Zprávy památkové péče 2017, 77(3):197-206

Z dějin českého mozaikářství

Veronika Vicherková¹, Magdalena Kracík Štorkánová²

¹ Fakulta architektury ČVUT v Praze

² AVU v Praze

Na českém území se nachází velké množství mozaik provedených ve skle, kameni i keramice. Nejstarší mozaika je Poslední soud na katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha z let 1370-1371, která zůstala na dlouho osamoceným dílem. Ve druhé polovině 19. století vedly snahy o její rekonstrukci k nárůstu zájmu o umění mozaiky a také ke vzniku fenoménu českého mozaikářství. Umění mozaiky se v Čechách postupně emancipovalo a stalo se velice oblíbeným, lze jej tak označit za umění "národní".
V prvním období byly s mozaikou spojeny zejména osobnosti mozaikáře Viktora Foerstera a architekta Osvalda Polívky. Po první světové válce se usilovalo o výrobu domácích skleněných smaltů a realizovaly se velké zakázky pro reprezentaci Československé republiky. Ve třicátých letech existovalo současně několik nezávislých mozaikářských ateliérů. Obor mozaika se začal vyučovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a Sklářské škole v Železném Brodě. Klíčovými osobnostmi vývoje byli František Kysela, Marie Viktorie Foersterová, Josef Novák, Stanislav Ulman, Jan Tumpach a Michail Ajvaz. V přípravě návrhů mozaik se angažovali velcí umělci doby, mj. Max Švabinský. Česká mozaika měla úspěch na zahraničních výstavách. Po únorovém převratu byly mozaikářské dílny zestátněny a sloučeny pod hlavičkou Ústředí uměleckých řemesel. Mozaiky se staly zprvu oblíbeným nástrojem politické propagandy. Posléze se dokázaly oprostit od ideologické náplně (byť ideologii poplatná díla samozřejmě vznikala i nadále až do roku 1989, stejně jako ve všech dalších výtvarných oborech) a staly se jednou z nejprogresivnějších výtvarných forem v architektuře. Mozaika znovu s úspěchem reprezentovala Československo na mezinárodní půdě. Vedle mozaiky ze štípaných sklosmaltových tesser se rozvinula specifická podoba kamenné strukturní mozaiky a mozaiky z prefabrikovaných lisovaných tesser. Metoda panelizace umožnila další uplatnění výtvarného druhu.
Po roce 1989 zájem o mozaiku poklesl a zanikl i systém podpory veřejného umění. Mozaika nese dodnes neprávem stigma ideologicky poplatného výtvarného druhu, i proto je zanedbávána péče o muzívní díla z poválečné doby. Nedostatek kvalifikovaných restaurátorů i špatná dostupnost materiálu je problémem také pro ochranu a zachování historických mozaik. Umělecký druh mozaiky jako takový a fenomén české mozaiky nebyl dosud dostatečně zhodnocen a doceněn.

Klíčová slova: české mozaikářství; štípaná sklosmaltová mozaika; kamenná strukturní mozaika; mozaika z lisovaných tesser; historie muzívní tvorby v Čechách; umění 20. století

Zveřejněno: 1. září 2017  Zobrazit citaci