Zprávy památkové péče 2017, 77(3):286-293

Materiálový výzkum středověkých skleněných mozaik v Malborku a Kwidzynu

David Hradil¹, Janka Hradilová², Dana Rohanová³, Magdalena Kracík Štorkánová⁴, Eva Pospíšilová⁵

¹ Ústav anorganické chemie AV ČR, v. v. i. (laboratoř ALMA)

² AVU v Praze (laboratoř ALMA)

³ Fakulta chemické technologie VŠCHT v Praze

⁴ AVU v Praze

⁵ Přírodovědecká fakulta MU v Brně

Po krátkém úvodu, který čtenáře seznámí s historickými souvislostmi vzniku těchto mimořádných středověkých děl, se příspěvek zaměřuje na materiálové a technologické znaky, které by mohly prokázat dílenskou souvislost mezi středověkými mozaikami v Praze (mozaika Posledního soudu) a v Polsku (socha malborské Madony a mozaika sv. Jana v Kwidzynu). Vedle odlišností vizuálních (v barevnosti, velikosti, tvarosloví, sledu a skladby tesser, opracování materiálů, stavu zachování) je detailně rozpracováno složení skla, odkud lze odvodit i možnou skladbu sklářského kmene. Dále je pozornost věnována průkaznosti charakteristických přísad, které mají mimořádnou důležitost z pohledu datace nebo procesů degradace tesser (například kostní popel). Výsledky získané pokročilými analytickými technikami, kombinujícími současně tři metody prvkové analýzy s různými detekčními limity (XRF, SEM-EDS, LIBS), jsou interpretovány v historickém kontextu středoevropské sklářské tradice a také (především) v kontextu tradice výroby a zpracování mozaikových skleněných tesser v období evropského středověku. Severně od Alp se nenacházejí jiná srovnatelná díla, proto jsou možnosti komparací značně omezené.

Klíčová slova: středověká mozaika, malborská Madona, materiálová analýza, neinvazivní metody, degradace skla

Zveřejněno: 1. září 2017  Zobrazit citaci