Asociativní a organicky vyvinutá krajina bojiště bitvy u Hradce Králové

Zprávy památkové péče 2014, 74(6):435-446

Asociativní a organicky vyvinutá krajina bojiště bitvy u Hradce Králové

Božena Pacáková-Hošťálková

Území bojiště bitvy u Hradce Králové 3. 7. 1866 je památková zóna, kterou Ministerstvo kultury prohlásilo vyhláškou č. 208/1996 Sb., o prohlášení území vybraných částí krajinných celků za památkové zóny. Ve smyslu tří základních kategorií kulturní krajiny, definovaných Výborem světového dědictví, je území řazeno do kategorie asociativní a kontinuálně organicky vyvinuté krajiny. V organickém vývoji území hrál významnou roli způsob hospodaření trvale zaměřený na zemědělství a charakter osídlení, typický pro české prostředí. Bitva do organického vývoje území vstoupila v údobí rozsáhlých reforem spojených s vyvazováním pozemků a osamostatňováním vesnic po zrušení poddanství v roce 1848.
Bitvou u Hradce Králové vyvrcholila Prusko-rakouská válka, v níž spolu se Severní rakouskou armádou za Rakousko bojovala též spojenecká Saská armáda. Součástí Rakouska byly tehdy i země Koruny české. Operační prostor spojeneckých armád byl rozdělen na střed a dvě křídla. V den bitvy ráno proti nim zjevně postupovala jen pruská III. armáda zvaná Labská a I. armáda. Pruská II.armáda vyčkávala u Dvora Králové nad Labem a k bojišti přitáhla kolem poledne. Podmínky pro její průnik do centra bojiště během dopoledne vytvořily jednotky z pruské I. armády, které se dostaly až do lesa Svíb a Čistěvci a rozpojením rakouského pravého armádního křídla docílily narušení kompaktnosti rakouského severního obranného prostoru.
Jednotkám rakouského armádního středu se do bojů v lese Svíb nezapojily vzhledem k očekávanému hlavnímu tlaku pruské I. armády ve směru od Sadové a lesa Holá, jemuž se dařilo čelit s přispěním promyšlené dělostřelecké bariéry. Podobně sofistikovaná dělostřelecká obrana v severním operačním tahu nebyla sestavena. Navíc jednotky pravého křídla byly do bojů v lese Svíb vyslány ze severního obranného úseku zahrnujícího předsunuté linie i hlavní operační pásmo, aniž byly nahrazeny ze záloh. Jednotky I. gardové divize z pruské II. armády obsadily ves Chlum. Rakouský armádní střed byl tím pádem vystaven nejen čelním, ale bočnímu pruskému tlaku a musel se dát na ústup. Snaha o zpětné dobytí Chlumu skončila rakouským debaklem. O prostor pro ustupující rakousko-saské sbory bojovala jízda a až do nočních hodin ústup krylo dělostřelectvo.
Na území bojiště se nachází přibližně 460 pietních objektů, památníků, praporních a plukovních pomníků, náhrobních pomníků a šachetních křížů. Asociativní působení památek na bitvu umocňuje jejich situování v místech nebo v blízkosti skutečných bitevních střetů, konkrétních hromadných nebo individuálních hrobů i na vesnických nebo vojenských hřbitovech. Tragické následky bitevních střetů v lese Svíb, na Chlumu a v prostoru mezi Chlumem a Rozběřicemi vyjadřují názvy Alej mrtvých, Baterie mrtvých a Úvoz mrtvých.
Největší koncentrace hromadných i individuálních hrobů a pietních objektů je v centru bojiště v okolí Chlumu, v lese Svíb a jeho okolí, v Máslojedech, Hořiněvsi a Probluzi. Pietní místo s pomníkem Jezdecké srážky u Střezetic, považované za jednu z největších jezdeckých bitev v historii, má být upraveno při příležitosti 150. výročí bitvy.
Rakouská monarchie se po bitvě změnila na duální stát Rakousko-Uhersko. K rakousko-českému vyrovnání a dalším státoprávním úpravám nedošlo. Geopolitické uspořádání Evropy v důsledku sjednocení Německa s rozhodujícím vlivem Pruska, předznamenalo vývoj evropských dějin v následujících osmdesáti letech, a proto je dáváno do kontextu s první i druhou světovou válkou.
Území bojiště je památkami na bitvu 3. 7. 1866 prostoupeno. Nacházejí se ve vesnicích, u cest, v lesích i polích. V autentickém prostředí, které se nadále organicky vyvíjelo, stále vyvíjí a je velmi různorodé, jsou zdrojem velmi silného asociativního působení. Principy památkové ochrany a péče o takto složité území lze definovat v rámci kvalifikovaného plánu památkové ochrany a péče.