Zprávy památkové péče 2014, 74(3):220-229

Urbanistické soubory socialistického realismu. Východiska, hodnoty, ochrana

Helga Kozelská Bencúrová, Aleš Palacký

Nedílnou součást kulturního dědictví 20. století představují urbanistické soubory a architektonická díla budovaná ve stylu socialistického realismu dochovaná ve městech a městských čtvrtích založených v období 50. let 20. století. Jejich hodnoty nejsou dostatečně rozpoznány, a to i přes to, že naplňují obecnou charakteristiku dle článku 1 Benátské charty a péče o ně odpovídá článku 1 oddílu Principy a cíle Washingtonské charty.
Text se zabývá východisky a principy, z nichž bylo v období socialistického realismu vycházeno, hledá a pojmenovává pozitiva, které tento tvůrčí styl přinesl obyvatelům. Typickým a obecně známým příkladem první etapy tohoto období jsou palácové celky s věžemi v nárožích v I. obvodu Ostravy-Poruby, inspirované palladiánským vysokým řádem nebo ansámbly v I. obvodu sídliště Slovany v Plzni. Ostrava-Poruba je dosud jedinou památkovou zónou urbánního celku z tohoto období, vyhlášeným v roce 2003.
Architektonické hodnoty socialistického realismu spočívají v pojetí hmot a fasády, ač typové, vychází z tradičních klasických hodnot a z prvků lidového stavitelství. Ve stylovém řešení staví na ověřených nadčasových principech. Principem je osová souměrnost a gradace k nároží, řešení fasád respektuje členění na soklovou část, hlavní část, atikové patro. Urbanistické principy znamenaly návrat k prověřeným tradičním hodnotám, díky nimž se podařilo v nově založených souborech vytvořit harmonické obytné prostředí respektující měřítko.
Dochované soubory a stavby dnes chápeme jako doklad svědectví doby. Proto je důležitá jejich ochrana, neboť nevratné procesy modernizací, zateplování, oprav fasád nevratně ničí dochované hodnoty.
Národní památkový ústav ve spolupráci s Ministerstvem kultury připravil metodiku plánu ochrany. Přestože tento podzákonný právní předpis je změřen primárně na oblast památkových rezervací a zón, jeho obecná pravidla kategorizace památkových hodnot jsou použitelná i pro hodnocení objektů a urbanistických prostor v ostatních památkově hodnotných územích. Cílem probíhajícího oborového výzkumu je mj. aplikace principů metodiky plánu ochrany pro vybrané specifické segmenty urbanistického dědictví, mezi které obytné celky z období socialistického realismu bezesporu patří.
Nová města a městské části založené na urbanistických principech socialistického realismu se budovaly nejen v ČR, ale i na Slovensku, v Maďarsku, Polsku, Německu a dalších zemích bývalého socialistického sektoru. Ze stejných klasických principů vycházela poválečná rekonstrukce měst i mimo tento sektor. Nejvýznamnějším příkladem v západní Evropě je rekonstrukce válkou zničeného centra francouzského města Le Havre, které bylo v roce 2005 zapsáno na seznam Světového kulturního dědictví. Významný je v této oblasti odkaz bývalého východního Německa, kde obnova válkou zničených měst nalezla odraz ve stavebním zákonu z roku 1950 a v dokumentu "16 principů urbanismu". Přesto, že v mnoha lokalitách byla realizována jen torza záměrů, koncepce stěžejních prostor definovala nesporné urbanistické hodnoty, které nalézáme ve všech postkomunistických zemích.
V České republice je možná územní ochrana těchto lokalit ukotvena v legislativě, formou městské památkové zóny je ale zabezpečena Ostrava-Poruba. V dalších lokalitách, jako např. v Havířově jsou vyhlášená ochranná pásma. Ta jsou ale vyhlášena ke konkrétním stavbám, nikoliv k ochraně hodnot sorely. Ve většině případů územní ochrana neexistuje. Architektonické a urbanistické dědictví období socialistického realismu není doceněno ani ze strany státu, ani ze strany odborné a laické veřejnosti. Představuje přitom jedinečné hodnoty a poskytuje důležité svědectví o dvacátém století. U nejhodnotnějších souborů na území postsocialistických zemí by proto mělo být zvažováno zapsání na seznam Světového kulturního dědictví, jako jedinečné dědictví předchozích období.
I přes politickou symboliku socialistického realismu a nadměrnou dekorativnost staveb budovaných první fázi, přes využívání typologických řad s definovaným typizovaným pojetím staveb a prostor se jednotlivé stavby, celky, soubory a urbanistické prostory liší přístupem tvůrců a regionálním či národním pojetím. Zůstávají významným svědectvím jedné historické etapy formování společnosti a sídel, jako takové by tyto hodnoty neměly zaniknout.

Klíčová slova: Socialistický realismus, sorela, 50. léta 20. století, památkové hodnoty, ochrana

Zveřejněno: 1. září 2014  Zobrazit citaci