Zprávy památkové péče 2017, 77(4):387-400

Problematika obnovy barokní interiérové barevnosti na příkladu konventního kostela Narození Panny Marie v Želivě

Martin Šanda

V letech 2015-2016 proběhla celková rekonstrukce interiéru i exteriéru konventního kostela v Želivě (okres Pelhřimov). V rámci opravy byla provedena i obnova interiérové výmalby, které článek věnuje zevrubnou pozornost, neboť šlo o památkově nejproblematičtější složku celé jinak zdařilé rekonstrukce.
Původně středověký kostel byl výrazně obnoven v raném baroku a následně, po požáru roku 1712, přestavěn podle projektu Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Průběh výstavby kostela i jeho následného vybavování mobiliářem nám přibližují archivní prameny, které zprostředkovávají i dvě mladší obnovy interiérové výmalby z let 1884-1885 a 1917-1918. Podobu z druhé etapy, provedenou podle návrhu beuronského benediktina Pantaleona Majora, si interiér udržel až do nedávné rekonstrukce, při které vnitřek stavby dostal proveden monochromní nátěr bílou, lomenou teplým okrem, což měla být dle závěrů restaurátorského průzkumu původní barokní barevnost.
Odlišnou představu o barokní barevnosti ovšem poskytují dva starší dílčí restaurátorské průzkumy, provedené v letech 2002 a 2007. Dle jejich závěrů byla původní barevnost řešena ve dvou odstínech šedé. Sondáž ovšem zaznamenala na architektonických článcích také zelený nátěr a na jednom prvku zachytila dokonce použití červeného nátěru. Vícebarevné řešení s použitím zelené a okru zaznamenal i průzkum z roku 2015, vyhodnotil je ovšem jako mladší vrstvu. Podstatným zjištěním je přitom fakt, že ani jeden z restaurátorských průzkumů, respektive o nich vypovídajících restaurátorských zpráv, nesplňuje představy o tom, jak by podobný dokument měl vypadat. Texty zpráv jsou příliš stručné a nepřesně formulované, jejich přílohy obsahují nedostatečné množství fotodokumentace atp.
Srovnání s jinými realizacemi Jana Blažeje Santiniho-Aichla přesvědčivě ukazuje, že tam kde původní barevnost známe, šlo vždy o vícebarevné řešení, velmi často obsahující na architektonických článcích zelený nátěr. Kritický rozbor restaurátorských zpráv přitom dokládá, že podobné vícebarevné řešení bylo Santinim zřejmě použito také v Želivě a restaurátorský průzkum i následná obnova tudíž původní podobu výmalby rekonstruovaly chybně. Skutečnou podobu původní barevnosti přitom na základě provedených průzkumů určit nelze.
Celý případ se přitom dotýká nejen jednoho konkrétního památkově cenného objektu, odhaluje určité obecnější problémy přístupu k významným památkovým obnovám.

Klíčová slova: Želiv, Jan Blažej Santini-Aichel, památková obnova, restaurování, barevnost interiéru

Zveřejněno: 1. prosinec 2017  Zobrazit citaci