Zprávy památkové péče 2017, 77(6):649-655

K problematice památkové podstaty. Její vnímání, poznávání a hájení z hlediska praxe památkové péče

Lubomír Zeman

NPÚ, ÚOP v Lokti

V rámci rozvíjení teorie a metodologie památkové péče se poměrně často diskutují otázky teorie památkové hodnoty a hodnocení památek, které jsou z hlediska přímého dopadu praktické památkové péče kardinální. Neméně důležitým pojmem je ale i památková podstata, jejíž zkoumání a nalézání je nezbytným krokem pro optimální zabezpečení ochrany památek. Památková hodnota je souborem dílčích hodnot, které se vzájemně doplňují a v čase se i vyvíjejí. Jsou tedy proměnné. Vycházíme-li z teorému, že jednotlivé významy a hodnoty památky tvoří komplexní památkovou hodnotu, ovšem s určitou hierarchizací, pak docházíme k závěru, že tvoří i samotnou podstatu památky. Avšak vlastnosti hodnot jsou proměnné, zatímco podstatu objektu vnímáme spíše jako stálou (i když tomu tak být nutně nemusí). S ohledem na mezinárodní charty o kulturním dědictví specifikovala Charta z Burry v roce 1979 jako hmotnou podstatu objektu veškerý fyzický materiál místa včetně všech jeho částí, inventáře, vybavení a objektů. Hmotná podstata objektu zahrnuje interiéry budov a pozůstatky pod povrchem, jakož i vytěžený materiál. Hmotná podstata objektu vymezuje prostory a ty mohou představovat důležité prvky významu místa. Nový koncept kulturního dědictví, prosazující se jako dynamický jev a postupující proces rozpoznávání hodnot, vede k vytváření postulátu nových typologických skupin objektů, které se stávají předmětem památkové ochrany. Vytváří se zcela nové koncepty památkové krajiny, míst s lokálním významem nebo nehmotného kulturního dědictví. Jejich památková podstata však namnoze zůstává skryta. Problém jejího nehledání může být pro praktickou památkovou péči tristní, zvláště u těch typologických skupin památek, které jsou určitým způsobem specifické a osobité. Jako příklad lze uvést Císařské lázně (Lázně I) v Karlových Varech, vybudované v letech 1893-1895 s jedinečnou dispozicí, prohlášené v roce 2010 za národní kulturní památku. Památková podstata stavby nespočívá ovšem v krásně řešené "divadelní" architektuře, ale v lázeňském provozu, který je naprosto unikátní a pro objekt prvořadý. Přesto byla tato základní funkce objektu opomíjena a přehlížena. Nedostatečným poznáním památky, skutečných hodnot i samotné památkové podstaty, hrozí její nevratné poškození. Podobně se to týká i dalších technických památek, průmyslových celků, industriální architektury, apod. V rámci typologického rozšiřování předmětu památkové ochrany, rozšiřování škály hodnot, musí být zkoumány jednotlivé památkové hodnoty a patřičně postulována i samotná památková podstata. Podstata památky není jen prostou hodnotou. Jde o podstatně hlubší význam vycházející z vnitřní struktury díla. Podstatu památky, lidského díla, lze chápat jako základ, fundament samotné fyzické existence objektu zájmu, který je zdrojem historické výpovědi a svědectvím o minulosti. Je to jádro, které je naplněno určitými fyzickými vlastnostmi dané funkce, pro kterou objekt vznikl. Jako souhrn těchto vlastností pak vyzařuje znaky, které vytváří významy. Esence významů pak při zpětném pohledu vydává svědectví o "vnitřní" struktuře, substanci díla. Těžiště památkové podstaty tedy spočívá v hmotné stavební substanci, která je velmi těsně vázána na funkční kontexty památky (formu a původní ideovou náplň). Pro správný proces rozpoznávání a památkové ochrany jde o to, důkladně poznat a pochopit památku ve své celistvosti, tzn. i s podstatou její existence tak, aby nedošlo k ohrožení a ztrátám kulturních hodnot.

Klíčová slova: památková podstata; teorie památkové péče; Lázně Kyselka

Zveřejněno: 1. prosinec 2017  Zobrazit citaci