Zprávy památkové péče 2017, 77(6):633-641

Historické prostředí a současná architektura. Verze 2017

Martin Horáček
Fakulta architektury VUT v Brně

Příspěvek rozebírá pojmy "historické prostředí" a "současná architektura" v rozpravě o optimální podobě nové výstavby akcentující památkářská kritéria. Motivaci k opětovnému teoretickému promýšlení problematiky představují vedle poptávky po příruční metodice činitelé s obecnějším rozsahem i významem: nárůst obyvatel planety Země nutně vedoucí ke zvýšenému tlaku na exploataci existujících struktur; drastické ztráty historické stavební tkáně vinou válečných konfliktů, ideologického purismu i čirého vandalismu; radikální redefinování dříve soudržných stavebních celků novými "kontrastními" dominantami; posun v prioritách odborné rozpravy ve prospěch plošné ochrany a udržení tzv. nehmotného dědictví; přesun části obecného zájmu od reálného světa k virtuálnímu.
Hranice mezi "historickým prostředím" a jeho teoreticky předpokládaným opakem fakticky neexistují; stejně tak nelze taxativně vymezit množinu aktivit zasluhujících zvláštní "památkovou" péči. Celostní pohled v rozpravě tudíž komplikuje ochranářská opatření v praxi - zprostředkující rozvaze by pomohl na jedné straně návrat estetické hodnoty mezi základní konstitutivní prvky "památkové hodnoty", na straně druhé větší důraz na přítomnostní hodnoty zájmových objektů a aktivit než na hodnoty dokumentární. Písemně a ústně předávané "dějiny" představují sdílený příběh, kterému můžete, nebo nemusíte věřit. "Památky" mohou představovat důkazy tohoto příběhu, ale nikoli samozřejmě, nýbrž pouze proto, že je nám tato souvislost předkládána a my příslušnému výkladu přitakáme. Podle Aloise Riegla (1903) měly být partikulární historie nahrazeny univerzálním kultem památek, založeným na intenzivním vnímání a uznání "hodnoty stáří". Lidská psychologie však Rieglův předpoklad nepotvrzuje: také "stáří" je v případě artefaktů nebo kolektivních činností pouhým příběhem, daleko reálněji ho vnímáme na svém těle nebo u blízkých bytostí - a snažíme se přitom zpravidla jeho dopady zmírnit a atributy zamaskovat. My lidé žijeme v permanentní přítomnosti; "historické prostředí", do něhož jsme se narodili, je pro nás prostředím současným a žádným jiným. V tom tkví paradox univerzality historického prostředí. "Dokumenty historie", s nimiž se během pohybu tímto prostředím potkáváme, nepředstavují pro drtivou většinu z nás "dokumenty historie", nýbrž alternativu v současnosti. Je prokázáno, že obraz minulosti, pokud se nás osobně netýká, se konstruuje nesnadno a s poměrně značnou subjektivní zátěží. Zato, řekněme, "jinakost aktuální reality" lze mentálně uchopit relativně snadno a hlavně ji lze s vysokou mírou porozumění sdílet. "Historické prostředí", definované výběrovými soupisy památek a uzavřené v (památkových) rezervacích a skanzenech, jak si ho vysnili modernisté, bylo autoritářské a mělo potvrzovat historický determinismus: zde vizte, co bylo "vývojem" překonáno. Životní prostředí, které je historické a současné souběžně a nachází se všude bez ohraničení, je krajinou možností, krajinou svobody. Krajinou, jejíž hodnota spočívá v tom, že dokládá, jak se věci dříve měly, ale ještě více v tom, že osvobozuje člověka od diktátu aktuálních tlaků, mód a ideologií. Někoho více, někoho méně, každého jinak.
Jak by se v takové krajině mělo stavět? Snahy definovat specifický "současný" architektonický jazyk novotvarů se ukázaly jako argumentačně slabé. "Znaky naší doby", požadované v roce 1964 Benátskou chartou, nebyly nikdy definovány kladně. Navíc, nejpozději v devadesátých letech 20. století se z architektury začaly vytrácet inovativní tendence; to, co se nadále inovuje, jsou technologie, nikoli architektonický jazyk s univerzální ambicí, komplexitou a plasticitou. "Současná architektura" je úhrnem už zhruba třicet let prakticky stejná, což se v Evropě přihodilo naposledy možná ve 14. století.
Nedokáže-li architektura najít zakotvení v čase, měla by je - jakožto prostorové umění logicky - hledat v prostoru. Prostor, který obýváme, není abstraktním konceptem či "zelenou loukou", nýbrž prostorem modelovaným přírodou a generacemi lidí před námi, "historickým prostředím". Teorie tzv. adaptivního designu doporučuje pro novotvary jazyk propojující univerzální morfogenetická pravidla s regionálními charakteristikami. Mimořádný příklad takto poučeného zásahu do "historického prostředí" představuje obnova francouzského města Remeš po první světové válce, promyšleně propojující principy konzervace, rekonstrukce, selekce a adaptace dědictví s novým uměleckým postojem, jakož i společenskými a ekonomickými benefity.

Klíčová slova: historické prostředí; současná architektura; univerzální kult památek; památková hodnota; adaptivní design

Zveřejněno: 1. prosinec 2017  Zobrazit citaci

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago Chicago Notes IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Horáček, M. (2017). Historické prostředí a současná architektura. Verze 2017. Zprávy památkové péče, 77(6), 633-641
Sdílet...
Stáhnout citaci
  • BibTeX (.bib)
  • Bookends (.ris)
  • EasyBib (.ris)
  • EndNote (.enw)
  • EndNote 8 (.xml)
  • ISI WoS (.isi)
  • Medlars (.medlars)
  • Mendeley (.ris)
  • MODS (.xml)
  • Papers (.ris)
  • RefWorks (.txt)
  • RefManager (.ris)
  • RIS (.ris)
  • MS Word (.xml)
  • Zotero (.ris)
    • Zobrazit celý článek

    Reference

    1. Lucie Ernstová, Seminář Současná architektura a historické město, Zprávy památkové péče LXXI, 2011, s. 206-207.
    2. Martina Mertová, O polovičatosti památkářské architektury, Zprávy památkové péče LXXI, 2011, s. 155-160.
    3. Richard Biegel, Současná architektura a "developerský pragmatismus" v pražské architektuře 1990-2010, Zprávy památkové péče LXXI, 2011, s. 161-164.
    4. Martin Strakoš, Nová architektura, historické prostředí a Ostrava, Zprávy památkové péče LXXI, 2011, s. 165-173.
    5. Martin Horáček, Nové muzeum Akropole v Athénách a adaptivní design jako recept na novostavby v historickém prostředí, Zprávy památkové péče LXXI, 2011, s. 174-179.
    6. Francesco Bandarin - Ron van Oers, The Historic Urban Landscape: Managing Heritage in an Urban Century, Chichester 2012. Přejít k původnímu zdroji...
    7. John H. Stubbs - Emily Gunzburger Makaš, Architectural Conservation in Europe and the Americas, Chichester 2011.
    8. John H. Stubbs - Robert G. Thomson, Architectural Conservation in Asia: National Experiences and Practice, Chichester 2016. Přejít k původnímu zdroji...
    9. Miles Glendinning, The Conservation Movement: A History of Architectural Preservation - Antiquity to Modernity, Milton Park 2013. Přejít k původnímu zdroji...
    10. Yuval Noah Harari, The meaning of life in a world without work, The Guardian, 8. 5. 2017, dostupné na https://www.theguardian.com/technology/2017/may/08/virtual-reality-religion-robots-sapiens-book, vyhledáno 16. 6. 2017.
    11. Markus Harzenetter - Jörg Haspel - Frank Pieter Hesse et al., Leitbild Denkmalpflege: Zur Standortbestimmung der Denkmalpflege heute, Wiesbaden 2016.
    12. Matěj Spurný, Herci díla zkázy: Demolice starého Mostu a role památkové péče, Zprávy památkové péče LXXVI, 2016, s. 251-264.
    13. Matyáš Kracík, Památková ochrana panelových sídlišť? Zprávy památkové péče LXXV, 2015, s. 299-306.
    14. Eva Novotná, Poválečná bytová výstavba a památková péče na příkladu Velké Británie a Skandinávie, Zprávy památkové péče LXXV, 2015, s. 307-312.
    15. Josef Štulc, 50 let od založení ICOMOS, Zprávy památkové péče LXXV, 2015, s. 388-392.
    16. Martin Horáček, Editorial, Zprávy památkové péče LXXIV, 2014, s. 81.
    17. Alois Riegl, Moderní památková péče (Der moderne Denkmalkultus: Sein Wesen und seine Entstehung, Wien 1903, ed. a překlad Ivo Hlobil - Tomáš Hlobil), Praha 2003.
    18. Alberto M. Racheli, Restauro a Roma 1870-1990: Architettura e città, Venezia 1995.
    19. Yuval Noah Harari, Homo Deus: A Brief History of Tomorrow, London 2016.
    20. Zdeněk Smetánka, Legenda o Ostojovi, Praha 2004.
    21. Matthew Hardy (ed.), The Venice Charter Revisited: Modernism, Conservation and Tradition in the 21st Century, Newcastle upon Tyne 2008.
    22. Martin Horáček, INTBAU Benátská deklarace o zachování památek a míst v 21. století: Vítaná redakce Benátské charty, Zprávy památkové péče LXVIII, 2008, s. 237-239. Přejít k původnímu zdroji...
    23. Steven W. Semes, The Future of the Past: A Conservation Ethic for Architecture, Urbanism, and Historic Preservation, New York - London 2009.
    24. Jan Michl, Funkcionalismus, design, škola, trh: Čtrnáct textů o problémech teorie a praxe moderního designu, Brno 2012.
    25. Martin Horáček, Za krásnější svět: Tradicionalismus v architektuře 20. a 21. století, Brno 2013.
    26. Alireza Sagharchi - Lucien Steil (edd.), Traditional Architecture: Timeless Building for the Twenty-First Century, New York 2013.
    27. Peter Pennoyer, Piano plays Harvard, The New Criterion XXXIII, 2015, č. 7 (March), s. 9-12.
    28. Virginia McAlester - Lee McAlester, A Field Guide to American Houses, New York 1992.
    29. Martin Horáček (ed.), Architektonické školství - mezi uměním a řemeslem, Brno 2016.
    30. Michael W. Mehaffy - Nikos A. Salingaros, Design for a Living Planet: Settlements, Science, and the Human Future, Portland 2015.
    31. Nikos A. Salingaros, Sjednocená teorie architektury: Forma, jazyk, komplexita (Unified Architectural Theory: Form, Language, Complexity, Kathmandu 2013, ed. a překlad Martin Horáček), Brno 2017.
    32. Olivier Rigaud, Art Déco Reims, Paris 2006.
    33. Autor neuveden, Reconstruction Reims 1919-1930 regard sur les faćades, Reims 2010.

    Tento článek je publikován v režimu tzv. otevřeného přístupu k vědeckým informacím (Open Access), který je distribuován pod licencí Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-NC-SA 4.0), která umožňuje nekomerční distribuci, reprodukci a změny, pokud je původní dílo řádně ocitováno. Není povolena distribuce, reprodukce nebo změna, která není v souladu s podmínkami této licence.


    Zpět na obsah