Soubor vily a zahrady Františka Schnöblinga ve Strančicích

Zprávy památkové péče 2013, 73(4):328-334

Soubor vily a zahrady Františka Schnöblinga ve Strančicích

Tereza Hrubá, Šárka Koukalová

Mezi komponovanými zahradami vilové architektury podle návrhů význačných architektů, které vznikaly v blízkosti hlavního města Prahy a velkou měrou ovlivnily urbanistickou strukturu daných lokalit, má prvořadý význam neznámé a donedávna odborníky opomíjené sídlo Františka Schnöblinga (1885-1949) ve Strančicích, oblíbené vilové lokalitě v blízkosti Říčan.
Stavebník patřil k předním podnikatelům v oboru farmacie a kosmetiky, jehož firma patřila mezi největší podniky svého druhu v Praze. Vilu ve stylu pozdní klasicisující moderny projektoval pražský architekt a stavitel Tomáš Šašek v roce 1929. Na rozlehlém pozemku v okolí vily (7,8 ha) postupně vznikal v první polovině třicátých let osobitý krajinářský park (zahrada), podle návrhu Otokara Fierlingera (1888-1941), s důrazem na práci s terénem a vyvážené druhové zastoupení zeleně s respektem k přirozenému rázu okolní krajiny.
Neznámé a opomíjené strančické sídlo Františka Schnöblinga je možné považovat za cennou památku ve smyslu Florentské charty, mezinárodní úmluvy o ochraně památek zahradního umění. Rozlehlá zahrada představuje jedinečnou ukázku domácí tvorby meziválečného období, která navazuje na americkou a anglickou krajinářskou školu.
Vzhledem k velkému významu celistvě dochovaného areálu v kontextu české architektury 20. a 30. let 20. století a z důvodu ohrožení památného parku v souvislosti s podnikatelským záměrem současného vlastníka se rozhodl Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště středních Čech v Praze dne 21. 11. 2012 podat ve spolupráci s Výzkumným ústavem Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i. Průhonice na Ministerstvo kultury ČR návrh na prohlášení celého areálu za kulturní památku.