Zprávy památkové péče 2013, 73(3):169

Editorial

Naděžda Goryczková

Vážení čtenáři,
přestože industriální dědictví, movité i nemovité, tvoří stále významnější součást chráněného památkového fondu, jedná se i nadále o velmi ohroženou skupinu památek, jejíž zánik je v současné době větším rizikem než kdykoliv v minulosti. Důvodem je nepochopení chráněných hodnot, zjednodušování ochrany na stavby bez vazby na technologie a v neposlední řadě razantní přetváření funkčně dožilých průmyslových areálů ve jménu nového využití. Proto se opět po určité době snažíme principy ochrany a péče tohoto specifického segmentu kulturního dědictví přiblížit dalším monotematicky zaměřeným číslem navazujícím na předchozí, u odborné veřejnosti velmi úspěšná vydání Zpráv památkové péče věnovaná technickým památkám.
Přinášíme několik stěžejních pohledů předních odborníků na proces ochrany a výsledky více než dvacetileté péče o technické kulturní dědictví. Ostravský kolega Miloš Matěj se ve svém příspěvku dotýká citlivé otázky míry zachování hodnot v případě průmyslového dědictví. Klade si otázku, zda současná společnost vůbec chce technické památky, a pokud ano, jak se s nepříznivým trendem mizejících hodnot vyrovnat. Řešením situace je podle něj co nejrychleji vytipovat důležité fondy a nejvýznamnější z dochovaného navrhnout na ochranu a účinně propagovat tak, aby následná rozhodnutí byla pod veřejnou kontrolou.
Obdobně kritický náhled na uplynulá léta péče o industriální památky přináší článek Jana Palase, který poukazuje na úskalí ochrany movitých technologických zařízení, a příspěvek Aleny Borovcové věnovaný zmařené příležitosti záchrany unikátního věžového vodojemu železniční stanice ve Studénce. Studie Petra Freiwilliga představuje jedinečnou vodní elektrárnu v Rudolfově v Jizerských horách jako živý technologický komplex tvořený nejen kvalitní architekturou, ale i souborem mechanických a elektrických částí meziválečného vodního díla z 20. let 20. století.
Benjamin Fragner, ředitel Výzkumného centra průmyslového dědictví ČVUT (VCPD), přibližuje platformu mezinárodní spolupráce v rámci Mezinárodního výboru pro obnovu industriálního dědictví (TICCIH). Připomíná zasedání TICCIH v červenci 2003 v Nižním Tagilu u Moskvy, na kterém byla delegáty sepsána Charta industriálního dědictví (The Nizhny Tagil Charter for the Industrial Heritage), jejíž desáté výročí si v letošním roce připomínáme. Dokument stručně shrnuje podstatu industriálního dědictví, upozorňuje na jeho celospolečenské hodnoty a zároveň definuje hlavní priority a způsoby, jak tuto nedílnou součást našeho kulturního odkazu chránit a napomoci jejímu zachování.
Článek Věry Kučové zdůrazňuje významný podíl památek techniky a industriálního dědictví na obrazu sídel a obecně kulturní krajiny a připomíná, že správnost celostní ochrany historických celků tohoto typu aktuálně reflektuje i Seznam světového kulturního a přírodního dědictví. Příspěvek srovnává úspěšné nominace památek techniky v zahraničí se situací v České republice a upozorňuje na dlouhodobě stabilní zájem nominovat na tento prestižní seznam Třeboňské rybníkářské dědictví a vybrané industriální soubory v Ostravě i právě probíhající přípravu nominace Hornické kulturní krajiny Krušnohoří, společného projektu České republiky a Saska.
Za povšimnutí stojí i v závěru čísla zveřejněná recenze klíčové publikace Mezinárodního výboru pro obnovu industriálního dědictví Industrial Heritage Re-Tooled: The TICCIH Guide to Industrial Heritage Conservation, vydaná právě k 10. výročí již výše zmíněné charty.
Věřím, že pečlivě připravené třetí číslo ZPP letošního roku zaujme svým obsahem i novými poznatky na poli ochrany industriálního dědictví. Přeji Vám příjemné chvíle strávené ve společnosti památek techniky a průmyslového dědictví.

Zveřejněno: 1. září 2013  Zobrazit citaci