Zprávy památkové péče 2016, 76(4):441-446

Restaurování vrtbovských náhrobků, aneb František Xaver Lederer ve Vrchotových Janovicích

Ludmila Fiedlerová

Zámek Vrchotovy Janovice patřil ve své mnohasetleté historii nejdéle votické větvi hrabat z Vrtby (1594-1807). Od vybudování františkánského kláštera ve Voticích se nechávali její příslušníci pohřbívat v rodinné kryptě v tamním klášterním kostele. Výjimku tvoří hrabě František Arnošt ml. (1716-1791) a jeho dcera Barbara, provdaná svobodná paní Schrenková z Notzingu (1751-1790), kteří jsou pochováni na starém hřbitově ve Vrchotových Janovicích. V letech 2014-2015 došlo ve dvou etapách k restaurování těchto náhrobků, které byly již ve velice špatném stavu. V průběhu práce obnovy, kterou prováděly Jitka Malovaná a Kateřina Amortová, vyšlo najevo, že náhrobek Barbary z Vrtby je dílem významného českého sochaře období klasicismu Františka Xavera Lederera (1758-1811).
Lederer se narodil a žil v Praze, kde měl i svou dílnu, ale jeho práce lze najít nejen tam. Byl vrstevníkem sochařů Václava Prachnera, Ignáce Michaela Platzera a Josefa Malínského, s nimiž jeho autorství náhrobků bývá někdy zaměňováno. Věnoval se i architektonické plastice, je autorem proslulé kašny pro barona Wimmera na Uhelném trhu v Praze. Nejcelistvěji a nejpočetněji zachovaná skupina děl patří ale v jeho případě do oblasti sepulkrálního umění, časově až na pár výjimek především do 90. let 18. století.
Sousoší ve Vrchotových Janovicích zajímavě rozšiřuje pohled na tvorbu tohoto osobitého a nadaného sochaře. Je to jistě první náhrobek, který vytvořil, v současnosti jeho nejstarší známá signovaná práce. Jedná se snad i o nejstarší českou práci zpodobující pozůstalého na náhrobku v soudobém oděvu a děti vedle něj nejsou alegorické postavičky, ale konkrétní potomci zesnulé.

Klíčová slova: náhrobek; F. X. Lederer; restaurování; Vrtbové; F. Schrenk; Vrchotovy Janovice; sepulkrální památky

Zveřejněno: 1. prosinec 2016  Zobrazit citaci