Zprávy památkové péče 2016, 76(5):530-534

Archeologické výzkumy památek zahradního umění versus dobové ikonografické prameny. Několik zkušeností z Květné zahrady v Kroměříži

Jiří Janál

Mezinárodní charta o historických zahradách požaduje, aby obnova historických zahrad byla provedena na základě vědecky podloženého návrhu. Ve svém důsledku to znamená, že je nutné soustředit veškeré dostupné prameny k dané památce zahradního umění a případně i analogie a tento soubor podrobit kritice. Významným zdrojem poznání původní podoby historické zahrady je i její historické vyobrazení. Otázkou však je, do jaké míry je zde objekt zobrazen pravdivě a jaká je míra možné umělecké licence. U zaniklých objektů lze na tyto otázky částečně zodpovědět metodami archeologického výzkumu. Na příkladu poznatků z Květné zahrady v Kroměříži je uvedeno několik příkladů porovnání vyobrazení určité části zahrady na rytinách z konce 17. století a výsledků archeologického výzkumu. Byla sice zjištěna určitá shoda, ale nebyla vždy úplná. U rytin byly limitující faktory především osobnost umělce (kartograf a topograf Georg Matthias Vischer; umělec Justus van der Nypoort) a podrobnost zobrazované skutečnosti (celkový pohled na zahradu, zobrazení pouze její části). Drobný mobiliář (kamenné sedátko) zobrazený v prostoru Ptáčnice a Kuželny nebyl zobrazen u Pstružího rybníka, i když je archeologickým výzkumem doložen. Poznatky zjistitelné archeologickým výzkumem jsou ovlivněny místními podmínkami, způsobem archeologizace dané situace a postdepozičními procesy.

Klíčová slova: Památky zahradní umění; historický ikonografický materiál; archeologický výzkum; Květná zahrada v Kroměříži

Zveřejněno: 1. prosinec 2016  Zobrazit citaci