Zprávy památkové péče 2013, 73(3):225-230

Textilní průmysl Moravy a Slezska - hodnoty a jejich nedostatečná památková ochrana v několika příkladech

Michaela Ryšková

Textilní průmysl představoval jeden ze základních průmyslových oborů na území ČR. Počátky tovární výroby spadají do 40. let 19. století. Velkého rozvoje bylo dosaženo ve 2. polovině 19. století - rostl počet továrních provozů, vznikaly výrobní enklávy podél vodních toků a náhonů, formovala se jednotlivá textilní centra, měnila se podoba měst. Převládalo zpracování lnu (a na něj navazující zpracování dovážené bavlny) a vlny. Vývoj ve 20. století vyšel z těchto základů, zlom přišel v 90. letech 20. století, která přinesla postupný zánik odvětví.
V letech 2000-2001 byl v rámci výzkumů ÚOP v Ostravě zpracován katalog textilních továren stávajících i zaniklých, u kterých zůstal zachován alespoň stavební fond. Celkem bylo zmapováno přibližně 260 textilních podniků, převážně na území Moravy a Slezska. Tento základní přehled poskytl rozsáhlý srovnávací materiál. Ukázalo se, že ačkoli v mnoha městech a obcích znamenala textilní výroba významný faktor industrializace, je její stopa dnes již málo zřetelná. Naopak mnohá textilní centra si své postavení zachovala a textilní průmysl v nich dodnes hraje výraznou obrazotvornou roli. Nejvýznamnějším je vlnařské Brno, z menších měst Moravy a Slezska pak vlnařský Krnov, lnářsko-bavlnářský Frýdek-Místek nebo lnářský Šumperk, do jisté míry pak vlnařská města Fulnek a Jihlava, lnářský Jeseník nebo vlnařský a kloboučnický Nový Jičín. Z jmenovaných center byly podrobněji zpracovány především průzkumy Krnova a Frýdku-Místku a jejich výsledkem bylo podání konkrétních návhů na památkovou ochranu. Hodnoty byly posuzovány v několika provázaných rovinách: architektonické (zařazení v kontextu typologického vývoje; rozšířenost nebo jedinečnost daného řešení; místní specifika; význam v obraze města atd.), technické (dochované technické zařízení, dochované stopy řešení pohonu a jeho přenosu atd.), historické (zařazení a definování významu v kontextu vývoje odvětví, regionu, místa, sídla atd.) a urbanistické. Výsledné návrhy se povětšinou týkaly staveb, návrhy na ochranu technického zařízení byly spíše výjimkou (unikátem je kompletní mobiliář dílny vzorkovny v bývalé továrně na sukna A. Larisch v Krnově). Cílem nebyla konzervace stávajícího stavu a zachování všech hmotných dokladů, ale úsilí o zachování historických vrstev, spjatých s charakteristickými prvky a typy, o rovnováhu mezi novým a starým.
Zatímco kolem roku 2000 byly šance na prohlášení za kulturní památky pro stavby i technická zařízení poměrně vysoké, později postupně klesaly. V případě Krnova se tak podařilo památkové ochrany v mnoha případech dosáhnout, zatímco u Frýdku-Místku byly návrhy neúspěšné. V pozadí změny postoje Ministerstva kultury ČR stojí především odmítavé postoje vlastníků, správců konkurzní podstaty, ale i městských a krajských úřadů a jejich obava z překážek novému využití a odlivu potencionálních investorů.
Je tedy nutné hledat způsoby, jakými dosáhnout změny skeptického postoje. Nezbytná je popularizace památkových hodnot a jejich ochrany. Probíhající projekt Industriální dědictví Moravy a Slezska, financovaný v rámci programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity NAKI (identifikační kód DF12P01OVV039) je zaměřen především na takovéto zhodnocení dlouhodobých průzkumů NPÚ na poli dokumentace průmyslového dědictví a na zpřístupnění jejich závěrů veřejnosti.

Klíčová slova: Morava, Slezsko, textilní průmysl, hodnota, památková ochrana

Zveřejněno: 1. září 2013  Zobrazit citaci