Zprávy památkové péče 2016, 76(2):194-200

Lidová architektura v historické kulturní krajině. Příspěvek k poznání vývoje sídelního celku na příkladu KPZ Plasko

Karel Foud

Plasy leží přibližně 20 km severně od Plzně v rázovité krajině s hlubokým kaňonem řeky Střely. Před polovinou 12. století tady byl založen knížetem Vladislavem II. klášter, který existoval až do poloviny 80. let 18. století. V první třetině 19. století panství zrušeného kláštera zakoupil rod Metternichů. Rozvíjel zde intenzivní hospodářskou činnost a podpořil demografický i urbanistický rozvoj sídla. Metternichové také utvářeli vzhled okolní krajiny, když do podoby přírodně - krajinářského parku přeměnili Velkou louku, zřídili zde rybník a prováděli parkové úpravy v bezprostředním okolí kláštera. Ještě za časů cisterciáků se východně a jižně od kláštera začal utvářet zárodek pozdější vsi, postupem let transformované v město. V Plasích se dochoval pozoruhodný historický stavební fond, který spolu s navazující kulturní krajinou podpořil v r. 1996 vyhlášení krajinné památkové zóny Plasko. Ta bezprostředně sousedí s několika historickými obcemi jako je Babina, Horní Hradiště nebo Žebnice, kde lze dosud nalézt řadu pozoruhodných dokladů lidové stavební kultury, stejně jako tomu je přímo v Plasích. Ochrana historické kulturní krajiny prostřednictvím institutu krajinných památkových zón je jednou z forem péče nejen o lokalitu jako takovou, ale i její krajinné zázemí, zde vymezené údolím řeky Střely a intravilánem okolních obcí. Kvality někdejšího panství plaských cisterciáků jsou značné a zasluhují plošnou ochranu. Jednou z možných forem péče je rozšíření dosavadní krajinné památkové zóny Plasko o navazující obce a dvůr Sechutice s blízkým proboštstvím v Mariánském Týnci.

Klíčová slova: cisterciácký klášter; historická kulturní krajina; rozvoj sídla v 19. a 20. století; venkovská architektura přelomu 18. a 19. století; potenciál krajiny

Zveřejněno: 1. červen 2016  Zobrazit citaci