zcela loajální k československé republice. Zámek Nový Stránov rodina vlastnila od roku 1917. Zámecká budova vznikla přestavbou středověkého hradu nejprve v renesančním, posléze v barokním stylu. Během těchto přestaveb vznikl také zámecký kostel a bylo vybudováno rozlehlé předzámčí a zahrady. Poslední přestavba z konce 19. století přizpůsobila stavbu tehdy moderním požadavkům na bydlení a umožnila celoroční obývání. Zámek byl zestátněn na základě zákona č. 142/1947 Sb. o revizi první pozemkové reformy, přičemž samotné rozhodnutí o této věci bylo oznámeno majitelům 8. března 1948. Následně zámek převzala Národní kulturní komise, ale o jeho využití nebylo poměrně dlouho rozhodnuto. Zpočátku existovala i možnost, že zde rodina bude moci nadále bydlet. V roce 1950 byl samotný zámecký objekt předán ministerstvu národní obrany jako prostor pro uložení archivu, hospodářské budovy na předzámčí převzaly Československé státní statky, konkrétně Státní statek Bezno, který také převzal pozemky někdejšího velkostatku. Z movitého zařízení vytřídila Národní kulturní komise 40 cenných položek určených k převezení do sběrného místa v zámku Mnichovo Hradiště, zbytek převzalo ministerstvo národní obrany. Tato část mobiliáře se v následujících letech ztratila. Šimonkovi se ze zámku museli odstěhovat, odvézt si směli pouze osobní věci a vybavení do několika pokojů. V roce 1951 převzal objekt Ústřední národní výbor Praha a zřídil zde dětský domov. Objekt v následujících letech zvolna chátral - jednotliví uživatelé neměli prostředky a mnohdy ani zájem se o přidělené budovy starat, veškerá údržba byla čistě účelová bez ohledu na památkový charakter objektu. Zcela bez údržby byl ponechán zámecký kostel, který zcela zchátral, takže na něj byl v roce 1987 požadován demoliční výměr z důvodu zřícení střechy. K demolici naštěstí nakonec nedošlo. V roce 2003 byl zámek navrácen potomkům původních majitelů, kteří památku pozvolna opravují.
Klíčová slova: Nový Stránov; poválečné konfiskace majetku; Národní kulturní komise
Zveřejněno: 1. prosinec 2017 Zobrazit citaci
Reference
- Kristina Uhlíková, Národní kulturní komise 1947-1951, Praha 2004.
- Jan Županič, Nová šlechta rakouského císařství, Praha 2006.
- Jan Županič, Cesty k urozenosti. Nová šlechta v Rakousku-Uhersku, Český časopis historický XIV, 2006, s. 269-303.
- Rudolf Lustig - František Světnička, Schematismus velkostatků v Čechách, Praha 1933.
- August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého X, Praha 1895.
- Pavel Vlček, Ilustrovaná encyklopedie českých zámků, Praha 2001.
- Tomáš Durdík, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2009.
- František Bareš, Soupis památek historických a uměleckých. Politický okres mladoboleslavský, Praha 1905.
- Jan Žižka, Oprava fasád zámku Nový Stránov, Památky středních Čech VII, 1993, č. 3, s. 62-64.
- Jarmila Netková - Jana Svatoňová, Návštěvní řády a zpřístupňování hradů a zámků, část II., Památky a příroda IX, 1984, s. 523.
- Ivan Muchka, "Bílá místa" péče o hrady a zámky po roce 1945, Bulletin Státního ústavu památkové péče VIII, 1992, s. 139-140.
Tento článek je publikován v režimu tzv. otevřeného přístupu k vědeckým informacím (Open Access), který je distribuován pod licencí Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-NC-SA 4.0), která umožňuje nekomerční distribuci, reprodukci a změny, pokud je původní dílo řádně ocitováno. Není povolena distribuce, reprodukce nebo změna, která není v souladu s podmínkami této licence.