Zprávy památkové péče 2016, 76(1):76-90

Digitální restaurování památek filmového umění. Metoda DRA

Marek Jícha, Jaromír Šofr

Tak jako "krásná literatura" je také "krásná kinematografie" vzácná skupina uměleckých filmových děl, které nemohou uniknout celosvětové pozornosti pro svoji nespornou kvalitu a kulturní přínos. Kinematografie těchto kvalit je umění, které by díky svým vynikajícím parametrům mělo být považováno za součást národního kulturního dědictví a uznáno za kulturní památku.
S nástupem nových, digitálních technologií zní tento požadavek stále naléhavěji, neboť se objevují nové metodologické problémy, jak toto kulturní dědictví uchovat v nezměněné podobě a kvalitě pro další generace. Ukazuje se, že digitální restaurování může výrazně rozšířit pracovní možnosti restaurátorů v jejich úsilí o jejich trvalé uchování. Digitální restauráty se stávají zdrojem pro další vytváření digitálních kopií filmových děl nezbytných pro jejich další prezentaci - projekce v digitálních kinech, digitálnímu televiznímu vysílání i šíření na datových nosičích.
Vzniká nová profese digitálního restaurátora, která s sebou nese zvýšenou etickou odpovědnost za výsledky práce a vyžaduje vysokou odbornou kvalifikaci. Evidentně přesahuje běžné analogové restaurátorské postupy minulosti, používané archiváři pracujícími pouze s filmovými archiváliemi. Práci s daty je potřeba provádět v zájmu požadovaného výsledku, kterým je vzhled díla, nerozeznatelný od podoby premiérového představení, jinak vznikají rizika vytváření nových, poškozených verzí filmových děl. Nekvalitní výsledek digitálního zpracování nelze pokládat za dílo totožné s původní autorskou předlohou, někdy vzniká jeho pouhý plagiát, k újmě autorů původního díla. Prohřešek o to závažnější, že diváci, jimž i nekvalitní výstup je předkládán jako "pravý", jsou - nemajíce obvykle možnost relevantního srovnání - uváděni v omyl a drasticky ochuzeni ohledně skutečné podoby původního díla i úrovně uměleckých kvalit autorů.
V roce 2013 byl v rámci Programu výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI) zahájen výzkumný projekt "Metodiky digitalizace národního filmového fondu. Metodiky hodnocení kvality filmového obrazu z pohledu zrakového vjemu diváka s cílem vytvoření rovnocenné restaurované digitální kopie v porovnání s mateřskými archivními filmovými obrazovými zdroji", který si definoval jasný úkol nastavit pravidla pro nové digitální zpřístupňování filmových děl v České republice. Řešitelé projektu, profesoři AMU a odborníci z Národního filmového archivu (NFA), se pustili do spolupráce, která však naneštěstí dlouho nevydržela. Společně připravovaná metodika digitalizace národního filmového fondu, vycházející z metody DRA (digitálně restaurovaného autorizátu), se stala předmětem odborného sporu. Digitalizace totiž přináší nové pohledy na filmové dílo jako takové, na autorskoprávní stránku věci i na nové kontexty včetně restaurování a vyjasnění jeho terminologie. Impulzem ke vzniku metody DRA (pracovní postup digitalizace filmových děl prostřednictvím práce odborného digitálního restaurátora a jeho expertní skupiny a jehož výsledek následně autorizovaný jako nový originální zdroj filmového díla) byl původní požadavek NFA přizvat autory filmového obrazu - kameramany ke spolupráci na digitálním zrestaurování prvních významných děl Zlatého fondu české kinematografie Marketa Lazarová, Hoří, má panenko a Všichni dobří rodáci. Přestože tyto první digitálně restaurované filmy v Čechách lze označit za výsledek úspěšné harmonické spolupráce archivářů, autorů a postprodukčních pracovníků v oblasti filmového obrazu a zvuku, po roce a půl řešení projektu odešli z řešitelského týmu odborníci NFA pro nesouhlas nového ředitele NFA s metodou DRA. Jeho hlavním důvodem byl nesouhlas s účastí profesních asociací při dohledu nad restaurováním filmového fondu, čímž NFA vyhověl direktivám evropské archivářské asociace.
V přístupu archivářů k digitalizaci filmového díla lze bohužel někdy vysledovat poněkud zavádějící cestu k nalézání "autenticity" v uchovávání marginálií. V těchto otázkách je ovšem třeba velice pečlivě zvažovat podstatu věci. Například zachování obrazového formátu finálního díla je podstatnou vlastností filmového obrazu, neboť se týká možnosti tvůrčí práce s linearitou obrazu včetně takzvané lineární kompozice. Naproti tomu nepodstatnou vlastností filmového obrazu, uchovaného negativem, jsou účelově označované znaky marginální, s vůlí autorů nesouvisející.
Řešitelé AMU z řad kameramanů, zvukových mistrů a spolupracujících externích odborníků digitálních a filmových technologií (ČVUT) byli tak nuceni pokračovat na dopracování metodiky bez filmových archivářů NFA. Metoda DRA je nyní hotova a je připravena k certifikaci. Byl podle ní v roce 2015 zrestaurován již první film - Kamenný most režiséra Tomáše Vorla. Světovou premiéru měl již 26. září 2015 na Mezinárodním filmovém festivalu Manaki Brothers v Makedonii, kde zástupci projektu NAKI prof. Marek Jícha a prof. Jaromír Šofr metodu DRA představili světové veřejnosti, rovněž formou projektové prezentace.
Je nesmyslné mluvit o vylepšování či nevylepšování v procesu digitálního restaurování, protože obrazové informace obsažené v původním negativu, převedené jeho naskenováním do digitálních souborů, přinášejí zcela nový kvalitativní zisk i bez intencionálních zásahů restaurátora a jeho expertní skupiny, eventuálně autorů. Neodvratné množství obrazových poškození vlivem stárnutí je digitalizací kompenzováno ve smyslu návratu k původnímu vzhledu, což nemůže být považováno za vylepšování. Žádný filmový autor, režisér, kameraman, zvukový mistr, scenárista nebo hudební skladatel nepočítal při tvorbě filmu s tím, že film bude vybledlý, barevně posunutý a bude mu vypadávat zvuk. Filmy vznikají s tím, že se budou moci promítat ve své nezměněné původní podobě. Rigidní setrvávání na digitálním fixování nekvality kopie pod záminkou tzv. "historické autenticity" je kontraproduktivní službou kinematografii jako performativnímu umění a nepochopením toho, čím ve skutečnosti filmové médium je. Současná digitální epocha tvůrcům i archivářům ukládá povinnost takové představy o autenticitě revidovat a odsoudit jako bezcenné pro uchovávání filmových děl pro budoucnost.
Věk digitálních technik postihl dosavadní praxi restaurování filmů kardinálním problémem, jehož řešení nezahrnoval žádný z kodexů filmového archivnictví minulosti. Objevil se evidentní rozpor mezi názorem na vzhled digitalizátů představovaný osobnostmi archivu a zájmem o vzhled digitálně restaurovaného díla ze strany jeho autorů. Lze doložit nedávnými zkušenostmi z prezentací digitalizátů, že zájem autorů díla se neliší od zájmů divácké veřejnosti. Jakkoliv je tato veřejnost laická v oblasti technologií, nesluší se uspokojovat ji náhražkami (verzemi) původních filmových děl. Zájem archivářů je uspokojen digitálním zdokumentováním současného stavu díla v analogové podobě neodvratně postiženého fyzikálními a chemickými devastujícími změnami. Autoři a nesporně i sami diváci nemají důvod tuto stářím degradovanou podobu přijímat, když není v dnešním digitálním věku nevyhnutelná. Autoři i diváci mají zájem na nejvěrnějším digitálním restaurování s cílem navrátit původní vzhled díla. Je tedy dále etickou otázkou, má-li jim být zmíněná devastovaná podoba vnucována, jestliže máme k dispozici prostředky a postupy zaručující zachování původní vizuální i akustické kvality díla - metodu DRA (digitálně restaurovaný autorizát).
Metoda DRA usiluje o vytváření nové digitální kopie z původního negativu. Tak jako kdysi vznikla analogová 35mm filmová kopie z originálního negativu, může dnes vzniknout další nová kopie digitální. Restaurátor odpovídá za to, že nevznikne nová verze díla a je toho garantem i v případě nežijících autorů.
V rámci výzkumu Metodiky digitalizace národního filmového fondu, je Metoda DRA podrobněji rozpracovaná a připravená k certifikaci. Metoda přesně pojmenovává a charakterizuje jednotlivé předpoklady a kroky pracovního postupu digitálních restaurátorů, kteří usilují o vznik původního originálního zdroje filmového díla v digitální podobě. Její aplikací nevzniká nová verze díla, ale jeho Digitálně restaurovaný autorizát (DRA). Ten lze považovat za originální zdroj filmového díla tehdy, splňuje-li následující kritéria:
1. Obraz je digitalizován výhradně z originálního negativu (pokud se nedochoval, potom z dalších duplikačních generací, v nejhorším případě z distribučních kopií) v rozlišení odpovídajícím originálnímu kinematografickému materiálu, v původní snímkové frekvenci, v poměru stran a velikosti obrazu odpovídajícím premiérové signované kopii, s dostatečným rozsahem jasů a barevnou hloubkou obrazu zachovávající plnou věrnost tonálnímu rozsahu analogového originálu.
2. Na restaurování filmu se podílelo profesionální pracoviště odborných filmových a digitálních restaurátorů s příslušnou atestací nebo odborným vysokoškolským vzděláním v oborech kameraman a zvukový mistr.
3. Na restaurování filmu se podíleli autoři filmu - kameramani, mistři zvuku a režiséři (pokud jsou k dispozici) a zástupci jejich dozorujících profesních autorských asociací, které jsou profesní autoritou zastupující nejvyšší odborný korektiv a dohled.
4. Zrestaurovaný film je schválen expertní restaurátorsko-autorskou skupinou (filmoví restaurátoři s příslušnou atestací, výše uvedení autoři filmového díla, jsou-li dostupní, a zástupci jejich profesních autorských asociací, filmoví historikové, technologové a další potřební experti, dále jen "expertní skupina"), jejíž členové po vzájemné dohodě podepíší oficiální certifikační dokument o DRA nebo restaurátorskou zprávu dokládající, že byla použita metoda DRA.
5. Rozdíly v kvalitě mezi digitálním restaurátorem vybranou referenční kopií či digitálním faksimile referenční kopie a DRA musí být co do vzhledu obrazu v zájmu zachování autorského konceptu filmového díla - ve smyslu autorského zákona - odsouhlaseny kvalifikovaným analytickým posudkem expertní skupiny.
Jako jediný zdroj pro archivování DRA je použit tzv. Master Archive Package (MAP) a Intermediate Access Package (IAP), z něhož se následně vytvářejí veškeré kopie pro jakékoliv distribuční formáty, a to bez jakéhokoliv zásahu do podoby díla vytvořeného dle výše definovaných kritérií (s výjimkou změn v celkové velikosti a rozlišení obrazu a odlišné úrovně komprese v závislosti na příslušném distribučním formátu).

Klíčová slova: filmové umění; restaurování filmu; metoda DRA; uchovávání filmových památek

Zveřejněno: 1. březen 2016  Zobrazit citaci