Zprávy památkové péče 2012, 72(5):356-361

Zpevňování omítek vápennou vodou II - výsledky experimentů a několik praktických zkušeností s využitím vápenné vody při záchraně historických omítaných fasád

Dagmar Michoinová

Hledání prostředků, které by šetrně zpevnily strukturu a tím prodloužily trvanlivost historických malt a omítek je náročný úkol. S ohledem na hodnoty historických omítek je navíc prostor pro výběr prostředků limitován odbornými hledisky památkové ochrany originálů (šetrnost zásahu, materiálová kompatibilit, uchování vzhledu i projevů stárnutí originálů po zásahu, předvídatelnost interakce prostředku s originálem, rekonzervovanost zásahu, preference tradičních materiálů).
Kritériím pro strukturní zpevnění historických vápenných materiálů vyhovují bezesporu vápenné vodné prostředky, výzkumu kterých se v posledních několika letech věnuje zaslouženě větší pozornost.
Výsledky získané v rámci nejnovějších experimentů ukazují, že pro vytváření pevné struktury vápenných malt, se kterým přímo souvisí i strukturní zpevnění vápenných materiálů, je zcela zásadní kontakt vody s vápnem. Voda vytváří prostředí pro karbonataci vápna, nepostradatelná je také pro rekrystalizaci uhličitanové matrice malt s dostatečným podílem uhličitanového pojiva.
V případě použití vápenné vody (roztoku vápna ve vodě) jsou karbonatace a rekrystalizace doprovázeny navíc postupným vnášením nového vápenného pojiva do povrchové vrstvy substrátu.
Porovnáním výsledků pevností v tlaku dvou rozdílných experimentů (prováděných nezávisle na sobě v technologické laboratoři NPÚ a v Ústavu teoretické a aplikované mechaniky AV ČR v.v.i.) lze dojít k názoru, že při aplikaci vápenné vody u malt (a omítek) bohatších na pojivo efekt rekrystalizace původního pojiva dominuje nad efektem ukládání nového pojiva v povrchové vrstvě, zatímco u malt na pojivo velmi chudých se při aplikaci vápenné vody výrazněji uplatňuje ukládání nového pojiva v povrchové vrstvě materiálu nad efektem rekrystalizace původního pojiva.
Velkou výhodou aplikace vápenné vody při záchraně historických omítek je fakt, že postup vytváření pevné struktury i množství nově vneseného pojiva do existují matrice lze plynule regulovat četností ošetření vápennou vodou. Pozvolným nárůstem efektu strukturního zpevnění, které je doprovázeno plynulým gradientem zpevnění je minimalizováno riziko obávaného přezpevnění povrchu. Postup i prostředek jsou tedy šetrné k originálnímu materiálu.
Vápenná voda patří ty žádané prostředky, které nezkreslují složení originálu, nově vnesené pojivo je v případě vápenných nehydraulických malt chemicky identické s původním pojivem. Jedná se tedy o prostředek materiálově kompatibilní a tedy s předvídatelnou interakcí prostředku s originálem.
Ani desítky ošetřovacích cyklů vápennou vodou nevedou při správné přípravě a aplikaci vápenné vody k nežádoucím optickým změnám povrchu omítek (např. k zakalení nebo dokonce zbělení povrchu omítky). I opakovaná aplikace vápenné vody uchovává vzhled originálů, které i po ošetření ušlechtile stárnou.
Vápenná voda se řadí mezi tradiční materiály, které jsou favorizovány při péči o stavební památky. Na stavbě je nepostradatelná i pro další postupy záchrany omítek, jako je vlhčení podkladu před nanášením doplňků nebo při ošetřování nových vápenných vysprávek a doplňků. Vápenná voda je finančně minimálně náročná (zejména ve srovnání s ostatními komerčně dostupnými zpevňovači), je snadno dostupná a její aplikace není po zaškolení obsluhy složitá.
Pro tyto své velmi příznivé charakteristiky je vápenná voda skutečně univerzální a zcela nepostradatelný prostředek při záchraně historických malt a omítek. Proto by měla získat větší podporu ve stavební a restaurátorské praxi, a to zejména při záchraně historických omítaných fasád.

Klíčová slova: architektonické dědictví, vápno, historické omítky, vápenná voda, experimentální hodnocení tradičních materiálů, praktické zkušenosti

Zveřejněno: 1. prosinec 2012  Zobrazit citaci