Zprávy památkové péče 2015, 75(4):331-342

Umělecká výzdoba sídlišť v Československu 60. - 80. let

Pavel Karous

Příspěvek je přehledem tvorby ve veřejném prostoru osazované v rámci sídlištní výstavby v 60. - 80. letech 20. století. První část příspěvku se zabývá rolí výtvarného umění ve veřejném prostoru a představuje dva zahraniční příklady systémů - Francii a americké Chicago - které osazování výtvarných děl v rámci veřejné výstavby řešily koncepčně v podobě zákonů. Tyto příklad slouží pro srovnání s tzv. čtyřprocentním zákonem, který platil od 60. let v Československu a který vyčleňoval povinnou částku na výstavbu uměleckých děl. Příspěvek se dále věnuje otázce cenzury umělecké tvorby v tomto kontextu a konstatuje, že oblast monumentálního exteriérového umění jí byla postižena v překvapivě malé míře a že svá díla mohli na sídliště dodávat i autoři jinak režimem perzekvovaní.
Druhá část studie se věnuje konkrétním uměleckým dílům. Rozebírá příklady tří pražských sídlišť, které ukazují různé polohy sledované tvorby - je zde představeno sídliště Invalidovna jako příklad výjimečného, koncepčně i umělecky špičkového souboru, sídliště Prosek jako příklad průměrné dobové tvorby, která si však díky účasti několika vynikajících umělců podržela vysoký standard a nakonec sídliště Barrandov jako příklad pozdní tvorby na samém sklonku režimu, ve které se umělci mohli vyjadřovat ve veřejném prostoru v podstatě bez perzekucí.
Závěr příspěvku tvoří úvaha o stávající ochraně a péči o sledovaná díla. Ukazuje se bohužel, že veřejná umělecká díla z doby 60. - 80. let v podstatě nejsou vůbec památkově chráněna a že kvůli domnělé ideologické závadnosti jsou dodnes likvidovány a odstraňovány i nejkvalitnější artefakty. Ani Národní památkový ústav dosud tuto tematiku neuchopil koncepčněji a péče o toto umění je tak dnes takřka zcela v režii nadšenců a občanské společnosti.

Klíčová slova: panelová sídliště, umění 2. poloviny 20. století, veřejný prostor, památková ochrana

Zveřejněno: 1. prosinec 2015  Zobrazit citaci