Zprávy památkové péče 2014, 74(4):283-292

Bezradnost nad uměleckými konfiskáty z majetku bývalé rakousko-uherské panovnické rodiny

Kristina Uhlíková

Na základě ustanovení mírových smluv uzavřených po první světové válce s Rakouskem a Maďarskem, získal nově vzniklý československý stát majetek nacházející se na jeho území, který náležel bývalé habsbursko-lotrinské panovnické rodině. Zestátnění habsbursko-lotrinského vlastnictví se vztahovalo mimo rozsáhlých pozemků také na řadu historických panských sídel, celkem 17 zámků a jeden hrad. V Čechách k nim patřily zámky Brandýs nad Labem, Chlum u Třeboně, Koleč, Konopiště, Ostrov nad Ohří, Ploskovice, Přerov nad Labem, Smiřice a Zákupy, na Moravě Ivanovice na Hané, Hodonín a Židlochovice, ve Slezsku Frýdek a na Slovensku Holič, Skýcov, Šaštín, Topolčianky, hrad Vigláši a bratislavský palác arcivévody Fridricha.
Císařské statky byly postaveny pod dozor ministerstva zemědělství. Později byl pro řízení správy převážné části státního pozemkového vlastnictví, jehož byly tyto statky základem, zřízen v rámci tohoto ministerstva samostatný orgán Ústřední ředitelství Státních lesů a statků. Tomuto centrálnímu orgánu podléhala regionální ředitelství, větší související pozemkové majetky (bývalé velkostatky) byly řízeny vlastními správami, které tvořily nejnižší instanci nového podniku Státní lesy a statky. Sídla regionálních ředitelství i vlastních správ byla většinou v převzatých zámcích. Nejnižší instance státního podniku zodpovídala výhradně za bezprostřední údržbu staveb, parků a mobiliáře zámků, jakákoliv zásadnější rozhodnutí týkající se oprav budov a především manipulace se zařízením patřila do kompetence stavebního oddělení pražského ředitelství. Agendu zámeckého mobiliáře však ještě navíc sledoval jeden z náměstků generálního ředitele Státních lesů a statků. Inventarizační komise sestavená roku 1919 rozdělila vnitřní zařízení zámků do tří skupin - na běžný nábytek určený pro kanceláře úřadů, na reprezentativní zařízení využitelné pro velvyslanectví a další oficiální prostory a na uměleckohistoricky (případně vědecky) hodnotné předměty, které jako státní kulturní majetek měly přejít do kompetence osvětového odboru ministerstva školství a národní osvěty. Na přelomu 20. a 30. let zorganizoval tento odbor, vedený prakticky po celé období první republiky historikem umění Zdeňkem Wirthem, odbornou inventarizaci této nejcennější části mobiliáře, kterou prováděl ředitel Východoslovenského muzea v Košicích Josef Polák. Současně osvětový odbor připravoval koncepci expozic zámků Konopiště a Ploskovice, které hodlal ve spolupráci se Státními lesy a statky zpřístupnit veřejnosti a vystavit zde nejzajímavější sbírky zestátněných zámeckých objektů.
I když se zainteresované instituce stavěly k řešení problému, jak zabezpečit a využít bývalé habsbursko-lotrinské zámky, odpovědně, je ze všech dokladů patrná jistá bezradnost, jejímž výsledkem bylo pouze minimální využití kulturního potenciálu, jenž tyto objekty měly.

Klíčová slova: habsbursko-lotrinské zámky; dějiny památkové péče; první československá republika; Josef Polák; Konopiště

Zveřejněno: 1. prosinec 2014  Zobrazit citaci