Historie časopisu

Zprávy památkové péče (1937–1961)

První číslo časopisu nesoucí titul Zprávy památkové péče vyšlo v lednu 1937. Periodikum začalo vycházet desetkrát ročně a mělo být českou obdobou již existujících národních časopisů moderní památkové péče Die Denkmalpflege (od 1899) nebo Les Monuments historiques de France (od 1936). Na příklad belgický národní časopis pro památkovou péči Bulletin de la Commission royale des monuments et des sites byl založen později, až v roce 1949. Vedením redakce byl v začátcích pověřen právník a ministerský úředník Dr. Otto Placht. Již tehdy ale byly Zprávy památkové péče obklopeny předními odborníky a zároveň neúnavnými bojovníky za zachování památek v čele se Zdeňkem Wirthem, Antonínem Kutalem, Pavlem Janákem, Vincencem Kramářem a mnoha dalšími. Ten také vytyčil ideový záměr časopisu: „časopis chce doplniti soustavu [již existujících vlastivědných časopisů] stručným přehledem všeho, co je na polích památkové péče pěstováno, a informovati o všem, co tuto péči usměrňuje.“ Časopis měl informovat o legislativě, administrativě, organizaci a personáliích památkové péče, o činnosti úřadů, jichž se zachovávání památkového fondu týkalo, o činnosti muzeí a dalších vědeckých institucí, archivů, společností, spolků a jednot. Už od počátků měl zabírat ve svém zaměření jak otázky teorie památkové péče, tak její praxe.

Během druhé světové války, resp. v letech 1942–1947 časopis nevycházel. První poválečné číslo se pochopitelně věnovalo nápravě válečných škod. Od roku 1949 se zkvalitnila i forma časopisu, začal vycházet 8x ročně na křídovém papíře a věnoval se přede vším nově ustaveným městským památkovým rezervacím. Od roku 1954 začal vycházet časopis opět 10x ročně a začal se věnovat především tématům středověku a rozporům mezi restaurací a konzervací uměleckého díla.

Památková péče (1962–1976)

Od roku 1962 musel časopis změnit svůj název na Památková péče. V duchu ideologizace obsahu časopisu bylo vytyčeno, že nyní má časopis za cíl prezentovat stav památkové péče především nejširší veřejnosti a zaměřit se měl na výměnu praktických zkušeností. Určitá politická uvolněnost se však projevila v několika rubrikách (např. Volná tribuna či Pro a proti) a přínosné byly také soupisy restaurátorských prací. Od poloviny 60. let je uvolnění poměrů již zcela patrné na četných překladech ze zahraničí a samostatná rubrika informovala o nové mezinárodní organizaci ICOMOS (zal. 1964). Po roce 1968 se snížila periodicita časopisu, začal vycházet pouze 4x ročně. Normalizace se drala i na stránky časopisu památkové péče. Tehdejší šéfredaktor časopisu dr. Vladimír Novotný psal: „Nesmíme však zapomínat, že i my jsme povinni straně k dosažení vytčeného cíle pomáhat.“

Památky a příroda (1976–1992)

V roce 1976 se časopis přejmenoval na Památky a příroda, přestože ochraně krajiny a přírodního bohatství se stránky časopisu věnovaly intenzivně už od padesátých let. Časopis se tematicky rozdělil na dvě části – Památkové péče a Ochrana přírody a zvýšila se periodicita na 10x ročně. „Jak kulturní památky, tak i přírodní útvary nazíráme dnes v jejich vzájemné vazbě, zejména pak v jejich poměru k okolí i všem složkám života,“ psal tehdy úvodník nově koncipovaného čísla. V roce 1983 se oddělily redakce obou částí časopisu i fyzicky – Památková péče se odstěhovala na Pohořelec a Ochrana přírody zůstala na Valdštejnském náměstí. V roce 1984 byl jmenován redakční kruh, jehož členy se stali dnešní přední odborníci a spolupracovníci časopisu: Ivo Hlobil, Jiří Kropáček, Tomáš Durdík, Josef Štulc, Ivan P. Muchka ad.

Během osmdesátých let byly zavedeny nové rubriky, např. Technologie, konzervování, restaurování, do části přírodovědné začal přispívat kresleným humorem Vladimír Jiránek. Po revoluci byl v roce 1990 zrušen redakční kruh a vymizely samozřejmě ideologicky zabarvené články. V témže roce vyšly zásady jednotné úpravy příspěvků pro sjednocení formálních náležitostí publikovaných článků.

Zprávy památkové péče podruhé (od 1992)

V roce 1992 se časopisy Ochrana přírody a Památkové péče opět rozdělily na dvě samostatná periodika a památkářský časopis byl přejmenován na Zprávy památkové péče. Důraz měl být kladen na památkovou praxi, politiku rozdělování financí na obnovu památkového fondu, stav památek a na zdařilé i méně zdařilé příklady rekonstrukcí a restaurátorských zásahů. Od roku 1993 sídlí redakce na Valdštejnském náměstí 3. Od roku 1995 začaly vycházet první metodické přílohy, které se později oddělily v samostatné publikace. Od roku 2003 má časopis dnešní podobu, kdy byl rozdělen na část barevnou na křídovém papíře s vědeckými studiemi a část kulérovou se zprávami, recenzemi, personáliemi a kratšími články.

Více o historii časopisu najdete v textu Lucie Ernstové z č. 5/2007 (s. 381–388)