Zprávy památkové péče 2011, 71(4):266-271
Obnova jezuitské koleje v Kutné Hoře
Jezuitská kolej představuje monumentální raně barokní novostavbu, jejíž realizace však trvala od roku 1667 a v zásadě byl dokončena až kolem poloviny 18. století. Úprava původního terénu pro základ stavby přivodila změnu hydrologického režimu. Do zásypu zavezeného příkopu byl proto vložen systém štol, který odvodňoval terén pod budovou. Již během výstavby bylo dolní nádvoří přeměněno v zahradu. Svažitý terén byl rozdělen do čtyř výškových úrovní, a to výstavbou tří tarasních zídek, jak je zachyceno na plánu koleje z roku 1732. Tato úprava byla zrušena v roce 1773, kdy objekt získala armáda a nechala celý areál zplanýrovat do jednotné plochy. Další zásahy během druhé poloviny 19. století a ve 20. století zlikvidovaly i tuto utilitární úpravu. Konečným výsledkem byla převážně asfaltová plocha, pouze podél středního křídla byla vytvořena terasa, svou velikostí navazující (nezáměrně?) na původní nejvyšší část jezuitské zahrady.
Již od začátku 90. let 20. století bylo pro dlouho opuštěný objekt hledáno využití. Můžeme zmínit například snahu Univerzity Karlovy zbudovat v prostorách fakultu pro zahraniční studenty nebo několikrát opakovaný záměr využití koleje jako hotelu. Na základě usnesení vlády České republiky byl objekt dne 18. března 1998 převeden do majetku Českého muzea výtvarných umění v Praze, dnes Galerie Středočeského kraje. Cílem rekonstrukce bylo vybudovat soudobé muzeum umění respektující v maximální míře historickou podstatu budovy. Záchranný archeologický výzkum předcházející rekonstrukci objektu přinesl množství neznámých a detailních poznatků o výstavbě a dalším vývoji v 18. až 20. století, přesahující svědectví písemných a ikonografických pramenů.
Keywords: Kutná Hora, jezuitská kolej, rekonstrukce, galerie, archeologický průzkum
Published: December 1, 2011 Show citation