Mizející

Zprávy památkové péče 2013, 73(3):259-262

Mizející "brusel" na nádraží v Havlíčkově Brodě

Ladislav Zikmund-Lender

Budova nádraží v Havlíčkově Brodě byla postavena v letech 1969-1981. V této době zaznamenal původní mimořádný projekt značné změny a devalvaci původní estetické hodnoty závislé na dobové stavitelské praxi (nedostatku materiálu, zdržování dodávek i neodpovědnosti plynoucí z anonymity tvůrců). Oproti původnímu návrhu je tedy výsledná podoba pozměněna do těžkopádného rozvržení hmot severozápadního průčelí i průčelí směřujícího ke kolejišti. Přesto díky nezvyklé souhře materiálů na severozápadním exteriéru s konkávně prohnutým prosklením s nepravidelnými barevnými výplněmi i v interiéru odbavovací haly můžeme realizaci řadit k pozdně bruselskému stylu. Asi nejkvalitnější částí nádraží s ohledem na památkové hodnoty je odbavovací hala s dřevěným podhledem a výraznou industriální estetikou přiznané vzduchotechniky. Po roce 1990 však byly jednotlivé původní prvky a materiály postupně ničeny, nahrazovány novými, nepromyšlenými a nekvalitními a byla podstatně měněna funkce jednotlivých veřejných prostor s ohledem na měnící se nároky na komerční využití nádražních hal. Tak byl zabetonován kaskádový bazének uprostřed haly, zrušeno subtilní schodiště vedoucí doprostřed haly, nekoncepčně zaslepen původní světelný pás v parteru haly, zrušena symetrická vyváženost velkorysého průčelí vmontováním bankomatu nebo narušen exteriér představením robustního netransparentního přístřešku, který souvisel s celkovou přeměnou prostoru před nádražím. V letech 2006-2009 byla navíc plánována rozsáhlá revitalizace veřejných prostor, která by zbývající původní estetice uštědřila zničující ránu. Článek na konkrétním příkladu ukazuje, jak postupné ničení a nahrazování původních prvků poválečné architektury může mít fatální dopad na podstatu (technické) památky.