Zprávy památkové péče 2017, 77(1-2):137-144

Výzkum historické krajiny a ochrana archeologického dědictví prostřednictvím metod dálkového průzkumu

Martin Gojda

Filozofická fakulta Západočeské univerzity v Plzni

Současný pokročilý stav rozvoje dálkového archeologického průzkumu v mnoha evropských zemích dokládají dvě důležité skutečnosti: jednak význam, který tomuto oboru přisuzují sami archeologové, a jednak mezinárodní spolupráce, která se kontinuálně rozvíjí, oslovuje nemalou část evropské odborné veřejnosti a pomáhá etablovat tento nedestruktivní obor na širším evropském území. Jednou ze zemí, která v postkomunistické éře (a dokonce již před jejím začátkem) zahájila a do současnosti systematicky rozvíjí dálkový průzkum a leteckou fotografii pro výzkum minulosti, je i Česká republika.
Informace získané některou z metod DAP slouží primárně potřebám studia a ochrany pravěké a historické krajiny a pozůstatků aktivit člověka v ní. Za hlavní cíle tohoto oboru považujeme plošný průzkum krajiny z výšky, sledující identifikaci a mapování areálů s dosud neznámými pozůstatky minulých sídelních aktivit; dokumentaci kulturní krajiny, zejména rozmanitých kategorií nemovitých památek, ale také reliktů původního přírodního prostředí a projevů tafonomie krajiny - zejména takových, které mají vztah k uspořádání minulých lidských sídel; získávání informací z leteckých a družicových snímků a lidarových dat, pořizovaných za jiným účelem než je archeologická prospekce a studium historické krajiny; evidenci, uložení a odbornou analýzu získaných dat, jejich využití v teoreticky založeném výzkumu minulosti a v ochraně kulturního dědictví - v tomto ohledu se data dálkového archeologického průzkumu využívají zejména k řešení otázek sídelní a krajinné archeologie, tj. např. k výzkumu způsobů využití krajiny a ke studiu forem sídel, hustoty osídlení a struktury sídelních areálů v minulosti.
Bezkontaktní metody dálkového průzkumu prokazují v dlouhodobé perspektivě velkou efektivitu při jejich využití v péči o historickou krajinu a její nemovité složky. Zůstaneme-li při hodnocení jejich potenciálu na území Čech, můžeme konstatovat, že díky čtvrt století trvajícímu systematickému dálkovému průzkumu naší krajiny bylo dosavadní poznání pravěkého osídlení významně obohaceno především v sídelně nejexponovanějších oblastech tzv. starého sídelního území (střední a dolní Polabí a Poohří, dolní Povltaví a Pojizeří, údolí Cidliny, resp. Nymbursko, Poděbradsko, Kolínsko, Mělnicko, Podřipsko, Litoměřicko, Lounsko, Ústecko). Pramenná základna byla kvantitativně obohacena o zhruba třináct set dosud neznámých archeologických lokalit - převážně obytných pravěkých a raně středověkých komponent sídelních areálů, ale také míst s doklady přítomnosti člověka v pozdním středověku, novověku a raně moderním období. Z hlediska druhového zastoupení nemovitých památek byla zjištěna existence řady u nás dosud vůbec nebo jen v malém počtu evidovaných objektů, jejichž přítomnost ovlivňuje náš pohled na zastoupení různorodých kategorií areálů/objektů v někdejší sídelní oikumeně. S tím souvisejí také teoreticky založené výzkumy směřující k poznání sídelních forem, hustoty a struktury minulého sídlení, neboť informace z fotoleteckých dat doplňované navíc údaji z povrchových a geofyzikálních průzkumů, jsou k tomu velmi vhodné. V oblasti ochrany archeologického dědictví lze na dosavadní výsledky leteckého průzkumu pohlížet především s ohledem na skutečnost, že známe-li přesnou polohu nově evidovaných areálů archeologického zájmu, máme možnost je v budoucnu účinně chránit.

Klíčová slova: Dálkový archeologický průzkum; letecká fotografie; družicové snímky; lidarová data; kulturní krajina

Zveřejněno: 1. březen 2017  Zobrazit citaci