Zprávy památkové péče 2016, 76(6):617-626

Památkový underground: historická podzemní důlní díla, možnosti poznání a ochrany jejich hodnot

Ondřej Malina

Historické důlní podzemí je specifickou sférou hned v několika směrech, i když je jen jedním segmentem technických památek a pouze částí kulturního dědictví těžby a zpracování surovin.
Narůstající zájem široké veřejnosti o podzemní památky se odráží jak v počtu nově zpřístupněných míst s historickým důlním podzemím, tak již i v reakci školství. V dnešní době je například možné studovat obor Geovědní a montánní turismus na VŠB-TU v Ostravě.
Možnosti montánní památkové péče výrazně limituje báňská legislativa jako téměř monopolní právní rámec. Její nejdůležitější zákony a prováděcí vyhlášky neznají pojem historická či památková hodnota důlních děl. Dostáváme se tak do situace, kdy je jasně deklarována historická hodnota několika desítek důlních děl jejich prohlášením za kulturní památky (nebo zápisem do ÚSKP) a přitom jejich praktická dokumentace či ochrana nemusí být vůbec možná.
Průzkum podzemních důlních děl je specifický i z hlediska archeologie. Nízká koncentrace nálezů a naopak velké kubatury závalů či sedimentů omezují, ale neznemožňují nalezení movitých artefaktů. Velmi důležité je však i porozumění kontextu nálezů, ke kterému vede zjištění, dokumentace a správný výklad nemovitých technologických stop a celkového charakteru důlního díla v místě nálezu. Hlavním úkolem průzkumu podzemí bývá vyhledání míst, kde jsou původní situace související s delším pobytem horníků dodnes přístupné. V optimálním případě jde o nalezení špatně přístupných či odlehlých partií, kde se těžba odehrála pouze v jednom krátkém období a mladší etapy průzkumu či dobývání zde neodstranily pozůstatky nejstarších, a tím zpravidla i nejcennějších etap.
Nalezení a interpretace technologických detailů, povrchů, konstrukcí a prostorů je druhým hlavním úkolem vedoucím k úspěšnému vyhodnocení chronologického a technologického vývoje dolu.
Mezi podstatné detaily patří různé tesané značky či kapsy po trámech výdřevy. Mezi nejlépe rozlišitelné povrchy patří ty rovnoměrně upravené křesáním (křesanice), pro které je typický rozlišitelný směr ražby. Časté jsou i čočkovitě zahloubené plochy částí díla nebo celých prostor, pocházející ze sázení ohněm. Konstrukce se v podzemí vyskytují nejčastěji v podobě na sucho skládaných zakládkových stěn či zídek. Častým nemovitým i movitým nálezem jsou dřevěné části původního vystrojení, například části důlní výztuže. Další skupinu představují součásti vodotěžných zařízení (čerpadel), dřevěná korýtka nebo zbytky kouřových pater.
Prvním krokem k úspěšnému vyhodnocení výše zmíněných jevů bývá jejich zmapování. Jednodušším způsobem měřické dokumentace je mapování pomocí důlního kompasu a pásma. Druhou obvyklou možností je měření totální stanicí s dálkoměrem, které umožňuje velmi podrobné zaměřování i komplikovaných tvarů podzemí. V dole Jeroným u Čisté byla takto zaměřena většina známých prostor, digitální podoba dokumentace navíc umožňuje snadnou tvorbu mapových atlasů v Geografickém informačním systému (GIS) tištěných na formát A4. Následně se v podzemí provádí zakreslení historicky a památkově hodnotných detailů, konstrukcí, povrchů a prostorů.
Velkým tématem historického podzemí je jeho zajištění, realizované z důvodů omezení negativních projevů důlní činnosti na povrch a pro zpřístupnění dolu návštěvníkům. Z hlediska legislativy často není zcela jasné, zda určité dílo ohrožuje veřejný prostor, či nikoli. Pokud je to možné, je třeba preferovat zajištění vstupu do důlního díla před jeho likvidací zejména tehdy, když nebyl proveden jeho důkladný průzkum. Hlavní skupinu stavebních realizací představuje zajištění a vystrojení historických dolů pro jejich zpřístupnění opakovanému návštěvnickému provozu.
Obecným problémem s praktickou vazbou na památkovou péči v podzemí je původně dočasný charakter podzemních děl. Životnost většiny dobývek a jejich výstroje nebyla plánována jako dlouhodobá a musela většinou pouze umožnit vytěžení rudy. Důlní dílo s pravidelným návštěvnickým provozem však vyžaduje stabilitu. Podobu zajištění a jeho lokalizaci definují především báňsko-technické požadavky, z památkového hlediska zbývá k řešení především to, zda takové zajištění přiznat a učinit z něj ukazovanou součást důlního díla, nebo jej skrýt a vést pozornost návštěvníků jen ke starším fázím vývoje dolu.
Na celkově nestabilních místech je nutné ztužení v plném profilu, nejčastěji pomocí tzv. hajcmanů. Teoreticky je možné tato místa zakrýt dřevěným obložením, imitujícím tesařsky řešenou výztuž. Zde se však dostáváme k otázce autenticity a napětí mezi tím, jak důlní dílo v době svého provozu vypadalo, a tím, jak je vnímá většinový návštěvník.
Klíčovou otázkou vkládání nových konstrukcí je reverzibilita, jinými slovy možnost vrátit se ke stavu před jejich vložením. Z hlediska autenticity dochází v optimálním případě k přirozenému postupu od moderně realizovaných vstupních partií po vzdálenější prostory bez mladších zásahů v hloubce dolu, které mohou být přístupné jen zdatnější části návštěvníků a nevyžadují žádné zajišťovací práce. Přechody mezi různě dochovanými prostory mohou být náhlé, neměly by však být časté a měly by vycházet z celkové koncepce, a nikoli z toho, jakou část peněz je třeba v daném roce utratit. Komplexní dokumentace a hodnocení míst, která si zaslouží pro své dochování opatrné zacházení (pasport hodnot), rozhodování výrazně usnadňuje.
Specifickým a složitým problémem zpřístupnění dolů v širším slova smyslu, tedy nejenom turistům, je zmáhání stařin. Otevírat znovu staré doly anebo jejich části znamená riziko poškození dochovaných historických situací i nálezů. Zároveň je však novou šancí se o nich něco dozvědět a získat tak nové poznatky využitelné i na jiných lokalitách.
Jak velká škoda na historickém důlním díle vzniká jeho likvidací? To je otázka, jejíž posouzení je bez průzkumu a dokumentace podzemí nemožné a váže se proto na nutnost vstupu povolaných osob. Příklady nezdařených i následováníhodných realizací jsou četné i pestré a orientaci v problematice je třeba založit na správně položených otázkách. NPÚ garantuje památkovou ochranu řady dolů, ale nemá přitom odborné kapacity pro poznání a prezentaci jejich hodnot. Je načase vzít tento fakt jako příležitost, nikoli jako problém. Historické podzemí je pokračováním jedinečného fondu architektonických památek České republiky. Má svůj specifický potenciál, který se však nemůže plně projevit, budeme-li uvažovat pouze nad jednotlivými doly. NPÚ je organizací s celostátní působností, nabízí se tedy otázka, jestli je jeho současné zcela minimální angažmá v této oblasti žádoucím stavem. Zpřístupnění dolů lze chápat i jako pokračování těžby jinými prostředky. Původní surovinu nahrazují zážitky a jedinečná zkušenost návštěvníků. Při úpravách dolů pro nový provoz zpravidla dochází k nevratnému porušení alespoň části autentických situací, ziskem však může být větší povědomí širší veřejnosti o hodnotách historického podzemí a následně i jeho smysluplnější a jednodušší ochrana.

Klíčová slova: montánní památky; systém památkové péče; důlní díla; báňský zákon; památkový zákon

Zveřejněno: 1. prosinec 2016  Zobrazit citaci