Zprávy památkové péče 2013, 73(5):427-431

Hraběnka Elvíra z Wrbna-Kounic a její vliv na osudy mobiliárního fondu zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou

Lucie Bláhová, Jana Petrová

Životní příběh hraběnky Elvíry Wrbna-Kounic se odehrává v době rozpadu starého společenského řádu, na pozadí těchto dějinných událostí se mění také sociální a kulturní motivace aristokracie k uchovávání mobiliárních sbírek svých rodů. Na vztahu hraběnky ke sběratelské činnosti se ukazuje zcela jasně, že hraběnka na tyto předměty nahlížela pouze osobně a využívala je pro uspokojení svých potřeb a zálib. Nesnaží se o budování rodového pomníku s kulturním přesahem. Snaží se neztratit osobně nic na svém výlučném společenském postavení i za cenu hospodářského úpadku, spojeného také s rozpadem rodiny a s jednáním za hranicí morálních zásad. Tyto snahy však nakonec stály hraběnku Elvíru z Wrbna-Kounic veškerý rodový majetek. Po smrti manžela hraběte Rudolfa Kristiána z Wrbna-Kounic zdědila velkostatek v Jaroměřicích nad Rokytnou zadlužený do té míry, že výše pohledávek přesahovala celkovou hodnotu statku. Dluh stále narůstal, i přestože se hraběnka snažila úpadek zastavit. Prodávala mobiliář jaroměřického zámku, ačkoli byl od roku 1924 pod ochranou státu a podle platného zákona nemohl být prodán bez souhlasu ministerstva školství a národní osvěty. Když ani odprodeje movitého majetku nepomohly hospodářský úpadek zastavit, přistoupila hraběnka na spolupráci s úřady Protektorátu pro Čechy a Moravu. Ve spolupráci se svou budoucí snachou udala svoje věřitele na gestapu. Izolovaný počin jedince je v tomto životním příběhu součástí širšího procesu snahy aristokracie

Klíčová slova: portréty; fotografie; sběratelské akvizice; Jaroměřice nad Rokytnou; mobiliární fondy

Zveřejněno: 1. prosinec 2013  Zobrazit citaci