Zprávy památkové péče 2012, 72(5):344-355

Umělecké památky z doby kolem roku 1600 v jezuitském kostele Nanebevzetí Panny Marie v Brně

Lenka Češková

Většina nejstaršího zachovaného mobiliáře jezuitského kostela Nanebevzetí Panny Marie pochází z doby krátce po vysvěcení novostavby chrámu 22. září 1602. Hlavní mecenáš brněnských jezuitů, olomoucký biskup kardinál František z Dietrichsteina, si tehdy začal pod presbytářem kostela budovat svou hrobku a presbytář chrámu měl tedy představovat jakousi jeho pohřební kapli. V té souvislosti byl podle kardinálova přání roku 1603 zřízen hlavní oltáře a do dlažby presbytáře byla roku 1607 osazena bohatě inkrustovaná krycí deska. Do presbytáře také nechal pořídit chórové lavice, které jsou dílem jezuitského bratra Emericha Thurna a jeho spolupracovníků a v presbytáři byly umístěny roku 1609. Na objednávku samotných jezuitů byl roku 1603 v Benátkách pořízen cyklus osmi obrazů ze života Panny Marie, který byl od počátku určen k výzdobě zpovědnic a tematizuje také ve své době oblíbený námět Panny Marie Immaculaty. Výzdobu chrámového interiéru v této první fázi výbavy kostela dovršily dva boční oltáře, sv. Kříže a Všech svatých, které byly zřízeny mezi léty 1606-1610 na náklady dalšího významného mecenáše, Ladislava Berky z Dubé. Oltářní obraz oltáře sv. Kříže (dnes sv. Ignáce) prezentuje ikonograficky ojedinělou variantu Vidění sv. Ignáce v La Stortě. Všechny tyto práce představují v kontextu moravského umění kolem roku 1600 velmi kvalitní, ve své době ojedinělá a výjimečná umělecká díla.

Klíčová slova: jezuité, Brno, umění kolem roku 1600, Vidění v La Stortě, sv. Ignác z Loyoly, František z Dietrichsteina

Zveřejněno: 1. prosinec 2012  Zobrazit citaci