Vážení čtenáři, milí kolegové,

otevíráte první číslo nového ročníku našeho časopisu, které je prakticky celé věnováno tématu Národního památkového ústavu. Právě před deseti lety totiž došlo k historicky prvnímu sloučení odborných regionálních pracovišť státní památkové péče a vzniku Národního památkového ústavu s celostátní působností. Z hlediska historie je jedno desetiletí úsekem poměrně krátkým. O to příjemnější je zjištění, že postačil na to, aby se tehdy zcela nový název instituce stal skutečně značkou, která si našla místo ve společnosti a věřím, že dobrou. Při rekapitulaci je ale poctivé říci, že se však hned v období prvních let ukázalo, že pouhé sloučení pracovišť, jímž vznikla velká instituce s téměř dvěma tisíci zaměstnanci, nebylo tehdy zcela jednoduché. NPÚ byl založen bez zajištění skutečně manažerského centra, které by mohlo s přiměřenými kapacitami takto významnou instituci efektivně řídit. Bylo proto nutné přistoupit k jeho vnitřní proměně.

Do nového desetiletí tak NPÚ vstupuje právě po rozsáhlejší transformaci, kterou jsme připravovali v průběhu celého roku 2012 a která, ač co nejšířeji vysvětlovaná v nejrůznějších odborných i politických grémiích, i v těchto dnech je předmětem nejrůznějších názorů či dokonce omylů. Rozhodli jsme se proto, že nové číslo bude určeno jubilujícímu Národnímu památkovému ústavu z nejrůznějších pohledů, ale i jeho proměně v novou funkční instituci.

Čeká vás tedy soubor informací, názorů, zajímavých osobních vzpomínek, které dosud sdílelo pouze několik osob, jež se v průběhu posledních let střídaly ve vedení NPÚ nebo stály přímo u jeho založení a které jsou na řídících pozicích nyní. S ohledem na jejich povahu, nejde tentokrát o články recenzované.

Za důležité pokládáme rekapitulovat i to, jak se NPÚ musel vypořádat se zcela nejednotnými systémy v oblasti evidence a dokumentace, ale i s nedostatkem finančních a kapacitních prostředků na zavádění potřebných, skutečně moderních informačních systémů. Je potřebné ocenit, že i přes počáteční nesoulad v řadě otázek na výběr vhodných aplikací jsme nastoupili etapu vědomého a koordinovaného budování Integrovaného informačního systému památkové péče, který postupně umožňuje napříč republikou sdílet dosud oddělené informace všech segmentů naší působnosti.

Za velmi důležité osobně pokládám vysvětlení toho, proč jsme se rozhodli v organizační struktuře oddělit správu památek zpřístupněných veřejnosti, o čemž probíhaly nejbouřlivější diskuse, ale i různé spekulace a obavy, které bychom chtěli tímto číslem rovněž zklidnit a situaci co nejvíce objasnit. Protože se blíže k věci vyjadřuji hned v úvodním článku, nebudu nyní zacházet do detailů. O potřebě transformace NPÚ se hovořilo v různých kolektivech uvnitř i mimo náš ústav, věříme proto, že se nám podařilo sestavit obsahově vyvážené a hlavně přesné informace.

Přestože je tedy první číslo v roce méně tradiční a nedominují v něm jako jindy informace o akcích obnovy a restaurování kulturních památek, pevně věřím, že bude pro čtenáře z nejrůznějších skupin našich abonentů, partnerů ale i nepravidelných čtenářů stejně zajímavé a poučné.