Zprávy památkové péče, 2025 (roč. 85), číslo 3

Editorial

redakce

Zprávy památkové péče 2025, 85(3):181

Bohumil Hypšman (1878–1961): Wagnerův žák ve službě Libušině a památkové hodnoty historického města

Martin Strakoš

Zprávy památkové péče 2025, 85(3):183-202 | DOI: 10.56112/zpp.2025.3.01

Studie řeší problém poznání architektonického a urbanistického díla Bohumila Hypšmana, zvláště jeho raného období a vztahu k vídeňské moderně. Analyzuje dobové reflexe a archivní materiály, zároveň Hypšmanovy školní práce a rané projekty zasazuje do širšího kontextu Wagnerovy školy. Výsledkem je rekonstrukce Hypšmanovy profesní formace, identifikace klíčových moderních podnětů z Vídně a zhodnocení jeho vybraných pražských realizací zvláště ve vztahu k zachování hodnot historického prostředí cenných pražských čtvrtí. Práce přispívá k lepšímu pochopení Hypšmanova místa v dějinách české architektury a ukazuje, jak jeho tvorba propojovala moderní principy...

Svoz Pinkas Praha – sociologicko-historická sonda do osudů sbírky rodiny Pinkasů

Adam Rejha

Zprávy památkové péče 2025, 85(3):203-214 | DOI: 10.56112/zpp.2025.3.02

Příspěvek je případovou studií o osudu rodinné sbírky tvořené od 19. století, kterou po verdiktu soudu nad posledním soukromým majitelem převzala Národní kulturní komise jako státní kulturní majetek. Majetkovou podstatu, tedy tzv. svoz Pinkas Praha, získal stát konfiskací majetku Ladislava Pinkase mladšího (1900–1975?), který byl v roce 1950 odsouzen Státním soudem ve vykonstruovaném procesu. Pinkas se stal zájmovou osobou StB kvůli kontaktům na britském velvyslanectví, ale též kvůli rodinné sbírce své vlivné pražské rodiny. Většina mobiliáře byla sepsána roku 1951 stálým pověřencem Národní kulturní komise Josefem Scheybalem a odvezena na zámek...

Tabernákl z dílny Bernarda Daddiho: rodinná památka rodu Collaltů

Tomáš Gaudek

Zprávy památkové péče 2025, 85(3):215-222 | DOI: 10.56112/zpp.2025.3.03

K předmětům, na něž česká literatura odkazuje jako na nezvěstné, patří také italský tabernákl, který dlouho zdobil jihomoravské statky italského rodu Collalto. Dílo však nezaniklo, nýbrž bylo prostřednictvím posledního na Moravě usazeného člena rodu prodáno do prominentní sbírky hraběte Antoina Seilerna, který svou bohatou kolekci odkázal londýnskému Courtauld Institute. Článek přináší informace o osudech díla a nastiňuje peripetie poválečného bádání o něm na obou stranách železné opony. Bezděčně se tím doplňují spletité osudy lidí ve stínu totalit a polarizovaného světa. Studie je uzavřena stručným hodnocením londýnského oltáře.

Umělecká sbírka Jindřicha Bělohříbka na jeho zámku ve Vinoři

Jakub Žák

Zprávy památkové péče 2025, 85(3):223-234 | DOI: 10.56112/zpp.2025.3.04

Dílčí studie přináší informace o právě probíhajícím výzkumu, který se zabývá sběratelskou aktivitou Jindřicha Bělohříbka, bývalého náměstka vrchního ředitele Živnostenské banky. Posktytuje informace nejen o tom, jak Bělohříbek svou sbírku budoval, ale i kam byly jednotlivé předměty rozvezeny po roce 1945, kdy byl jeho majetek zkonfiskován. Při práci bylo využito bohatého archivního materiálu, databází jednotlivých sbírkotvorných institucí a v neposlední řadě i orální historie. Dalším podstatným pramenem jsou dochované fotografie interiéru zámku a předměty samotné. Celá práce přináší nové informace o dosud téměř neznámé sbírce, která obsahovala velké...

Výtvarná výzdoba interiérů obchodního domu Družba v Praze

Anna Schránilová

Zprávy památkové péče 2025, 85(3):235-251 | DOI: 10.56112/zpp.2025.3.05

Článek je volným navázáním na dříve vydané podrobnější pojednání o práci a působení architekta Vratislava Růžičky a jeho spolupracovníků. Předešlý příspěvek se zaměřoval na tři z Růžičkových pražských realizací – obchodní dům Družba na Václavském náměstí, Urologickou kliniku na Karlově a sídlo Centrálního dispečinku městské dopravy v ulici Na Bojišti. Díky dobovým fotografiím interiérů prodejní části první z těchto staveb, nalezeným po publikování předchozího článku v archivu Českého svazu výrobních družstev (ČSVD), lze nyní lépe dešifrovat zaniklou podobu vybavení těchto prostor včetně výtvarných děl. Podstatný je vliv funkční náplně obchodního...

Budoucnost výpravní budovy nádraží Rakouské severozápadní dráhy v Děčíně

Karel Hájek

Zprávy památkové péče 2025, 85(3):252-263 | DOI: 10.56112/zpp.2025.3.06

V roce 2025 si svět připomíná dvousté výročí zprovoznění tratě Stockton–Darlington, jež proběhlo v Anglii roku 1825. Tato trať byla první veřejnou železnicí na světě a stala se tak průkopnicí nového dopravního systému. Nejen při této příležitosti bychom neměli zapomínat, že také u nás máme mimořádné příklady drážního stavitelství a architektury. Jedním z nich je výpravní budova nádraží společnosti Rakouské severozápadní dráhy v Děčíně, která představuje jeden z vrcholů drážní architektury konce 19. století u nás. Zbytečná demolice výpravní budovy nádraží Praha-Těšnov téže drážní společnosti, od níž uplynulo čtyřicet let, je vnímána dodnes jako...

„Člověk je jako stopa v písku smytá přílivem.“ Vzpomínka na PhDr. Vratislava Nejedlého, CSc. (* 1950 – † 2025)

Kateřina Adamcová

Zprávy památkové péče 2025, 85(3):264-265

Společně na cestě krajinou restaurování. Rozhovor s Janem Bradnou o Vratislavu Nejedlém

Kateřina Adamcová

Zprávy památkové péče 2025, 85(3):265-270

Ohlédnutí za radostným životem PhDr. Vratislava Nejedlého, CSc. (1950–2025)

Viktor Kovařík, Petr Kuneš, Petr Skalický

Zprávy památkové péče 2025, 85(3):271-279

Jan Muk. Osobnost lidská a vědecká (1935–1994)

Filip Facincani

Zprávy památkové péče 2025, 85(3):280-281

ATÚ: automatické telefonní ústředny: společnost, technologie, architektura

Jaroslav Zeman

Zprávy památkové péče 2025, 85(3):281-283