Specifika památkového hodnocení baťovské zástavby Zlína

Zprávy památkové péče 2014, 74(3):212-219

Specifika památkového hodnocení baťovské zástavby Zlína

Klára Hodaňová, Věra Horová, Karel Kuča

Předmětem článku je aplikace metodiky památkového hodnocení zástavby v podmínkách specifického moderního města z meziválečného období, jaké Zlín představuje. Zlín byl vybudován jako přímý důsledek mohutného rozvoje Baťova obuvnického koncernu. Celé město tak mělo jediného investora, což se promítlo do jednotné urbanistické a architektonické koncepce. Zlínská architektura je charakteristická všeobecným uplatněním režných červených cihel v kombinaci se světlými, pohledově přiznanými skelety a dalšími konstrukčními prvky. Právě režné cihlové fasády jsou však značně citlivé na pozdější úpravy. Zatímco v autentické podobě tvořily celý nový Zlín stavby zařaditelné do kategorie "architektonicky cenná stavba", pozdější zásahy architektonickou kvalitu mnoha staveb podstatně snížily či dokonce zničily. Zvláště to platí o typických obytných čtvrtích s kobercovou zástavbou domků kubické hmoty, které tvoří plošně i početně největší část zlínské zástavby. Autoři se s úspěchem pokusili definovat charakteristické znaky, podle nichž lze stavbu zařadit do odpovídající hodnotové kategorie podle oborové metodiky. Výraznou roli v tom hrají nejen případné zásahy do původního hmotového objemu stavby, ale i míra pozměnění fasád včetně typu keramického obkladu, který obvykle nahrazuje původní režný povrch stěn. Zatímco většina použitých obkladů hodnotu staveb snižuje, při použití obkladu věrně imitujícího původní vizuální působení zdiva to neplatí. A právě tento jev je nutno do stávající metodiky doplnit. Součást hodnoty prostředí památkové zóny, vyhlášené ve Zlíně již v roce 1990, je i polosoukromý charakter urbanistických bloků, v nichž byly jednotlivé domky odděleny pouze nízkými živými ploty. Ty jsou v případě uskutečněné privatizace původně nájemních domků nevhodně nahrazovány vysokými živými či pevnými ploty. Rovněž tomuto aspektu je třeba věnovat při hodnocení pozornost a doplnit jej do metodiky. Totéž platí o rozšiřování parkovišť a zpevněných ploch na úkor travnatých ploch. Autoři prokázali, že stávající metodiku lze jen s dílčími úpravami plně aplikovat i na specifický fenomén Zlína. Při vyhodnocení památkových hodnot území tímto způsobem současně plasticky vystupuje povážlivá míra narušování památkových hodnot města, pokračující i v současnosti. Mají-li se světově jedinečně památkové hodnoty města uchovat a pokud možno i rehabilitovat, je nezbytné formulovat přesnější podmínky pro stavební úpravy v území a striktně vyžadovat jejich dodržování.